Ústavní soud vyhověl stížnosti muže, jenž se domáhá vydání zbraní a výpočetní techniky zabraných v trestním řízení. Zabrání obecně nebezpečných věcí podle soudu nesmí být odůvodněno paušálně. Pokud lze nebezpečná data oddělit či odstranit, je nutné vlastníkovi výpočetní techniky zbytek dat i zařízení vydat, uvedla soudkyně zpravodajka Daniela Zemanová. Trestní řízení bylo vedeno proti stěžovatelovu synovi, který zemřel, a stíhání tak bylo zastaveno. Otec je správcem pozůstalosti a jediným zjištěným dědicem.
„Jednalo se o relativně nezvyklou věc v trestním řízení, kdy věci jsou zabírány osobě, která nespáchala žádný trestný čin. Otec žádal o vydání věcí a soudy nezvážily, že je bezúhonnou osobou, jenom konstatovaly, že se jedná o obecně nebezpečné věci. O tom nebylo v dané věci pochybností. Ale soudy musí splnit povinnost zabývat se tím, zda lze zbraně upravit, nebo je ve vztahu k osobě, která má zbrojní průkaz, lze vydat. A u výpočetní techniky se musí zabývat tím, zda lze škodlivý obsah oddělit od jeho nosičů,“ odůvodnila rozhodnutí ÚS Zemanová.
Městský soud v Praze odmítl zabavené věci vydat s tím, že jsou obecně nebezpečné a slouží k trestné činnosti. Podle jeho zjištění byly některé ze zbraní podomácku upravené, byla z nich odstraněna výrobní čísla nebo byly použity ke střelbě. Zbraně také byly nabízeny na internetu. Výpočetní technika byla zabrána na základě zjištění, že se obžalovaný pohyboval na anonymních internetových tržištích. Zařízení obsahují šifrovací klíče pro minulé i budoucí transakce, komunikaci s kupujícími, návody na výrobu omamných látek či změnu a padělání dokladů.
Muž proti usnesení podat stížnost, kterou Vrchní soud v Praze zamítl. Obrátil se proto na Ústavní soud a domáhal se zrušení rozhodnutí obecných soudů v částech týkajících se zabrání střelných zbraní a výpočetní techniky. Ústavní soud stížnosti vyhověl pro porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces, a to v obou částech. Případem se znovu bude zabývat městský soud.
Mohlo by vás zajímat
„Soudy při zabrání věcí za situace, kdy je odebírají někomu jinému než pachateli, nemohou postupovat paušálně a zabrat veškeré věci pouze se souhrnným odkazem na to, že by mohly případně sloužit ke spáchání zločinu. Toto nebezpečí nelze dovozovat jen z hypotetické možnosti. Soud nesmí bez rozumných podkladů předpokládat, že jednotlivec, kterému věc náleží, s ní bude nakládat nečestně nebo nezákonně,“ dodala Zemanová.