Antonín Vavrda byl léta šéfem hospodářské kriminálky vojenské policie. Po aféře s udáním svého nadřízeného odešel na Národní centrálu proti organizovanému zločinu, kde podle dostupných informací působí jako metodik. Vavrda přišel před časem o bezpečnostní prověrku na stupeň tajné. Kvůli tomu se soudil, ale s nepořízenou odešel od pražského správního soudu i Nejvyššího správního soudu, který jeho kasační stížnost kvůli odebrání prověrky zamítl. Vyplývá to z informací Ekonomického deníku, Městského soudu v Praze i Nejvyššího správního soudu.
Národní bezpečnostní úřad Antonínu Vavrdovi zrušil platnost osvědčení pro stupeň utajení tajné, neboť přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti 25. ledna 2021.
Co bylo důvodem odebrání prověrky? Budování klientelistických vztahů a pokyn k založení takzvaných objektových svazků, které si v minulosti vedla komunistická státní bezpečnost.
V roce 2018 obdržel Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) celkem tři zprávy Vojenského zpravodajství, které se týkaly šéfa hospodářské kriminálky vojenské policie Antonína Vavrdy. Na jejich základě začal NBÚ ověřovat, zda Vavrda stále splňuje podmínku pro vydání osvědčení.
NBÚ ve Vavrdově chování nakonec shledal naplnění bezpečnostního rizika podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
Bezpečnostní riziko úřad spatřoval v účelovém budování vztahů s osobami z různého prostředí za účelem prosazení vlastního zájmu, v dalším žalobci nesděleném účelovém jednání a v jednání žalobce týkajícím se činnosti v tzv. objektových svazcích.
A prověrku Vavrdovi odebral. Antotní Vavrda se odejmutí prověrky bránil soudní cestou.
U pražského Městského soudu ale neuspěl.
Zasahuje Vojenské zpravodajství
„V odůvodnění rozhodnutí žalovaný především odkázal na informace obsažené v utajovaných zprávách zpravodajské služby. K nim s ohledem zákon o ochraně utajovaných informací pouze uvedl, že jednání žalobce spočívalo v účelovém budování vztahů s osobami z různého prostředí za využití jeho přístupu k informacím,“ zkonstatoval pražský soud.
Ekonomický deník v nedávné minulosti upozornil například na budování klientelistických vazeb mezi vysokými důstojníky vojenské policie a státního zastupitelství ZDE.
Vedení vojenské policie pěstuje úzké vztahy se státními zástupci delší dobu, uděluje jim medaile, zve je na společenské akce a někdejší náčelník vojenské policie učinil ze sboru cestovní kancelář, když vybrané státní zástupce pozval do Afghánistánu.
Dále se NBÚ obsáhle věnoval pokynu Antonína Vavrdy k založení a vedení tzv. objektových svazků. Vavrda jako šéf kriminální služby vojenské policie své podřízené instruoval, aby bez existence konkrétního podezření na trestnou činnost založili svazky na organizace podřízené ministerstvu obrany. Přitom měli zjišťovat informace o zaměstnancích těchto organizací lustracemi v policejních databázích a za použití těchto informací získávat vytipované osoby ke spolupráci.
„Žalobce se tak snažil vybudovat si v těchto subjektech síť informátorů, ačkoliv nic takového zákon o Vojenské policii neumožňuje,“ konstatoval NBÚ.
Soud Vavrdovu žalobu zamítl ZDE, jak vyplývá z anonymizované verze rozhodnutí, kterou si Ekonomický deník vyžádal před delším časem.
Svazky jsem vysvětlil, klientelismus nepěstuji, znám jen pět vlivných
Vavrda reagoval kasační stížností na Nejvyšší správní soud v Brně. Ani tam ale neuspěl, soud jeho kasační stížnost zamítl ZDE.
Vavrda namítal, že mu byla platnost osvědčení zrušena bez právního důvodu a za pochybné důkazní situace. Ředitel NBÚ podle Vavrdy nevzal dostatečně v úvahu skutečnosti, které uvedl v rozkladu.
Vavrda se podle svých slov se k vedení objektových svazků opakovaně písemně vyjadřoval a hovořil o nich též při pohovoru, který s ním provedl pracovník bezpečnostního úřadu, a při podání vysvětlení v rámci trestního řízení, které v jeho věci vedla Generální inspekce bezpečnostních sborů. Tato svá vyjádření Vavrda v kasační stížnosti zopakoval.
