S oznámením místopředsedy Vrchního soudu v Praze Roberta Fremra, že se vzdává nominace na ústavního soudce, se v článku Seznam zpráv objevily spekulace o dalších jménech možných kandidátů. Zatímco v případě Jiřího Přibáně se jedná o jméno již známé, které se v souvislosti s Ústavním soudem objevuje opakovaně, případná nominace advokáta Pavla Uhla vzbudila v justici i advokacii překvapení.
Právní filosof, teoretik a sociolog Jiří Přibáň měl být navržen již v první „nominační vlně“, avšak záměr narazil na závazky, které má Přibáň a jeho rodina v zahraničí, kde dlouhodobě působí. Právě působení v zahraničí na regionálních univerzitách a rozsáhlá publikační činnost je vnímána jako Přibáňova velká přednost. Na stranu druhou se Česká justice setkala mezi justičními špičkami také s námitkou, zda bude Přibáň splňovat podmínku právní praxe a zda ta bude vůbec pro výkon českého ústavního soudce dostatečná. Faktem je, že těžiště práce ústavního soudce je v přezkumu individuálních stížností, kde je klíčová praktická znalost legislativy a českého právního prostředí.
To v případě advokáta Pavla Uhla se naopak jedná o velmi zkušeného právního profesionála, který je znám svým aktivním přístupem v prosazování práv svých klientů. Má zkušenosti ve všech oborech práva a jeho podání často směřují k nejvyšším soudním instancím i k Ústavnímu soudu. O kvalitě jejich zpracování dosud nebyly pochybnosti.
Uhla ČAK nepodpořila
Uhl se mohl stát před několika lety dokonce soudcem Nejvyššího správního soudu (NSS). Jeho možný příchod na tento soud se řešil v době, kdy v čele soudu stál Michal Mazanec. Uhl však nezískal v neformálních debatách mezi soudci NSS dostatečnou podporu. Někteří soudci měli totiž obavu z jeho údajně vyhraněných politických postojů.
Podporu nezískal Uhl ani u současného vedení České advokátní komory (ČAK), o jejíž nominaci na post ústavního soudce usiloval. Možným důvodem je, že Uhl před deseti lety úspěšně před Ústavním soudem zastupoval skupinu senátorů, která napadla tzv. přísudkovou vyhlášku. Ta stanoví, jaká je výše náhrady nákladů řízení spočívající v nákladech na zastoupení účastníka řízení advokátem, tj. kolik protistrana zaplatí účastníkovi řízení, který byl zastoupen advokátem a kterému byla soudem přiznána náhrada nákladů řízení. Nominace naopak Uhl získal od Unie státních zástupců a Nejvyššího státního zastupitelství.
Jak nyní potvrdil sám Uhl, je sice „v širší nominaci“ a mezi kandidáty, o nichž se uvažuje, debatu před konzultačním panelem však dosud neabsolvoval.
„Nominační proces“ mají naopak za sebou již čtyři možní adepti na ústavní soudce.
Advokátka Monika Novotná, kterou oficiálně nominovala ČAK, již pohovor s prezidentem republiky dokonce absolvovala několik týdnů nazpět. Od té doby se však podle informací České justice proces nijak neposunul a Novotná naopak čelí dotazům některých médií ohledně její minulosti před listopadem 1989.
Vadí Novotná?
A zdá se, že s nominací Novotné má problém jeden z klíčových lidí výběru ústavních soudců, místopředseda Ústavního soudu Vojtěch Šimíček. „Kandidáti z řad advokátů nemají být partnery velkých kanceláří, kteří si již odvykli psát podání k soudům nebo se specializují na agendu, kterou Ústavní soud v praxi téměř nikdy neřeší,“ prohlásil Šimíček v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Novotná v reakci pro Českou justici uvedla, že se soudní praxí je ve stálém kontaktu. „S ohledem na to, že vedu oddělení litigace, jsou soudní podání mým denním chlebem. Stejně jako účast u soudních jednání. U nás to nefunguje tak, že by partneři byli otrokáři, na které pracují mladší kolegové. Naopak, v době covidu jsme poslali všechny kolegy domů a partneři chodili do kanceláře, protože bylo zapotřebí ji udržet v chodu,“ říká dnešním rozhovoru.
Stojí za připomenutí, že Novotná je v pořadí druhou kandidátkou, které vyjádřil ČAK podporu. Ani Irena Schejbalová ovšem nakonec navržena nebyla. Otázkou je, jak se k tomu představitelé české advokacie postaví.
Na rozhodnutí prezidenta, zda – respektive kdy – pošle jejich jména Senátu k vyslovení souhlasu se jmenováním, čekají také dva soudci. Soudce Nejvyššího soudu Pavel Simon a Nejvyššího správního soudu Zdeněk Kühn.
Soudce Simon se na Nejvyšším soudu věnuje agendě odškodňování za nesprávný či nezákonný postup orgánů státu a byl mezi favority na českého soudce Evropského soudu pro lidská práva. Zajímavostí je, že v soukromí se věnuje s manželkou online kurzům cvičení čchi kung, což mu ovšem někteří kritici vyčítají.
V případě Kühna, který je profesorem na Právnické fakultě v Praze, se nepochybuje o tom, že jej prezident Pavel navrhne. Podobně jako Přibáň totiž od počátku patří mezi favority, navíc není pochybnost o jeho erudici a schopnostech. Znalci prostředí o něm dokonce mluví jako o „Baxovu Holländerovi“, tedy o člověku, který je schopen překvapivých a neotřelých řešení složitých ústavních otázek. Na stranu druhou patří Kühn mezi ty soudce, které Josef Baxa jinak označuje pohrdlivě jako „strážce brány“.
Kühn je totiž stoupencem názoru, že nejvyšší soudní instance mají být exkluzivními pracovišti a mají bez hlubšího odůvodnění většinu podání odmítat. Rozhodnutí, pod nimiž je Kühn jako soudce NSS podepsán, jsou tak často strohá a podle kritiků z řad právníků navíc jen těžko skrývající až pohrdání úrovní nejen podání, ale i samotných stěžovatelů.
A posledním z kandidátů, kteří čekají na prezidentovo rozhodnutí, je Milan Hulmák, docent z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho nominací by mj. byla splněna vize Kyselova panelu, že Ústavní soud má být složen z právníků z různých právnických fakult.
Petr Dimun
