Senátní zahraniční výbor nepodpořil ratifikaci takzvané Istanbulské úmluvy, která kromě prevence a potírání domácího násilí řeší i genderově podmíněné násilí. Mimo jiné kvůli tomu vzbuzuje nevoli u konzervativní části politiků. Podle nich je postih domácího násilí v českém právu již upraven. Pro ratifikaci se dnes vyslovili jen čtyři z 11 přítomných členů výboru.
Úmluvu v červenci odmítl ústavně-právní výbor horní parlamentní komory, označil ji za ideologický dokument. Senát své stanovisko k úmluvě zaujme patrně na některém z podzimních zasedání.
Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí podepsalo Česko v roce 2016, její předložení Parlamentu k ratifikaci minulé vlády několikrát odložily. ČR patří v EU k menšině zemí, které dokument dosud nepřijaly. Členské státy na začátku června většinově odhlasovaly, že se sedmadvacítka k úmluvě připojí. Ratifikaci už dřív ale odmítlo Bulharsko či Maďarsko. Neprovedlo ji Slovensko. Od úmluvy odstoupilo Turecko.
Dokument v Česku vyvolává silné emoce. Důrazně ho odmítali konzervativci či sedm křesťanských církví. Podle ženských organizací je úmluva terčem dezinformační kampaně některých spolků i jednotlivců. Podle zastánců pomůže zlepšit pomoc obětem a představuje i symbol, že násilí je v Česku nepřijatelné. Kritici úmluvě vytýkají zvýhodnění žen před ostatními skupinami obětí a požadavek na společenské a vztahové změny ve společnosti.
Senátní ústavně-právní výbor se těsnou většinou shodl na tom, že úmluva je „ideologický dokument, který v praktické rovině obětem domácího násilí nepomůže“. Podpořil snahy ministerstva spravedlnosti o legislativní posílení ochrany obětí domácího násilí a trestné činnosti. Odpůrcům úmluvy vadilo mimo jiné to, že do českého práva zavede pojem gender. Výhrady měli i k financování služeb neziskových organizací.
Úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se signatářské státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Do prevence by se podle úmluvy měli po převýchově zapojit muži a chlapci.
(čtk)
