Vládnímu zmocněnci pro zastupování České republiky před mezinárodními orgány ochrany lidských práv se rozšíří působnost o výplatu peněz za porušení práv jednotlivce podle paktů OSN od smluv o politických právech a proti rasové diskriminaci přes práva žen, dětí a postižených až po pakt o ochraně před mučením a nuceným zmizením. Funkce už nebude obsazována po konzultaci s předsedou Ústavního soudu.
Nový statut vládního zmocněnce pro zastupování ČR před mezinárodními orgány ochrany lidských práv schválila vláda usnesením dne 14. července 2023. Tentýž den nabyl účinnosti.
Usnesení vlády včetně příloh je zde.
Současně s tím vláda derogovala (zrušila) statut vládního zmocněnce z roku 2009. Podle statutu z roku 2009 vládního zmocněnce „jmenovala a odvolávala vláda“. „Návrh na jeho jmenování a odvolání předkládá ministr spravedlnosti po předchozím projednání s předsedou Ústavního soudu,“ uvádí se doslova v předchozí úpravě.
Předchozí statut z roku 2009 je zde.
Ustanovení o „jmenování a odvolání“ vládou bylo z nového statutu vypuštěno stejně jako povinnost projednat osobu vládního zmocněnce s předsedou Ústavního soudu.
Nově je vznik funkce vládního zmocněnce zakotven takto: (1) Vládním zmocněncem je ředitel odboru kanceláře vládního zmocněnce Ministerstva spravedlnosti, nerozhodne-li vláda na návrh ministra spravedlnosti jinak.
Jde o celkem logický krok v souvislosti s rozšířením působnosti vládního zmocněnce o působnost v sedmi mezinárodních smlouvách a paktech a obhajobu zájmů ČR před výbory OSN, ale ani bez rozšířeného působnosti zmocněnce neměla konzultace osoby ministerského úředníka s předsedou Ústavního soudu jasný důvod.
„Řízení o individuálních a kolektivních oznámeních a stížnostech před mezinárodními kontrolními orgány v oblasti lidských práv“ bylo sice v tomto smyslu upraveno usnesením vlády už v roce 2017, ale pouze tak, že se „přiměřeně“ použil statut zmocněnce pro zastupování ČR.
Dodatek ke statutu z roku 2017 je zde.
Nyní vládní zmocněnec podle statutu „hájí zájmy České republiky“ nejen při zastupování státu před Evropským soudem pro lidská práva, ale také v řízeních před Evropským výborem pro sociální práva a v sedmi výborech OSN.
Podle Článku 1, odstavec 3 jde o tyto výbory: Výbor OSN pro lidská práva podle Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, Výbor OSN proti mučení podle článku 22 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace podle článku 14 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace, Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen podle Opčního protokolu k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen, Výbor OSN pro práva dítěte podle Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte zavádějícího postup předkládání oznámení, Výbor OSN pro nucená zmizení podle článku 31 Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením a Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením podle článku 1 Opčního protokolu k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením.
Stát může, ale nemusí vyplatit odškodnění
Úplnou novinkou je pak ustanovení Článku 12 statutu o možnosti českého státu zaplatit jednotlivci peníze jako odčinění za porušení práv a svobod, pokud některý z uvedených výborů shledá, že k němu v ČR došlo.
„Jednotlivci lze poskytnout zadostiučinění v penězích, pokud některý z orgánů uvedených v čl. 1 odst. 3 shledal porušení jeho práv a svobod a současně se to vzhledem k okolnostem jeví jako vhodná forma odčinění či zmírnění následků. Zadostiučinění lze jednotlivci poskytnout na základě majetkové škody, nemajetkové újmy a účelně vynaložených nákladů řízení,“ uvádí se v článku 12.
Může jít o tisíce a desetitisíce euro, právní nárok není
K určení částky peněz si může ministerstvo spravedlnosti vyžádat předložení podkladů od dotyčného jednotlivce. „Má-li být poskytnuto plnění ve výši přesahující částky uvedené v čl. 7 odst. 2 a 3, postupuje se přiměřeně podle těchto ustanovení. Na poskytnutí zadostiučinění není právní nárok. Postup podle tohoto odstavce, nepřiznání zadostiučinění ani určení jeho konkrétní výše nepodléhají soudnímu přezkumu,“ uvádí se v novém statutu.
Předmětný článek 7 a jeho odstavce 2 a 3 se týkají smírného urovnání stížnosti stěžovatele před Evropským soudem pro lidská práva. Figurují v nich částky 20 tisíc euro respektive 100 tisíc euro. V prvním případě si vládní zmocněnec vyžádá souhlas ministra spravedlnosti, ministra financí a ministra rezortu, kde došlo k porušení práv. V druhém případě musí návrh na výplatu zadostiučinění předložit ke schválení celé vládě.
Jak zmocněnec nakládá s částkou do dvaceti tisíc euro, statut neuvádí.
Z rozpočtové kapitoly „odškodnění“
Podle statutu jsou peníze „sloužící k výplatám zadostiučinění dle předchozího odstavce“ rozpočtovány v kapitole Všeobecná pokladní správa, v rámci ukazatele „Sociální výdaje; náhrady; neziskové a podobné organizace“ na položce „Odškodnění obětem trestné činnosti, škody způsobené při výkonu veřejné moci, soudní spory z titulu ochrana osobnosti, soudní řízení o omezení vlastnického práva, ostatní náhrady“.
Na základě požadavků Ministerstva spravedlnosti jsou tyto prostředky Ministerstvem financí přesunovány s kódem účelu do kapitoly Ministerstva spravedlnosti, které provede úhradu, uvádí se ve statutu.
Nový statut nabyl účinnosti dnem schválení vládou.
Irena Válová
