Čtyři hodiny trvala včera v Senátu diskuse o kandidátovi na soudce Ústavního soudu Robertu Fremrovi. Senátorka Hana Kordová Marvanová ji označila za antickou tragédii. Senátoři debatovali, zda Fremr porušil zásadu in dubio reo. Skoro 9 procent diskuse bylo vedeno o důkazní situaci ve 36 let starém případu „Olšanské hřbitovy“, který Fremr soudil. Padla výzva prezidentovi, aby neposílal Senátu předlistopadové soudce. Senát nakonec schválil všechny tři kandidáty včetně Roberta Fremra. Je-li nepřítel v zemi, urozený kariéru nedělá, citoval senátor herce Josefa Kemra.
Soudce Fremr se k případu vyjádřil hned na začátku diskuse. Podle jeho slov rozsudek v případu Olšanské hřbitovy byl rehabilitačním rozsudkem potvrzen a došlo pouze k překvalifikaci jednání z trestného činu záškodnictví na obecné ohrožení, všechny ostatní skutky zůstaly nedotčeny. Rozsudek je tak s jedinou zmíněnou výjimkou platný dodnes. Poté citoval z rozsudku Nejvyššího soudu, podle kterého částečnou devastaci čestného pohřebiště zahraničních osvoboditelů Prahy nebylo možné kvalifikovat jako pouhý vandalismus.
Neudělení milosti podepsal Václav Havel
Pokud tam byla diskutována otázka neudělené milosti Alexandrovi Eretovi, tak to „neudělení“ podle soudce Fremra navrhla bývalá ministryně spravedlnosti Dagmar Burešová, nikoli řadový úředník. „Skutečně to neudělení milosti, podpis klasický jsem tam viděl, podepsal pan prezident Václav Havel,“ uvedl v Robert Fremr před senátory.
Jak dále upozornil, v případu figuroval jako obhájce polistopadový ministr spravedlnosti a ombudsman Otakar Motejl. Pokud by podle soudce Fremra byl Otakar Motejl svědkem poškození obžalovaných, jistě by podnikl kroky k nápravě. „A hlavně by ke mně nechoval respekt, který ke mně choval,“ uvedl s odkazem na komentář bývalého ústavního soudce Davida Uhlíře, který s Otakarem Motejlem sdílel advokátní kancelář. David Uhlíř říká, že nikdy neslyšel od Otakara Motejla o Robertu Fremrovi křivé slovo.
Naši ústavu a Listinu základních práv a svobod považuji z velmi zdařilé dokumenty, neboť jasně a kompletně stanovují stěžejní atributy našeho demokratického zřízení, včetně pro demokracii životně nezbytného právního státu. Přitom dávají dostatečný návod a prostor k jejich konstruktivnímu výkladu, stejně jako k ochraně základních práv a svobod občanů. Jako pamětník doby před listopadem 1989 si opravdu nesmírně vážím svobody a demokracie, které si od té doby můžeme užívat, uvedl na závěr.
Mohlo by vás zajímat
Senátor Fischer: Soudce Fremr porušil zásadu in dubio reo
Zcela jiný pohled demonstroval senátor Pavel Fischer (nezávislý), který si inkriminovaný rozsudek ze 7.7.1988 vyádal u Městského soudu v Praze. „Dále jsem požádal o rozhodnutí odvolacího soudu, konkrétně o rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 1. 1989. A v Archivu bezpečnostních složek jsem si vyžádal přístup do všech částí uvedených rozsudků, tedy i do rozsudku městského soudu z 24. 8. 1992. S tím, jak se na celý případ dívám, bych vás teď rád seznámil,“ uvedl senátor Fischer.
V tzv. případu Olšanské hřbitovy byly v roce 1988 odsouzeny čtyři osoby k trestu odnětí svobody, tři mladí muži nepodmíněně a matka jednoho z nich s podmíněným odkladem. V případu mělo jít především o poškození pomníků padlých sovětských a bulharských vojáků na hřbitově na Olšanech, shození kanálového poklopu z Nuselského mostu, položení betonového pražce na železniční trať a další skutky. Veškerý důkazní materiál byl v srpnu 1989 zničen, shrnul senátor Pavel Fischer.
