Nejvyšší správní soud (NSS) zrušil regulaci umisťování vysokých větrných elektráren v Ústeckém kraji. Vyhověl tak kasační stížnosti skupiny samospráv, lidí a firem, podle kterých krajské zásady rozvoje v podstatě znemožnily budování vysokých elektráren na více než 99 procentech území kraje. Soud konkrétně škrtal v textové části druhé aktualizace Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, kterou zastupitelstvo schválilo před třemi lety. ČTK to zjistila z úřední desky, kde je rozhodnutí dočasně zpřístupněné.
Podobný verdikt už soud vynesl v roce 2014, tehdy Ústeckém kraji vytknul nedostatečné odůvodnění natolik přísné regulace, která se blíží absolutnímu zákazu. Nové soudní rozhodnutí stojí na podobné argumentaci. „Použití více slov a květnatějších obratů samo o sobě nezaručuje dostatečnost a přesvědčivost odůvodnění,“ stojí v rozsudku.
Rozhodnutí vnímá Jiří Nezhyba z advokátní kanceláře Frank Bold Advokáti, která žalobce zastupovala, jako dobrou zprávu pro rozvoj větrné energetiky v ČR. Řekl to ČTK s tím, že v rámci transformace tuzemské energetiky jsou větrné elektrárny klíčovým doplňkem k dalším obnovitelným zdrojům energie.
„Nejvyšší správní soud potvrdil naši argumentaci, že kraj nemůže plošně zakázat výstavbu větrných elektráren s odkazem na veřejný zájem ochrany kulturně-historických hodnot, ale musí také vzít v úvahu veřejný zájem na výrobě obnovitelných zdrojů energie a nahrazení výroby z fosilních paliv,“ uvedl Nezhyba. Fraňková řekla, že až se úředníci seznámí s rozsudkem, rozhodne se o dalším postupu.
Kraj podle NSS dostatečně nevyvažoval různé konkurující zájmy, které se pojí s větrnou energetikou. „Mnohokrát zopakoval, že převažuje veřejný zájem na ochraně přírodních hodnot, kulturně-historických hodnot a krajinářsky cenných oblastí. Veřejný zájem na výrobě obnovitelných zdrojů energie a nahrazení výroby z fosilních paliv pak zcela odsouvá stranou,“ uvedl NSS.
Podle aktualizovaných zásad rozvoje se plochy a koridory pro výstavbu velkých větrných elektráren neměly umisťovat v chráněných územích a jejich okolí, v lokalitách NATURA 2000, bioparcích, v památkově chráněných územích a jejich okolí ani kolem nemovitých kulturních památek, a dokonce ani v zastavěných územích a půlkilometrovém okruhu kolem nich.
Na Krajský soud v Ústí nad Labem se kvůli tomu obrátily například obce Moldava na Teplicku a Kryštofovy Hamry na Chomutovsku nebo společnosti APB – PLZEŇ a Elektrárny Opatovice. Krajský soud jejich podnětu vyhověl jen v menší části. Zrušil jediný bod regulace, který se týkal zastavěných území a jejich nejbližšího okolí. Následovala kasační stížnost k NSS, který vyškrtl zbývající sporné body.
Ústecký kraj ve vyjádření ke kasační stížnosti připomněl historii regionu, silně zatíženého těžbou a průmyslem, a proto zasluhujícího koncepční ochranu dochovaných přírodních i památkových hodnot. Vytěžování Ústeckého kraje nemůže pokračovat donekonečna, stálo ve vyjádření.
NSS v rozsudku uvedl, že samosprávy mohou zakázat umisťování vysokých větrných elektráren i v takovém rozsahu, jaký zvolil Ústecký kraj. Taková regulace směřující nad zákonný standard ale musí být podrobně a konkrétně zdůvodněna, včetně posouzení priměřenosti.
„Tento požadavek je o to naléhavější tam, kde odpůrce přikročil k zákazu v územích, na nichž již jsou v současnosti VVE v provozu,“ stojí v rozsudku. Jako odpůrce v řízení vystupoval Ústecký kraj. Zkratka VVE v rozsudku označuje vysoké větrné elektrárny.
(čtk)
