Práva nahlédnout do podkladů pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně se vzdal občan Moldavska a Ruska ukrajinské národnosti. Stalo se to na konci ústního pohovoru, kdy ve spisu chyběla výpověď o poměrech v zemi. Nyní žalobou na ministerstvo vnitra namítá, že si neuvědomil důsledky. Vnitru není jasné, jak více mělo žalobce poučit. Vzdání se práv musí doprovázet záruky a záruky práva na informace se vzdát nelze, uvádí Krajský soud v Brně.
Práva nahlédnout do podkladů pro rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany se na konci pohovoru na ministerstvu vnitra vzdal Moldavan z Podněstří ukrajinské národnosti. A to přesto, že rozhovor byl veden v jeho jazyce – v ruštině a za přítomnosti tlumočnice. Moldavan je totiž ještě ruský občan.
Podle vyprávěného „uprchlického“ příběhu využil muž nabídku Ruska a přijal rovněž ruské státní občanství. Teď má strach z povolávacího rozkazu. Už v minulosti odmítal vojenskou službu, nyní se obává o svůj život kvůli skladům munice nedaleko jeho bydliště. „Podněstří je na tom ekonomicky špatně,“ uvedl dále v rámci pohovoru, po kterém se vzdal svého práva. Podle Moldavana/Rusa/Ukrajince české ministerstvo vnitra situaci bagatelizuje.
Žalobce: Situace je mi známa, práva nechci využít
Podle rozsudku se na konci rozhovoru pracovník vnitra zeptal: „Chcete, aby vás správní orgán před vydáním rozhodnutí ještě jednou pozval, abyste měl možnost se osobně k těmto podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřit, nebo se tohoto práva vzdáváte?“. Žalobce odpověděl: „Nechci svého práva využít, situace v Moldavsku a v Podněstří je mi známa.“ Nechtěl poté, aby mu tlumočnice celý pohovor zpětně přetlumočila.
Žalované ministerstvo vnitra shromáždilo deset dokumentů, se kterými se Moldavan neseznámil. Rozhodnutím z ledna 2023 ochranu muži neudělilo.
Mohlo by vás zajímat
Úplný rozsudek Krajského soudu v Brně z letošního května je zde:
Vnitro udělalo pro procesní práva žalobce maximum
Podklady k rozhodnutí v tu chvíli ale nebyly úplné, jejich součástí měl být předmětný rozhovor o situaci v Podněstří. Týden poté Moldavan namítl porušení svého procesního práva. Událost se stala na jaře roku 2022 poté, co policie chytila muže bez platného víza a nařídila jeho správní vyhoštění. Muž žil v České republice od prosince 2022, jak vyplývá z rozsudku.
Podle ministerstva vnitra však tvrzení muže, že nebyl řádně poučen, a tudíž si neuvědomil důsledky vzdání se svého práva, nemá oporu ve spise. „Dostal řádné poučení o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí před jeho vydáním. Žalovaný žalobci shrnul, že se bude jednat zejména o jeho žádost, poskytnutí údajů k jeho žádosti, protokol o pohovoru a informace, které popisují situaci v zemi původu,“ uvádí k tomu ministerstvo jako správní orgán.
Vnitro se jako žalovaná strana ohradilo: „Průběh celého pohovoru podléhal tlumočení. Žalovaný vylučuje, že by žalobce otázce neporozuměl. Žalovanému není jasné, jak měl žalobce ještě více poučit o jeho možnosti seznámit se s podklady. Udělal pro využití tohoto procesního práva žalobcem maximum. Argument, že si žalobce neuvědomoval důsledky svého rozhodnutí, nemůže obstát a nemůže být k tíži žalovanému, který postupoval v souladu se zákonem. Je to navíc nelogické tvrzení. Ostatní podklady pro rozhodnutí žalobce znal – žádost, poskytnutí údajů k žádosti, protokol o pohovoru. Prakticky vzato lze tedy shrnout, že by se seznamoval s informacemi o zemi jeho původu. Konstatování, že tamější situaci zná, a proto se nechce s uvedeným seznámit, nedokazuje, že by snad něčemu neporozuměl,“ cituje soud v rozsudku vnitro.
Jde o kontradiktornost a právo se bude muset uplatnit
Jak vyplývá z rozsudku, strany sporu trvají na svém. Soud tak nakonec nehodnotil odmítnutí ochrany, nýbrž jen proces. Postavil se na stranu žalobce a proti vnitru, které podle soudu porušilo „procesní právo žalobce a bude ho muset ještě uplatnit“. „Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu je promítnutím ústavně zaručeného procesního práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Jde o projev obecné zásady kontradiktornosti (zásady „střetu argumentů“), která se přiměřeně použije i ve správním řízení,“ uvádí k tomu Krajský soud v Brně.
Účelem ústavní záruky je uplatnění námitek a argumentů. „ Cílem je i prevence toho, aby účastník řízení měl první příležitost vyjádřit se ke konkrétní rozhodné skutečnosti až v opravném prostředku (žalobě), nebo aby dokonce žádnou takovou příležitost nedostal,“ uvedl k tomu krajský soud. To brání „vzniku překvapivých rozhodnutí“.