Poté demonstroval svůj pohled: „Pro práci soudce platí zásada in dubio pro reo. Tedy že v případě nejistoty by měl vždy rozhodnout ve prospěch toho, který je obviněný, respektive obžalovaný. Podle mého názoru, který jsem učinil na základě vyžádaných a nezačerněných dokumentů, v tomto případě došlo ze strany soudce Roberta Fremra, kromě jiného, k vážnému porušení této staré zásady. Proč? Nabízejí se nám tu dvě možná vysvětlení. Buď soudce Fremr v té době učinil chybný úsudek jako soudce, což by ho diskvalifikovalo profesně a odborně. A nebo jednal na objednávku, a pak by šlo o vážné zjištění,“ řekl Pavel Fischer.
Podle senátora Fischera šlo o vynucená doznání a protiprávní důkazy.Eret byl na cele s násilníky a spolupracovníky StB, kteří z něho doznání vymlátili. Byl mučen a týrán a násilníci mu poradili, aby se předvedl jako chorobný lhář, sadista, sexuální deviant, aby se dostal do blázince. Když zjistil, že ho navedli spolupracovníci StB, pokusil se o sebevraždu.
„Na základě mého vlastního čtení zmíněných dokumentů dnes odmítnu udělit souhlas se jmenováním soudce Roberta Fremra ústavním soudcem. A vás tímto zvu, abyste to odmítnutí zvážili také,“ uzavřel svůj rozsáhlý projev senátor Pavel Fischer.
Senátor Láska: Důkazní stav k výroku o vině stačil
Podle senátora Václava Lásky (SEN21) se do případu Pavel Fischer pustil „poměrně razantně i dost emotivně“. „Já se pokusím v některých věcech oponovat,“ uvedl senátor Láska. Máme posuzovat morální integritu kandidáta na základě 36 let starého případu, řekl Láska.
„Z toho, co pan kolega Fischer říkal, mně vyvstalo několik věcí, se kterými nemůžu souhlasit. Zaprvé citace jednotlivých vět nebo střípků z rozsudku. Vezmete-li jakýkoli rozsudek soudce soudu před rokem 1989, takové střípky v něm najdete. V každém! Pokud dnes pan kandidát Fremr neprojde, je to vzkaz pro pana prezidenta: Už sem neposílejte za kandidáta žádného soudce, který vynesl rozsudek před rokem 1989, protože ho vystavíte úplně stejnému riziku a diskvalifikaci,“ řekl doslova Václav Láska.
Také senátor Láska se podle svých slov seznámil se spisem. Jako právník „nesouhlasí, že v dané věci nebyl důkazní stav na vyslovení viny“. „Tak jak jsem se s tím seznámil, důkazní stav pro soudce, který měl ten spis na stole, k výroku viny naprosto postačoval. Ani při dodržení zásady in dubio pro reo nebylo na místě vynést zprošťující rozsudek. To, o čem já, minimálně já si musím udělat závěr, je, jestli pan soudce v té době věděl, že důkazy, podle kterých rozhoduje, jsou obstarány nelegální cestou, že jsou nepoužitelné,“ uvedl senátor.
„Kde je pravda?“ zeptal se. „To si asi musí každý udělat závěr sám, protože si myslím, že stoprocentně objektivně to nikdo z nás vědět nebude v momentu hlasování,“ upozornil s tím, že věří verzi Roberta Fremra. „Věřím tomu, že to bylo tak, jak říká on. Proto v té tajné volbě dostane on můj hlas,“ uzavřel Láska.
Na senátora Václava Lásku navázal senátor Jiří Růžička (TOP09): „Domnívám se, že my nejsme soudci. Nebudeme soudci. Nebudeme nepochybně rozhodovat o tom, jak byl veden proces před 36 lety, zvláště když všichni víme, že důkazní materiály byly v 89. roce zničeny. Netroufl bych si posuzovat, jestli to je správné nebo to správné není. Ledacos mluví ve prospěch věci, že to nebylo v pořádku, ledacos ano,“ uvedl s tím, že všichni by sei měli uvědomit, že případné zvolení Roberta Fremra je na deset let.
Senátor Vystrčil: Koho obhajoval Otakar Motejl, když ne Ereta?
