Ústavní soud (ÚS) patří k nejdůležitějším institucím moderního státu a Česká republika není výjimkou. Existence ÚS byla v ústavě zakotvena již v okamžiku vzniku samostatné ČR v lednu 1993, fungovat ale začal až 15. července 1993, kdy prezident Václav Havel jmenoval do funkce prvních 12 soudců. Ti tak mohli začít naplňovat hlavní poslání Ústavního soudu ČR, tedy ochranu ústavnosti a základních práv a svobod vyplývajících z ústavy, Listiny základních práv a svobod a dalších zákonů.
Ústavní soud, který má v plném obsazení 15 soudců jmenovaných na deset let prezidentem se souhlasem Senátu, se za uplynulé tři dekády zařadil mezi nejrespektovanější české instituce. Jeho rozhodování nicméně opakovaně vyvolalo rozruch, zejména v případech, kdy ústavní soudci ovlivnili politické dění. Mezi nejsledovanější verdikty ÚS patřilo rozhodnutí, kterým soud v lednu 2001 zrušil podstatné části kontroverzní novely volebního zákona, přijaté v době opoziční smlouvy ČSSD s ODS, která měla zvýhodnit úspěšnější strany.
Velké pozornosti se dostalo také stížnosti poslance Miloše Melčáka, jenž úspěšně napadl ústavní zákon, kterým si poslanci chtěli zkrátit své volební období a dospět k předčasným volbám v říjnu 2009. Rozhodnutí vzbuzovalo emoce již před svým vyhlášením, mezi právníky totiž neexistovala shoda, zda má ÚS vůbec kompetenci přezkoumávat řádně přijatý ústavní zákon. K dalším sledovaným kauzám s vazbou na politiku patřilo třeba rozhodování o souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem České republiky nebo o placení regulačních poplatků ve zdravotnictví.
Lex Babiš
V posledních letech Ústavní soud například zamítl návrhy prezidenta Zemana a poslanců hnutí ANO na zrušení části zákona o střetu zájmů, takzvaného lex Babiš. Norma omezuje přístup firem vlastněných členy vlády k některým státním podporám, dopadla především na předsedu ANO Andreje Babiše. Předloni v únoru si pak pozornost i kritiku vysloužilo rozhodnutí, kterým ÚS zrušil část volebního zákona kvůli porušení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících subjektů, a přiměl tak politiky stanovit nová pravidla pro volby na podzim 2021.
Soud se kvůli tomu stal terčem ostré kritiky zejména ze strany hnutí ANO, jeho šéf a tehdejší premiér Andrej Babiš dokonce prohlásil, že ÚS se snaží ovlivnit politickou situaci v zemi a otřásá důvěrou lidí v ústavní systém. V reakci na verdikt také prezident Miloš Zeman oznámil, že předsedovi soudu Pavlu Rychetskému neudělí Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Ostrým kritikem ÚS byl i Václav Klaus, často bývá připomínán jeho výrok z února 2001, kdy jako předseda Sněmovny varoval před tím, aby se z ÚS nestala „třetí komora parlamentu přímo jmenovaná prezidentem republiky“.
Prezidenti narazili s více kandidáty
Významné dopady měla řada rozhodnutí ÚS i v předchozích desetiletích. Například v roce 2001 dali ústavní soudci za pravdu prezidentovi Václavu Havlovi i ve sporu o jmenování Zdeňka Tůmy guvernérem a Oldřicha Neidermeyera viceguvernérem České národní banky (ČNB). Tehdejší premiér Miloš Zeman a jeho kabinet Havlovo rozhodnutí napadl s tím, že ke jmenování guvernéra a viceguvernéra je nutný spolupodpis (kontrasignace) premiéra nebo jím pověřené osoby. ÚS návrh na zrušení Havlova rozhodnutí zamítl.
Členy ÚS sice jmenuje prezident, potřebuje k tomu ale souhlas Senátu a ne vždy hlava státu v horní komoře uspěje. Václav Havel jako prezident neprosadil v roce 1993 dva kandidáty (funkci Senátu dočasně vykonávala Sněmovna). Druhý český prezident Václav Klaus pak u senátorů narazil s osmi kandidáty, advokáta Aleše Pejchala neúspěšně navrhl dokonce dvakrát. Pět navržených – mezi nimi i Jana Sváčka, kterého senátoři odmítli už Klausovi – pak Senát neschválil Miloši Zemanovi.
Nynější prezident Petr Pavel zatím uspěl se všemi třemi návrhy, o nichž Senát rozhodoval, o dalších třech navržených ještě senátoři nehlasovali. Pavlovi také připadne povinnost jmenovat čtvrtého předsedu Ústavního soudu – předsedu a místopředsedy soudu přitom prezident může ze členů této instituce vybrat o své vůli – po Zdeňku Kesslerovi (ve funkci od července 1993 do února 2003), Miloši Holečkovi (březen až červenec 2003) a Pavlu Rychetském (od srpna 2003, druhé funkční období mu končí za tři týdny). V této souvislosti vzbudil na přelomu roku pozornost Zemanův záměr jmenovat Rychetského nástupce ještě za svého funkčního období, což kritizovala řada expertů. Exprezident si to nakonec rozmyslel.
Rušení zákonů i stížnosti
Ústavní soud je specializovanou soudní institucí, která stojí mimo systém obecných soudů. Rozhoduje například o zrušení zákonů, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem, o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu, o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky, o návrhu prezidenta na zrušení usnesení Sněmovny a Senátu, o sporech o rozsah kompetencí státních orgánů či o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem před její ratifikací.
Dějiny českého ústavního soudnictví sahají až do časů první republiky. Již v listopadu 1921 byl zřízen Ústavní soud Československé republiky, který fungoval ještě několik měsíců po vyhlášení protektorátu. Tato instituce si však nezískala velkou autoritu. Se zřízením federálního i republikových ústavních soudů sice počítal už zákon o československé federaci z roku 1968, žádný z nich však zřízen nebyl. Renesance ústavního soudnictví přišla až po pádu komunistického režimu.
Začátkem roku 1992 vznikl v Brně – kde od počátku sídlí i český Ústavní soud federální ÚS ČSFR, který měl 12 členů (každá z republik byla zastoupena šesti soudci), rozpad federace pak jeho existenci ukončil.
(čtk)