Směrnice EU nezná možnost vzdát se záruk
Podle krajského soudu „právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí i právo na (přiměřenou) kontradiktornost však samozřejmě není absolutní, neomezitelné. Lze se jich vzdát“, což připouští i Evropský soud pro lidská práva. Takový akt ale musí provázet záruky. „Pro účinné vzdání se základních procesních práv štrasburská judikatura současně vyžaduje, aby účastník řízení vůbec mohl rozumně předvídat důsledky svého jednání,“ cituje soud judikaturu ESLP ve věcí Hermi v. Itálie.
Krajský soud použil nejen Úmluvu, nýbrž jako soud unijní použil také „procedurální směrnici“ EU: „V bodě 22 odůvodnění procedurální směrnice například uvádí, že je „[v] zájmu členských států i žadatelů (…) zajistit, aby potřeba mezinárodní ochrany byla správně rozpoznána již v prvním stupni. Za tím účelem by měli žadatelé v prvním stupni bezplatně obdržet právní informace a informace o řízení s ohledem na jejich konkrétní situaci,“ uvádí soud. „Procedurální směrnice přitom nezná možnost vzdát se záruk,“ uvádí se v rozsudku.
Soud: Nelze se vzdát práva, než vzniklo
Pokud jde o vzdání se práva vyjádřit se v azylovém řízení, tak podle soudu to ze správního řádu jasně nevyplývá. „Správní řád váže právo vyjádřit se k podkladům až k momentu před samotným vydáním rozhodnutí, pak by se z toho dalo rozumně dovozovat, že už v době pro uplatnění tohoto práva by správní orgán měl mít tyto podklady shromážděné,“ uvádí krajský soud.
Podle soudu tedy nelze se vzdát práva, ještě než procesně vzniklo. „Naprosto jednoznačné určení momentu, ve kterém se žadatel může vzdát práva na vyjádření se k podkladům rozhodnutí, to však není,“ uvádí soud. Podle soudu vzniká prostor pro vyjádření účastníka v momentě, kdy žalovaná strana shromáždila všechny podklady. „A až v takto vzniklém prostoru se žadatel může tohoto práva vzdát. Podle krajského soudu by bylo vůči právu vyjádřit se k podkladům nepřiměřené, pokud by bylo možné se ho vzdát ještě před vznikem tohoto procesního prostoru,“ uvádí soud s tím, že ke stejnému závěru lze dojít pomocí unijního práva.
„Vzdání se práva na vyjádření se k podkladům ještě předtím, než je vůbec žalovaný shromáždí, by navíc ve výsledku mohlo vést žalovaného k tomu, aby podcenil svou povinnost shromáždit potřebné podklady pro své rozhodnutí,“ v\světlil krajský soud.
Žadatel o mezinárodní ochranu se tedy může vzdát práva seznámit se s podklady až poté, co je druhá strana shromáždí.
Místo citace zákona mělo vnitro jednat lidsky
Jak dále vyplývá z rozsudku, Krajský soud v Brně napadl i způsob, jakým ministerstvo vnitra položilo Moldavanovi/Ukrajinci/Rusovi otázku. „Namísto citace právního textu v § 36 odst. 3 správního řádu a následného dotazu, zda se žadatel o mezinárodní ochranu vzdává práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, je třeba žadateli jednoduše a lidsky vysvětlit, co to vlastně přesně znamená. Je třeba mu říci, co podklady běžně obsahují a proč je žalovaný shromažďuje,“ stojí doslova v rozsudku.
Ministerstvo vnitra podle Krajského soudu v Brně pochybilo několikrát. Časem otázky i tím, že „vyhodilo pojistku“ ve formě práva žalobce na přístup k informacím.
Jak mělo tedy ministerstvo vnitra postupovat?
„Žalovaný měl namísto toho po skončení pohovoru shromáždit podklady a zaslat žalobci výzvu, zda se s nimi chce seznámit a vyjádřit se k nim. V této výzvě mu měl poskytnout kvalitní poučení o jeho právech včetně možnosti vzdát se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí spolu s jasným a srozumitelným vysvětlením dopadů takového kroku. Až v takto vytvořeném procesním prostoru se žalobce mohl tohoto práva vědomě, jednoznačně a s plnou účinností vzdát. Pokud by se tak stalo, pak by ho žalovaný v termínu, který stanovil pro seznámení se s podklady rozhodnutí, už nemusel očekávat a mohl by přistoupit k rozhodnutí o jeho žádosti. Takto ovšem nepostupoval,“ uzavírá soud, podle kterého Moldavan jako žalobce nedal „informovaný souhlas“, k nevytváření prostoru pro jeho vyjádření.
Rozhodnutí proto Krajský soud v Brně zrušil pro nezákonnost a vrátil na ministerstvo vnitra k dalšímu řízení.
Irena Válová