O zátěži minulosti, její míře, o víře a pravdě potom promluvil předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS): „Nemyslím si, na rozdíl od Václava Lásky, že je to rozhodování o tom, komu věřím. Podle mého názoru je to rozhodování o tom, zda mám nebo nemám pochybnosti, zda ta zátěž už není příliš velká,“ řekl.
A zda Robert Fremr mluví pravdu: „Souhlasím s tím, že bychom neměli si hrát na soudce a posuzovat, jestli někdo dobře nebo špatně rozhodoval v procesu z roku 1988. Ale co můžeme posuzovat, co je současné, je, jak se k tomu dnes staví, co dnes o těch věcech říká, jakým způsobem se připravil na jednání s námi z hlediska právě toho případu, který se týká jeho minulosti. Musím tady říct, že nemám z těch jednání úplně dobrý pocit, protože jsem se dozvěděl, že Otakar Motejl obhajoval pana Alexandra Ereta, následně jsem se dnes dozvěděl, že to tak není, že obhajoval pana Havelku. Je velmi pravděpodobné, že neobhajoval ani pana Havelku, ale že obhajoval paní Eretovou,“ uvedl předseda Senátu Vystrčil doslova.
Předseda Senátu pak integritu kandidáta zpochybnil: „A ještě je důležité říci jednu věc, která také do toho obrazu patří. V roce 1985 pan soudce Robert Fremr rozhodl velmi férově a odvážně. A osvobodil člověka, který byl politicky nařčen. Udělal to v roce 1985. Pak přišel rok 1987 a 1989 a co se dál dělo, jsme slyšeli.“ „A cítím Ústavní soud za tak důležitý, že jsem přesvědčen, že pokud pochybnosti nejsou rozptýleny a pokud se ukazuje, že skutečně některé věci byly jinak, než nám bylo řečeno, že je velmi obtížné potom takovému člověku dát důvěru v rámci jeho kandidatury na Ústavní soud,“ uzavřel senátor Vystrčil.
Na fakt, že debata má jen dvě východiska upozornil senátor Zdeněk Nytra (ODS): „Já také nechci být soudcem události před 35 lety, respektive toho procesu. Ale mám to tak, že v tomto případě to musí být buď bílá, nebo černá. Tady opravdu není žádný prostor na x odstínů šedi. Buď ano, nebo ne.“
Senátorka Marvanová: Antický příběh případu, co nebyl politický
Za antický příběh, kde se po 36 letech diskutuje o něčem, co mělo být předmětem debaty v roce 1989, označila situaci senátorka Hana Kordová Marvanová (KDU+ODS+TOP09). Podle jejích slov je Robert Fremr hlavním obžalovaným a debata Senátu připomíná soud. Přesto všechno ho chtěla podpořit. „A to přesto, že jsem měla vždy výhrady vůči těm, kteří začali svou kariéru jako soudci, kteří udělali ten kompromis s mocí před rokem 1989. Ale vyvážilo mi to rozhodně to, že ho provází vynikající pověst, ale třeba i doporučení osobností justice, například paní doktorky Ivy Brožové, bývalé soudkyně Nejvyššího soudu a dalších,“ uvedla Kordová Marvanová.¨
Také senátorka Kordová Marvanová si sehnala o případu informace: „Já jsem si to vyrešeršovala a pan doktor Fremr ani v rámci přezkoumávání v roce 1990, tak tam nebyl shledán problém. Nebyl shledán proto, já jsem si to potom zjišťovala dotazy některých lidí, kteří byli v kontaktu s VONS a s Chartou 77, že tento případ byl specifický a nebyl zařazen mezi ty typické politické procesy,“ vysvětlila Marvanová Kordová, podle které je chyba, že v roce 1990 nebyl případ řádně vyšetřen a nebylo provedeno dokazování.
„Tady byla nějaká podání v roce 1991 pak ze strany pana Ereta, potom následně i ještě v roce 2021 na státní zastupitelství. Ale nikdy nebyla reálně podána třeba stížnost pro porušení zákona. To si myslím, že by bylo na místě, protože to je ten prostředek, kterým se to mělo řešit u Nejvyššího soudu. Ne před námi, ale u Nejvyššího soudu, jestli rozsudek tehdy byl zákonný, nebo nebyl. Já totiž ani nevím, jestli byl nezákonný. Nejsem schopna říci, že třeba byla porušena zásada in dubio pro reo, omlouvám se prostřednictvím pana předsedajícího panu senátoru Fischerovi, ale prostě ctím zásady dokazování a nemůžu bez důkazů a bez hodnocení důkazů říci, jestli byla porušena tato zásada,“ řekla senátorka.
