Předlistopadové rozsudky za opuštění republiky nelze hodnotit jako osobní či profesní selhání soudců, míní předseda Nejvyššího soudu (NS) Petr Angyalossy. Vynést zprošťující rozsudek nad emigranty prakticky nebylo možné, a to ani s odkazem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který soudci nemohli zohlednit.
„Samotná okolnost, že soudce vydal odsuzující rozsudek ve věci trestného činu opuštění republiky, proto nemůže být důvodem, který by soudce apriorně vylučoval z možnosti vykonávat soudcovskou funkci po listopadu 1989, tedy i v současné době,“ uvedl Angyalossy.
Veřejnou debatu o předlistopadové justici vyvolala nominace místopředsedy Vrchního soudu v Praze Roberta Fremra na ústavního soudce. Navrhl jej prezident Petr Pavel. Fremr těsně získal souhlas Senátu, pak se ale objevily nové informace o jeho působení v 80. letech a prezident odložil jmenování, dokud vše neprověří. Kritici vyčítají Fremrovi zejména kauzu Olšanské hřbitovy, kde obžalobu zmanipulovala komunistická tajná policie, ale také trestání emigrantů za opuštění republiky ve více než stovce případů.
Zaznívá názor, že odsuzující rozsudky byly v rozporu i s tehdejším právem, protože odporovaly mezinárodním smlouvám, konkrétně paktu, v němž je uvedeno, že každý může svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní.
Mohlo by vás zajímat
„Zmíněný pakt měl povahu mezinárodní smlouvy, ze které vyplývaly mezinárodněprávní závazky státu jako smluvní strany uspořádat své vnitřní zákonodárství tak, aby bylo v souladu s paktem, ale pakt sám o sobě nebyl ve vnitrostátních poměrech přímo aplikovatelný při posuzování jednotlivých konkrétních případů,“ uvedl Angyalossy.
Projekce polistopadových principů
Opačný názor podle něj představuje projekci polistopadových principů na předlistopadové poměry. Současná ústava stanovuje, že mezinárodní smlouvy tvoří součást právního řádu, a pokud smlouva stanovuje něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Zavazuje tedy i soudce.
Předlistopadové zákony žádné podobné ustanovení neobsahovaly. Podle tehdejší ústavy byli soudci při výkonu funkce vázáni „jedině právním řádem socialistického státu“. „To, co bylo obsahem mezinárodní smlouvy, se mohlo stát součástí právního řádu pouze za předpokladu, že by obsah mezinárodní smlouvy byl transformován do vnitřního zákonodárství,“ doplnil Angyalossy.
Trestného činu opuštění republiky se dopustil ten, kdo bez povolení opustil území státu, případně československý občan, který bez povolení zůstal v cizině. Ustanovení odporovala mezinárodnímu paktu, avšak soudce rozhodující před listopadem 1989 neměl podle Angyalossyho žádnou možnost, jak jejich aplikaci obejít.
Osobní či profesní selhání soudce spatřuje předseda NS tam, kde je někdo odsouzen pro skutek, který se nestal, který spáchal někdo jiný nebo který nevykazuje zákonné znaky trestného činu.
„Relevantní závěr, že soudce takto selhal, je výsledkem řízení, v němž je jeho rozhodnutí přezkoumáno. Ve věcech, v nichž byli emigranti před listopadem 1989 odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky, se o taková pochybení soudců evidentně nejednalo,“ uvedl Angyalossy.