Vavrda dále uvedl, že si nebudoval ani nebuduje žádné účelové vztahy a už vůbec ne s vlivnými osobami. Neví, které osoby považuje žalovaný za vlivné. Zmínil pět osob, které jsou z jeho pohledu vlivné (bývalou ministryni spravedlnosti, bývalého ministra a ministryni obrany, náčelníka generálního štábu Armády České republiky a právníka sekce státního tajemníka ministerstva obrany), jiné nezná.
Funkci náčelníka 2. odboru kriminální služby Vojenské policie považuje Vavrda za vrchol své profesní kariéry, neměl podle svých slov nejmenší důvod k účelovému budování vztahů za účelem prosazení vlastního zájmu a ani neví, co by tím zájmem vlastně mělo být.
„Informace, ke kterým měl přístup, nikdy nevyužil k vlastnímu prospěchu, ani je nesděloval neoprávněným osobám. Nesouhlasí proto se závěrem městského soudu o existenci bezpečnostního rizika. Soud měl dle jeho názoru být mnohem konkrétnější a uvést, jaké bezpečnostní riziko má vyplývat z jeho údajného jednání, nikoli se jen omezit na konstatování, že jednání žalobce je bezpečnostním rizikem,“ tvrdil v kasační stížnosti Antonín Vavrda.
Národní bezpečnostní úřad ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a vyjádření v řízení před městským soudem. Zdůraznil, že závěr o bezpečnostním riziku u stěžovatele má oporu ve spisovém materiálu.
Dva důvody, proč nevyhovět
Kasační stížnosti nemohlo být podle Nejvyššího správního soudu vyhověno ze dvou na sobě nezávislých, a tedy samostatných důvodů.
„Za prvé jejímu úspěchu brání skutečnost, že stěžovatel v řízení před městským soudem neuplatnil konkrétní argumentaci týkající se tzv. objektových svazků, což byl jeden ze dvou důvodů ztráty bezpečnostní spolehlivosti stěžovatele, který by obstál sám o sobě. V kasačním řízení to již stěžovatel nemůže dohnat, jak bude podrobněji vysvětleno dále, a tak ani případný úspěch stěžovatele s námitkou vůči druhému důvodu ztráty bezpečnostní spolehlivosti spočívajícím v účelovém budování vztahů s osobami z různého prostředí a o jeho účelovém jednání za účelem prosazení vlastního zájmu, který se opírá o jemu nepřístupný utajovaný spis (bezpečnostní svazek obsahující utajované informace), by nemohl na výsledku nic změnit. Za druhé Nejvyšší správní soud po přezkoumání utajovaného spisu dospěl ve shodě s městským soudem k závěru, že obstojí i onen druhý důvod ztráty bezpečnostní spolehlivosti stěžovatele,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Oba důvodům pro zamítnutí kasační stížnosti rozebral soud podrobněji.
„Pokud jde o první z nich, Nejvyšší správní soud předesílá, že podle soudního řádu správního není kasační stížnost přípustná, opírá‑li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Toto pravidlo se vztahuje jak na posouzení přípustnosti kasační stížnosti jako celku, tak i na posouzení přípustnosti jednotlivých kasačních námitek. Jeho účelem je zachovat kasační charakter řízení před Nejvyšším správním soudem, jehož úkolem je přezkoumat v prvé řadě rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (který je až na výjimky vázán řádně uplatněnými žalobními body), nikoli jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu,“ zkonstatoval Nejvyšší správní soud.
V tomto ohledu se Nejvyšší správní soud ztotožnil s pražským městským soudem, že stěžovateli nic nebránilo uplatnit již v žalobě konkrétní argumentaci týkající se tzv. objektových svazků (ostatně příslušná pasáž kasační stížnosti byla prakticky doslova převzata ze stěžovatelova písemného vyjádření ve správním řízení).
„Závěry žalovaného ohledně objektových svazků se totiž z většiny opíraly o skutečnosti zařazené do části spisu, do níž stěžovatel přístup měl, a proto v tomto ohledu nebylo na místě, aby městský soud suploval jeho aktivitu nad rámec žalobních bodů. Stěžovatel v řízení před městským soudem namítal pouze obecně nedůvodnost zrušení osvědčení a s odkazem na utajení relevantních informací žádal, aby věc posoudil soud. Pro absenci příslušného žalobního bodu tedy městský soud nemohl otázku vedení objektových svazků posoudit a Nejvyšší správní soud tak nemůže učinit s ohledem na výše citovaný paragraf soudního řádu správního,“ stojí dále v odůvodnění.
