Každý senát Ústavního soudu podle končícího soudce Ludvíka Davida rozhoduje o pěti lidských osudech denně, což je podle něj na hranici únosnosti. Stejně jako je na hranici únosnosti počet ústavních stížnosti, které řeší. Soudci podle Davida věnují čas kvantitě, ale trpět může kvalita. David to dnes řekl novinářům v bilančním rozhovoru. Dvaasedmdesátiletému soudci funkční období skončí 7. srpna, dnes vyhlásil svůj poslední nález.
Soudce uvedl, že ochrana jednotlivce je z hlediska ústavního pořádku zásadní, kdy jde o aplikaci Listiny základních práv a svobod. Nelze se podle něj ale zříci ani plenárních kauz, tedy kauz se silnějším politickým aspektem, protože jde o ochranu ústavy. Podle soudce bylo za těch deset let spoustu případů, které ho bavily, zajímaly. „Byly to především věci plenární, protože jejich předmětem projednání byly ústavně-právní aspekty aplikace ústavního pořádku v té své komplexnosti,“ uvedl David.
Šlo podle něj o problémy, které přesahovaly dílčí otázky veřejného práva. „A já bych si dovolil říci, že tento Ústavní soud ve své dekádě byl daleko více než předchozí Ústavní soudy soudem jakýchsi velkých veřejnoprávních nálezů,“ řekl David. Zmínil, že Ústavní soud rozhodoval například ve věci zákona o státní službě, o zrušení části zákona o elektronické evidenci tržeb i třeba o zrušení části volebního zákona. Šlo podle něj o nálezy velké důležitosti s širokým společenským dopadem a o tematiku, která se neustále měnila a odrážela do jisté míry společenský chaos.
Soudce uvedl, že kromě plenárních rozhodnutí rozhoduje každý senát každý den přibližně pět věcí. „Znamená to rozhodovat či se podílet na rozhodování o pět lidských osudech denně. To je na hranici únosnosti. Stejně jako na hranici únosnosti je stále počet ústavních stížností, které řešíme,“ uvedl soudce. Vede to podle něj k zamyšlení, nakolik je ten stav udržitelný. „Zda není žádoucí přenést více kompetencí v tomto směru na plénum, které by rozhodovalo v určitých typových případech společně i pro ostatní,“ řekl David.
Uvedl, že ústavní soudci vyhovují asi pěti procentům všech individuálních ústavních stížností, zbylých 95 procent stěžovatelů je tedy nespokojeno. „Tím spíše, že nás stále pokládají, jak se přesvědčujeme, za jakýsi soud poslední záchrany či posledního odvolání. A tento názor není správný, není, dejme tomu šťastný,“ uvedl soudce. Ústavní soud by měl podle něj jasněji deklarovat svůj přístup k individuálním ústavním stížnostem, především takzvaným bagatelním. „Jde o čas, o čas, který věnujeme kvantitě, a je mi líto, že to takto říkám, ale kvalita může trpět. A především potom může trpět celá debata uvnitř Ústavního soudu o věcech zásadnějšího významu,“ uvedl David.
Nyní plánuje především odpočinek. Uvedl, že profesní zkušenost, kterou získal za uplynulých deset let, se skoro rovná zkušenosti v právnické praxi nabyté za předchozích 30 let. Řekl také, že určitě bude s velkým zájmem sledovat rozhodování svých kolegů. „Případy, jejichž rozhodování bych se rád zúčastnil, určitě přijdou. Vlastně některé už přišly,“ řekl končící soudce.
(čtk)
