Vrchní státní zastupitelství v Praze chybovalo, když odmítlo poskytnout žadatelce informaci o počtu žalobců, kteří mají bezpečnostní prověrky. Rozsudek Městského soudu v Praze, podle kterého neexistoval legitimní důvod pro odepření informací, potvrdil Nejvyšší správní soud (NSS). Zamítl kasační stížnost podanou Nejvyšším státním zastupitelstvím.
Žadatelka se v roce 2020 obrátila na různé subjekty s žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Pro účely rigorózní práce chtěla zjistit, kolik žalobců disponuje osvědčením pro stupně utajení důvěrné, tajné a přísně tajné. Z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci informace dostala, z Prahy nikoliv. Zveřejnění by prý mohlo mít negativní dopad na činnost státního zastupitelství při ochraně veřejného zájmu.
Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v odpovědi zdůraznila, že státní zástupci zastupují stát v rámci trestního řízení a je proto nutné o nich nezveřejňovat důvěrné informace. Zveřejnění údajů o počtu prověrek by podle ní mohlo mít negativní vliv na schopnost žalobců hájit veřejný zájem. Ucelené informace neveřejného charakteru by podle Bradáčové mohly ohrozit schopnost orgánů činných v trestním řízení odhalovat trestné činy. Pikantní bylo, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci tehdy informace poskytlo.
Postup pražských žalobců potvrdilo Nejvyšší státní zastupitelství. Žadatelka však loni uspěla u Městského soudu v Praze, který žalobcům nařídil, aby jí informace poskytli. Údaje o počtu státních zástupců s příslušným osvědčením nemohou podle městského soudu ohrozit činnost veřejné žaloby v trestních věcech, v nichž se objevují utajované informace.
Nejvyšší státní zastupitelství reagovalo kasační stížností, ve které zdůraznilo intenzivní zájem na ochraně informací souvisejících s neveřejnou částí trestního řízení. Znalost vnitřních poměrů státního zastupitelství by prý mohla zvýhodnit pachatele trestné činnosti.
Podle NSS však státní zastupitelství nemá z hlediska informačního zákona speciální postavení oproti jiným povinným subjektům. „Ani role, kterou státní zastupitelství plní při ochraně veřejného zájmu, nemůže vést k plošnému omezení práva na informace,“ stojí v rozsudku.
Riziko zneužití informací, o které žadatelka usilovala, je podle NSS spíše hypotetické, legitimní důvod pro jejich odepření chybí. „Opět proto platí závěr plynoucí z napadeného rozsudku, podle nějž je Vrchní státní zastupitelství v Praze povinno poskytnout žalobkyni v patnáctidenní lhůtě informaci o přesném počtu státních zástupců, kteří jsou držiteli osvědčení pro jednotlivé stupně utajení,“ rozhodl NSS.
(čtk, epa)