Tento závěr však má vliv na osud celé kasační stížnosti, nikoli jen její části týkající se tzv. objektových svazků.
„Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. července 2013 č. j. 7 As 49/2013‑28, č. 2954/2014 Sb. NSS totiž vyplývá, že pokud žalovaný shledá ´více skutkových důvodů pro existenci bezpečnostního rizika, musí být z jeho rozhodnutí patrné, zda závěr o bezpečnostním riziku obstojí ve vztahu ke každému skutkovému důvodu, nebo alespoň některým z nich, samostatně, takže případné odpadnutí části z nich na celkovém závěru nic nezmění, anebo zda uvedené skutkové důvody, resp. část z nich, tvoří bezpečnostní riziko pouze proto, že existují současně a jsou provázány´,“ uvedl dále soud.
To je v případě Antonína Vavrdy splněno.
„Z napadeného správního rozhodnutí vyplývá, že i metoda práce stěžovatele jako náčelníka oddělení kriminální služby spočívající v instruování podřízených k zakládání tzv. objektových svazků byla takovým samostatným důvodem, na němž (vedle jiných) žalovaný postavil svůj závěr o naplnění bezpečnostního rizika. Je tak zřejmé, že i kdyby byl stěžovatel úspěšný se všemi žalobními námitkami, napadené rozhodnutí by ve svém celkovém závěru o shledání bezpečnostního rizika i tak obstálo, neboť by stále spočívalo na jednom z jeho samostatných, oddělitelných pilířů, který žalobou konkrétně napaden nebyl,“ lze se dočíst v rozhodnutí.
V kasačním řízení to již Antonín Vavrda tedy nemohl dohnat. Nejvyšší správní soud by z důvodu procesní efektivity tedy mohl ustat již na tom.
„Přesto se však – pro větší přesvědčivost soudního přezkumu ztráty bezpečnostní spolehlivosti a zrušení platnosti osvědčení stěžovatele pro stupeň utajení tajné – zabýval i oním druhým důvodem, jímž je účelové budování vztahů s osobami z různého prostředí a účelové jednání stěžovatele za účelem prosazení vlastního zájmu, který je doložen obsahem utajovaného spisu. Ostatně stejně postupoval i městský soud, když se navzdory chybějícímu žalobnímu bodu k prvnímu důvodu ztráty bezpečnostní spolehlivosti (k tzv. objektovým svazkům) zabýval žalobním bodem ke zmíněnému druhému důvodu ztráty bezpečnostní spolehlivosti,“ uzavřel Nejvyšší správní soud.
Městský soud v Praze dospěl dle názoru Nejvyššího správního soudu na základě seznámení se s utajovaným spisem k závěru, že „zprávy [zpravodajských služeb] poskytují ucelený obraz o jednáních žalobce.
„Žalovaný (NBÚ- pozn. red.) také dostatečně žalobci naznačil, v čem je spatřováno závadné jednání žalobce. Jde o účelové budování vztahů s osobami z různého prostředí za využití jeho přístupu k informacím. K danému soud doplňuje, že závadou samo o sobě není, že žalobce udržoval styky s vlivnými osobami z různého prostředí. Závadné však je, že za tímto účelem využíval také informace, ke kterým měl z důvodu své profesní činnosti přístup. Informace obsažené ve zprávách jsou dostatečně konkrétní, obsahují i okolnosti, pro které je možné je mít za věrohodné. Soud v nich rovněž nezjistil žádné rozpory či nesrovnalosti. Poskytují proto patřičný skutkový podklad, který si mohl soud ověřit. Z tohoto důvodu považuje městský soud zprávy za přesvědčivé a věrohodné. Dle soudu není pochyb o tom, že informace zachycené ve zprávách zpravodajské služby jsou takového charakteru, že zpochybňují bezpečnostní spolehlivost žalobce. Součástí bezpečností spolehlivosti je dle citovaného zákona o ochraně utajovaných informací posouzení chování, které má vliv na schopnost utajovat informace. Způsob nakládání žalobce s informacemi, ke kterým měl z důvodu své profesní činnosti přístup, silně podrývá jeho schopnost utajovat informace,“ dodává v rozhodnutí předseda senátu Nejvyššího správního soudu Tomáš Langášek.