„Zasaďme se o to, aby ten případ byl prozkoumán, přezkoumán. Aby, byť uplynulo 36, 35 let, tak aby skutečně byla podána stížnost pro porušení zákona a aby se zjistilo, jestli ten rozsudek byl nezákonný, nebo nebyl nezákonný. Myslím si, že to by bylo důležité i pro pana doktora Fremra, protože on vlastně argumentoval velmi logicky, že ten rozsudek nikdy nebyl zpochybněn.,“ vyzvala Kordová Marvanová.
„Moc bych prosila, abychom my tady dnes neodcházeli s tím, že Senát řekl, že pan doktor Fremr je vinen, protože to bychom se podobali té komunistické justici. My prostě bychom měli říct ,nevíme´,“ uvedla senátorka.
Senátor Canov: To vám soudce Fremr v Haagu nevadil?
Svoji nepodporu kandidátovi pak veřejně vyjádřila místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová (KDU-ČSL): „Nesoudím pana soudce Fremra, jenom říkám, že pro mě je důvěra a respekt k Ústavnímu soudu to, co mě vede k tomu, abych pochybnosti, které mám, dále neprodlužovala, aby nakonec se neprojevily negativní i z hlediska Ústavního soudu. Nepodpořím pana kandidáta.“
Stejně se zachoval senátor Marek Hilšer (Marek Hilšer do Senátu), kterému vadí arogance kandidáta: „Co mě zklamalo, je, jak se k celému případu pan kandidát postavil, když jej vysvětloval během jednání senátních výborů. Měl jsem pocit, jako by se žádná chyba nestala. V tom projevu mi také chyběla určitá empatie k obětem tehdejší nespravedlnosti,“ řekl s tím, že soudce nepodpoří.
Otázky ke vzniklé situaci pak pokládal senátor Michael Canov (Starostové pro Liberecký kraj): Zajímavá je ta věc, že tuto kauzu rozproudili John Bok, Jan Urban, syn Petra Pacáka a pak Pazdera Payne. Ti první tři jmenovaní, jestli se nepletu, tak první dva osobně, u třetího to byl otec, byli aktivní už před listopadem 1989. Naprosto mi tedy uniká, proč se do té kauzy nepustili po listopadu 1989, proč se nezačala rozebírat apod. A proč vlastně takto dopustili, že pan doktor Fremr se dostal ve své soudní praxi tak vysoko jako k místopředsedovi Mezinárodního tribunálu v Haagu nebo dokonce k rozhodování o Rwandě. Tehdy to vadilo? Nevadilo? Nevím,“ uvedl senátor s tím, že by se měly začít rozebírat i případy, kdy soudce Fremr obviněného osvobodil.
Josef Kemr: Je-li nepřítel v zemi, urozený kariéru nedělá
Senátor Tomáš Jirsa (ODS) poté požádal, aby byl prezident republiky požádán, aby neposílal do Senátu jako kandidáty na ústavní soudce ty, kteří soudili za komunizmu.
S tím nesouhlasil senátor Miroslav Adámek (ANO): Pokud budeme tedy navrhovat mladší, tak diskriminujeme ty starší.
Nebyly to jediné vzkazy prezidentovi. Podivení nad tím, že prezident odešel těsně před jeho projevem, vyjádřil senátor Václav Láska. Nelibost nad tím, že debatě nebyl přítomen ani nikdo z Kanceláře prezidenta, vyjádřil senátor Nytra. Podle jeho slov takový nezájem neprojevil ani Miloš Zeman. Senátorka Daniela Kovářová (nezávislá) vyzvala prezidenta, aby v této překotné a turbulentní době poslal také konzervativní kandidáty, nikoli jen progresivisty. Prezident Petr Pavel opustil Senát po hodině a půl trvající tahanici o důkazní situaci před 36 lety.
K minulosti předlistopadových soudů, členů KSČ a spolupracovníků s StB se poté vyjádřil senátor Tomáš Töpfer (ODS), který citoval herce Josefa Kemra. „Je-li nepřítel v zemi, urozený kariéru nedělá.“
Irena Válová
