Zákonodárce zavedením omezení předjíždění nadlimitních vozidel „fakticky docílil toho, že nadlimitní vozidla mají na dálnici až na výjimky zákaz předjíždět“ a Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) nepřísluší tento záměr nijak zpochybňovat. K takovému závěru dospěl v nedávném rozhodnutí senát NSS v čele s předsedou Karlem Šimkou. V daném případě však pokutu i zákaz řízení pro řidiče kamionu, který měl omezení porušit, soud zrušil, neboť nebylo bez pochybnosti prokázáno, že zpomalení zavinil právě on.
Omezí-li nadlimitní vozidlo (nad 3,5 tuny) při předjíždění jakkoliv provoz vozidel za sebou, dopustí se přestupku. Pro kamiony, jejichž rychlost je omezena na maximální rychlost 80 km za hodinu, to znamená praktický zákaz předjíždění. Zákonodárce při zavedení ustanovení § 36 odst. 4 zákona o silničním provozu totiž vycházel pravděpodobně z představy, že „primárním účelem dálnic je rychlý a bezpečný přesun motorovými vozidly napříč dlouhými vzdálenostmi, a předjíždění nadlimitními vozidly by tak mělo být možné pouze tehdy, pokud tento primární účel nebude omezován pomalu předjíždějícími nadlimitními vozidly“. A takový záměr nepřísluší soudům rozporovat.
K tomuto závěru dospěl senát NSS v čele s předsedou Karlem Šimkou, který posuzoval kasační stížnost řidiče kamionu. Ten dostal pokutu a půlroční zákaz řízení za to, že na D1 v odpoledních hodinách předjížděl jiné vozidlo a měl při tom omezit vozidla jedoucí za ním. A to včetně policejního vozu, který část manévru zaznamenal na kameru.
Nejde o plošný zákaz
NSS sice kasační stížnosti vyhověl a pokutu i zákaz řízení zrušil, neboť na záznamu chyběla pasáž, kdy by vozidlo, které mělo být v jízdě omezeno, muselo brzdit, nicméně NSS nepřisvědčil ostatním argumentům stěžovatele, které zpochybňovaly omezení předjíždění kamionů jako v podstatě neústavní plošný zákaz.
Podle pokutovaného řidiče kamionu je totiž za daných okolností a výkladu ustanovení krajským soudem zcela vyloučeno, aby kamiony mohly na dálnici předjíždět. Jsou-li totiž omezeny maximální rychlostí, pak by musel řidič předjíždějícího kamionu předvídat jízdu vozu jedoucího bezmála kilometr za ním.
NSS se ovšem s výkladem krajského soudu ztotožnil a konstatoval, že je tím opravdu výrazně omezena možnost nadlimitních vozidel předjíždět.
„Takový jev je však podle Nejvyššího správního soudu v souladu s úmyslem historického zákonodárce a zřejmě není ještě protiústavní. Předjíždění nadlimitními vozidly je totiž s ohledem na zákonem omezenou rychlost, kterou tato vozidla mohou jet, často zdlouhavým procesem, který je způsobilý ohrozit bezpečnost i plynulost provozu na dálnicích. Pokud by tomu tak nebylo, zákonodárce by neměl důvod stanovit zákonná či dopravními značkami stanovená omezení předjíždění těmito vozidly,“ konstatoval v rozhodnutí NSS. V něm také uvedl, že při modelovém příkladu jízdy na vzdálenost 400 km by navíc řidič „rychlejšího“ kamionu při dodržení horního limitu rychlosti docílil pouze marginální úspory času.
Předjíždění v ranních hodinách
Podle NSS se ovšem i tak nejedná o plošný zákaz a lze si představit situace, kdy je předjíždění kamionů možné, např. v nočních či brzkých ranních hodinách.
„V ostatních případech však v obecné rovině Nejvyšší správní soud opakuje, že zákonodárce zavedením ustanovení § 36 odst. 4 zákona o silničním provozu fakticky docílil toho, že nadlimitní vozidla mají na dálnici až na výjimky zákaz předjíždět. Vyšel zřejmě z představy, že primárním účelem dálnic je rychlý a bezpečný přesun motorovými vozidly napříč dlouhými vzdálenostmi, a předjíždění nadlimitními vozidly by tak mělo být možné pouze tehdy, pokud tento primární účel nebude omezován pomalu předjíždějícími nadlimitními vozidly. Tento záměr zákonodárce nepřísluší Nejvyššímu správnímu soudu zpochybňovat,“ uzavřel NSS.
Petr Dimun
