Kabinet Petra Fialy bude za pár týdnů rozhodovat o jedné z nejdražších zakázek v historii české armády – o nákupu stíhacích strojů F-35 Lightning. Nákup, respektive jeho příprava, probíhá na formátu G2G, tedy jednají spolu vláda České republiky a vláda Spojených států amerických. Takováto forma nákupu obnáší použití výjimky ze zákona o zadávání veřejných zakázek. O některých úskalích podobných akvizic hovořil Ekonomický deník s předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petrem Mlsnou. Cílem veřejného zadavatele by mělo vždy být zajištění optimálního řešení, a to i z hlediska ekonomičnosti, efektivity a účelnosti, míní Mlsna.
Jak hodnotíte vývoj proces vyjednávání a nákupů formou G2G, vláda – vláda, například již proběhlý nákup armádních vrtulníků z USA či probíhající vyjednávání o nákupu bojových vozidel pěchoty ze Švédska či plánovaný nákup stíhacích strojů F-35, taktéž z USA?
Výběr tohoto způsobu nákupu je čistě politickou otázkou a není na Úřadě pro ochranu hospodářské soutěže, aby jej hodnotil. I při použití nákupu prostřednictvím mezivládní smlouvy však musí být zachována základní pravidla zadávání veřejných zakázek a musí být velice podrobně zdůvodněno využití výjimky ze zákona a především naplněny jednotlivé podmínky pro možnost takového výjimečného postupu.
Měl by podle vás v takovýchto případech veřejný zadavatel při zohlednění všech strategických zájmů státu volit řešení, která jsou ekonomicky a nákladově příznivá pro hospodaření státu nebo je naopak prioritou zadání příjemce – například armády?
Cílem veřejného zadavatele by mělo vždy být zajištění optimálního řešení, a to i z hlediska ekonomičnosti, efektivity a účelnosti. Vždy je nejlepší o zakázku soutěžit, protože při správně nakoncipovaných zadávacích podmínkách by zadavatel měl dostat co chce a současně za nejvýhodnějších podmínek. Zadavatel je vždy ten, kdo nejlépe ví, co a proč potřebuje, ale musí být schopen tyto svoje potřeby správně přenést do zadávací dokumentace a odůvodnit je. Existují však také jiné veřejné zájmy (např. zajištění bezpečnosti státu), kvůli nimž může být zvolen mimořádný způsob nákupu, a zájem na ekonomickém a úsporném řešení je pak v daném případě více či méně upozaděn.
Pokud se stát rozhodne v případě nákupu například zbraní a vojenské techniky nepostupovat podle zákona o veřejných zakázkách a použije výjimku, měl by toto své rozhodnutí podrobně zdůvodnit? Pokud ano, jak? Pokud ne, proč?
Zadavatel musí vždy velice podrobně odůvodnit, proč v daném případě využil výjimku ze zákona a prokázat, že jsou naplněny důvody pro aplikace té konkrétní výjimky/výjimečného postupu, kterého se dovolává. I přes využití výjimky musí dodržet také řadu dalších požadavků zákona o zadávání veřejných zakázek; zadavatel vždy musí reflektovat jaká další pravidla zákon na něj klade a nezaštiťovat se pouze tím, že „jede na výjimku“, jelikož i v těchto případech mohou na zadavatele dopad další procesní pravidla upravená zakázkovým zákonem.
Měl by stát v případném zdůvodnění tohoto strategického nákupu dbát na péči řádného hospodáře a posuzovat nákladovou efektivitu pořízení a provozu vysoce nákladné techniky? Pokud by k nákupu strategické komodity v zájmu bezpečnosti neměl takto přistupovat, proč, z jakých důvodů?
Ano, uvedená hlediska by samozřejmě měla být brána co nejvíce v potaz, ale jak jsem již uvedl výše, jiné veřejné zájmy mohou být ve výjimečných případech převažující. Musím nicméně upozornit, že tato otázka by měla směřovat například na NKÚ, nikoliv na ÚOHS.
Může podle vás politické rozhodnutí v případě strategických zakázek například i zcela pominout racionální nakládání s veřejnými prostředky?
Veřejný zadavatel bude vždy omezen, přinejmenším limity svého rozpočtu. Racionální je zde velice neurčitý pojem, protože co se jednomu může zdát jako racionální, může druhý považovat za extrém a současně se toto hledisko může měnit i v čase. Věřím, že zadavatelé jsou v naprosté většině odpovědní a uvědomují si, že vynakládají veřejné prostředky.
Měl by být podle vás postup v případě takovýchto zakázek v souladu i s parlamentní opozicí, respektive, měly by být takové nákupy s opozicí podrobně projednávány?
Toto je výlučně politická otázka, kterou Úřadu nepřísluší komentovat.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