Ekonomický deník se dotázal Národní centrály proti organizovanému zločinu, kde má Antonín Vavrda působit, zda pro něj odebrání nepředstavuje problém v jeho pracovním zařazení. Prostřednictvím mluvčího jsme dali prostor k vyjádření i Antonínovi Vavrdovi.
„Mohu pouze uvést, že náš útvar (NCOZ) k personální věcem informace neposkytuje,“ zareagoval mluvčí NCOZ Jaroslav Ibehej.
Anonym se prozradil sám
Ztráta prověrky není první problém Antonína Vavrdy za dob působení ve vojenské policii.
Z e-mailu, který používal šéf druhého odboru vojenské policie, plukovník Antonín Vavrda, odešel v roce 2018 udavačský dopis, který haněl zástupce velitele vojenské policie, generála Pavla Chovančíka. Udáním se zabýval armádní ombudsman, ale nevyšetřilo se nic.
Vojenskou policií přitom tehdy už několik let sužovaly problematické pracovní vztahy. Toxické vztahy na pracovišti byly také jedním z důvodů odvolání jejího velitele generála Pavla Kříže v únoru 2019. Změně předcházelo anonymní udání o mileneckém poměru generála s podřízenou majorkou. Personální problémy ovšem neuklidnil ani nástup tehdejšího nového šéfa plukovníka Miroslava Murčeka.
Jak v roce 2021 zjistil Ekonomický deník, vysoký důstojník vojenské policie Antotnín Vavrda, který e-mail, ze kterého udání odešlo, používal, nakonec u vojáků skončil a přestoupil do Národní centrály proti organizovanému zločinu.
Popišme si proto příběh udavačského dopisu, který odešel z e-mailu, který užíval Antonín Vavrda.
„Dlouhodobě jsem nebyl spokojen se situací uvnitř vojenské policie,“ odůvodnil Křížův konec ministr obrany Lubomír Metnar. Poté se objevila informace, co předznamenalo odvolání Murčekova předchůdce. Šlo o anonym, který očerňoval zástupce šéfa vojenské policie.
„Generál po svém příchodu na hlavní velitelství navázal milenecký poměr s podřízenou majorkou. Ta ho údajně pravidelně navštěvuje na jeho ubytovně v Praze 6. Generál tento vztah zohledňuje tím, že majorku velmi výrazně protežuje v oblasti profesní. Na přání pana generála je majorka výrazně zvýhodňována při vytváření takových pracovních podmínek a náplní činností, které ji příliš nezatěžují, nejsou příliš náročné na odbornost a umožňují její velmi dobré hodnocení.“ Tak zní text anonymního udání, které předznamenalozásadní změny ve vojenské policii.
Anonym: Přístup k ženám nevhodný
Po čtrnácté hodině 11. listopadu roku 2018 dorazil do e-mailové schránky hlavní inspektorky ochrany lidských práva ministerstva obrany Lenky Marečkové e-mail. Odešel z adresy [email protected]. Pisatel v něm popisuje údajný intimní vztah tehdejšího zástupce velitele vojenské policie generála Pavla Chovančíka, včetně toho, že má generál svou milenku v práci protežovat.
„Vážená paní hlavní inspektorko, v měsíci srpnu letošního roku jsem při rozhovorech s některými pracovníky hlavního velitelství vojenské policie zaznamenal informace o jednání pana brig. generála Pavla Chovančíka, zástupce náčelníka vojenské policie. Toto jednání považuji minimálně za nevhodné z pohledu profesní etiky, přístupu k ženám a s tím souvisejícího rovného přístupu k podřízeným,“ začal svoje udání anonymní pisatel z adresy [email protected].
Ona ho prý navštěvuje na ubytovně, on ji chválí
„Pan generál Chovančík začal na hlavním velitelství vojenské policie působit na přelomu let 2013 a 2014. Po svém příchodu na hlavní velitelství navázal milenecký poměr s mjr. XXXXXXX XXXXXXXXXX (jméno je redakci známo, ale z etických důvodů je nezveřejňuje – pozn. red.). Mjr. XXXXXXXXXX pana generála Chovančíka údajně pravidelně navštěvuje na jeho ubytovně v Praze 6, ulici Pod Juliskou. Pan generál Chovančík tento vztah zohledňuje tím, že velmi výrazně protežuje mjr. XXXXXXXXXX v oblasti profesní. Na přání pana generála Chovančíka je mjr. XXXXXXXXXX výrazně zvýhodňována při vytváření takových pracovních podmínek a náplní činností, které ji příliš nezatěžují, nejsou příliš náročná na odbornost a umožňují její velmi dobré hodnocení. Při tom pan generál Chovančík využívá toho, že osobně nevytváří žádné z těchto rozhodnutí, ale postupuje tak, že před podřízenými vysloví svůj dojem, např. při rozdělování odměn: ´Zdá se, že mjr. XXXXXXXXXX pracuje velmi dobře.´Podřízení pana generála Chovančíka následně toto nepřímo vyslovené přání zohlední. Tyto postupy jsou prováděny podřízenými pana Chovančíka, z nichž někteří jsou mu údajně z různých důvodů zavázáni a plní jeho přání bez nejmenších výhrad. Ostatní tak činí z obav před případnými následky,“ napsal anonym. A dále anonym vyjmenovává konkrétní důstojníky vojenské policie, kteří měli v protežování údajné milenky generála pomáhat.
Obrana udání potvrdila
Na případ upozornil zpravodajský portál Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník náleží do mediální skupiny Media Network. Česká justice, která udání z roku 2018 získala, se proto obrátila na armádní ombudsmanku s dotazem, jak s anonymním podnětem naložila.
„Vážený pane, odpovídám na Váš dotaz z pracovní neschopnosti, avšak stejně, jako bych odpovídala, kdyby tomu tak nebylo: pro komunikaci s médii na ministerstvu obrany slouží, jak jistě víte, odbor komunikace. Prosím, obraťte se se svými otázkami proto na tento odbor, jemuž mohu poskytnout podklady,“ zareagovala na otázky reportéra České justice hlavní inspektorka ochrany lidských práv na ministerstvu obrany Lenka Marečková.
Tiskový odbor resortu pak už byl konkrétnější. „Tuto skutečnost lze potvrdit. Hlavní inspektorka ochrany lidských práv Ministerstva obrany obdržela anonymní podání na veřejnou e-mailovou adresu „[email protected]“ dne 11. 11. 2018. Anonymní podání skutečně směřovalo na příslušníka vojenské policie pana Chovančíka a obsahovalo informace o jeho údajném nevhodném chování,“ potvrdil Jakub Fajnor z tiskového odboru ministerstva.
Na otázku, co pisatel armádní ombudsmance sděloval a zda udání odešlo z e-mailové adresy [email protected], pak Fajnor odvětil: „Informace, které by mohly vést k identifikaci stěžovatele nebo pisatele podání, nejsou poskytovány.
Ombudsmanka informace prošetřovala
Jak tedy armádní ombudsmanka s informacemi naložila? Prověřila je a ukázalo se, že jí anonym poskytl naprosto nevalidní poznatky.
„Provedené důkladné šetření neprokázalo pravdivost informací uvedených v podání,“ pokračuje Jakub Fajnor. Na otázku, zda se ombudsmanka snažila identifikovat pisatele a zda se jí to podařilo, pak zástupce ministerstva obrany odpověděl negativně. „V případě obdržených anonymních podání je respektován zvolený status jejich pisatelů. Po identitě pisatelů anonymních podání zásadně není pátráno,“ uvedl dále Fajnor.
A doplnil, že například v průběhu roku 2019 bylo přijato na veřejnou e-mailovou adresu [email protected] zhruba 220 podání, z toho se jednalo o 27 stížností. V tomtéž roce 2019 pak bylo přijato celkem 7 anonymních podání.
„Pokud se tvrzení provedeným šetřením potvrdí, jsou ze strany Hlavní inspektorky ochrany lidských práv Ministerstva obrany navrhovaná a vyžadovaná adekvátní opatření, jejichž splnění se sleduje… Vzhledem k tomu, že se tvrzení uváděná v podání šetřením neprokázala a ze šetření nevyplynula potřeba uplatňovat opatření nebo doporučení v personální oblasti, nebyla navrhována žádná opatření s dopadem do této oblasti,“ dodal Jakub Fajnor z tiskového odboru ministerstva obrany k inkriminovanému udání.
Hledání původce udavačského mailu
Protože redakce má faksimile udání, rozhodla se jeho tvůrce vyhledat. Držitel e-mailu [email protected], z něhož udání odešlo, je dohledatelný na internetu. Na internetu totiž v minulosti prodával příslušenství k palné zbrani.
Uživatel se stejným „nickem“ pak také prodával nosiče na jízdní kola.
V tomto inzerátu už o sobě pisatel napověděl, na rozdíl od toho předchozího, více. Třeba to, že bydlí na Praze 8 a jako kontakt uvedl svoje telefonní číslo. Redakce tak zjistila, že tím, kdo v minulosti užíval e-mailovou adresu [email protected] je vysoký důstojník vojenské policie, šéf druhého odboru její kriminálky, plukovník Antonín Vavrda.
Vavrda je milovníkem zbraní, bydlel v té době Karlíně, tedy na Praze 8. V minulosti bydlel v jiné části Prahy, a to na adrese, z níž vznikl název popisovaného e-mailu, z něhož odešlo předloni v listopadu udání na generála Chovančíka. Vavrda navíc z tohoto e-mailu v minulosti prokazatelně komunikoval s velitelem vojenské policie generálem Pavlem Křížem, jak dále redakce ověřila.
Nevím, o čem mluvíte, nic neřeknu
Redakce proto v roce 2020 plukovníka Antonína Vavrdu telefonicky, na číslo uvedené ve druhém inzerátu, oslovila, a zeptala se ho, zda udání na nadřízeného odeslal on.
Antonín Vavrda to ale popřel: „Já s tím nemám vůbec nic společného, nevím o čem hovoříte. Skutečně netuším. Jsem na dovolené, nevím s kým mluvím a tím asi končíme… Na dovolené s vámi tuhle věc řešit nebudu. Chci si užít dovolenou… Po telefonu se s vámi a o dovolené o ničem dál nebudu bavit,“ řekl České justici Antonín Vavrda, a to přesto, že všechny indicie, zjištěné Českou justicí, potvrzují, že on je potenciálním držitelem e-mailu, ze kterého udání na dřívějšího zástupce náčelníka vojenské policie, generála Chovančíka, odešlo.
Velitel zval špičky státního zastupitelství do Afghánistánu
Antonín Vavrda patřil a patří do okruhu nejbližších bývalého šéfa vojenské policie Pavla Kříže. Jak už jsme uvedli, toho vloni v únoru odvolal z funkce ministr obrany Lubomír Metnar kvůli tomu, že nebyl „dlouhodobě spokojen se situací uvnitř vojenské policie“, kterou cloumaly mimo jiné toxické osobní vztahy.
Za generálem Křížem a „jeho suitou“ zůstala navíc na odchodnou pachuť vojenskou policií několika nepříliš uspokojivě vyřešených případů. Například napadení ekonomického náměstka ministra obrany Pavla Berana vojákem na sklonku roku 2017. Nebo výbuch granátu ve Vyškově, kde bylo ve vojenském areálu načerno skladováno mnohem více munice, než jen explodující granát, což obrana ani vojenská policie veřejnosti dosud nepřiznala.
Pavel Kříž, a lidé kolem něho včetně Antonína Vavrdy byli po dobu své kariéry u vojenské policie známi mimo jiné usilovným budováním kontaktů vně svého sboru. Spřízněné osoby Kříž dekoroval různými vyznamenáními, úzké vztahy navázal také s rodinou ministra obrany Martina Stropnického. Špičky státního zastupitelství pak Kříž zval například na cesty do Afghánistánu, na akce vojenské policie nebo na rodinnou oslavu v armádním středisku v Praze 6.
Nástup na NCOZ
Jak aktuálně Ekonomický deník zjistil, Antonín Vavrda ve vojenské policii skončil. A nastoupil do Národní centrály proti organizovanému zločinu. Tam nastoupil na odbor mezinárodní spolupráce a metodiky.
Ekonomický deník proto na NCOZ poslal několik otázek a požádal i o vyjádření Antonína Vavrdy.
Policejní centrála na výzvu Ekonomického deníku zareagovala vyhýbavě.
„Dobrý den, omlouvám se, ale náš útvar (NCOZ) k personálním otázkám informace neposkytuje. S pozdravem,“ odepsal mluvčí NCOZ Jaroslav Ibehej.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
