Nejvyšší soud (NS) vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněné, která utajeně porodila dítě a následně ho odhodila do kontejneru na odpad. Vrchní soud v Praze ženě uložil trest pod dolní hranicí trestní sazby v délce trvání 12 let za vraždu ve stádiu pokusu. Obviněná přitom byla ohrožena zákonnou trestní sazbou patnáct až dvacet let nebo i výjimečným trestem. NS ženě trest zvýšil na 15 let, a to zejména s ohledem na brutalitu činu a chování matky, která si od začátku počínala zcela chladně, s rozmyslem a s jasným cílem novorozence usmrtit. „NS tak ve věci rozhodl sám rozsudkem, aby se předešlo možnému „justičnímu ping-pongu“, který by prodlužoval řízení,“ uvedla mluvčí Gabriela Tomíčková.
Případ se stal v lednu 2022. Obviněná dítě samovolně porodila ve sklepní kóji. Novorozenou holčičku následně zabalila do prostěradla a vhodila do kontejneru na odpad na samém konci slepé ulice. Dítě objevili dva bezdomovci, kteří zajistili první pomoc a díky nim a následné odborné lékařské péči tak holčička přežila. Bezprostřední smrt novorozeného dítěte, které bylo obviněnou pohozeno v odpadním kontejneru při venkovní teplotě kolem 0 °C, tak byla odvrácena jen včasným nálezem a poskytnutím rychlé laické i lékařské pomoci.
Žena své jednání nedokázala srozumitelně vysvětlit. Znalci z oborů psychologie a psychiatrie uvedli, že žena má plně zachované rozpoznávací a ovládací schopnosti. Má podle nich simplexní osobnost, je nevyzrálá, nespolehlivá, s podprůměrnými rozumovými schopnostmi, ale není mentálně retardovaná. Je lehkovážná, nároky dospělého života nezvládá, ale nevykazuje patologické rysy. Je uzavřená, pasivní, poddajná, má pohodlný parazitující přístup k životu, nízké ambice bez snahy cokoliv měnit a učit se. Je-li pod tlakem a něco se po ní vyžaduje, reaguje agresivně, účinně i když primitivně manipuluje okolím a přesouvá vinu na okolí.
Nezvládá základní povinnosti
„Celý váš život je poznamenán tím, jakou máte osobnost a intelekt, a nese se v tom, že za vás někdo musí jednat. Nezvládala jste ani nejzákladnější povinnosti, které jste měla vůči sobě, ale i své rodině. Na problémy jste reagovala absolutně nelogicky. Porod pro vás nebyl šokem, měla jste za sebou dvě těhotenství, věděla jste co, se s vámi děje. Proto jste naložila s tou věcí, míněno dítě, jak jste naložila. Jednala jste racionálně, pragmaticky a účelově. Odstranila jste problém, který by vám bránil ve vašem dosavadním komfortním životu,“ řekla v odůvodnění rozsudku předsedkyně senátu Anna Sobotková.
Krajský soud v Hradci Králové uznal ženu vinnou zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu. Za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 16 let. Proti tomu se žena odvolala k Vrchnímu soudu v Praze, který ji trest snížil na 12 let. Podle odvolacího soudu žena svůj čin spáchala v rozrušení způsobené porodem a v tíživé situaci, kdy jí bylo vyhrožováno přítelem, že „pokud bude těhotná, vyhodí ji z bytu“. V průběhu dokazování bylo nicméně zjištěno, že tyto výhružky nebyly reálně míněné a jednalo se spíše o jediný z „nástrojů“, na něž obviněná reagovala. Ze strany přítele se tak jednalo spíše o emocionální a zoufalou reakci na neustálé lži obviněné.
Podle znalkyně neprožívá vinu
NS uzavřel, že v řízení nebyla doložena žádná skutečnost, která by naznačovala, že obviněná spáchala svůj čin v rozrušení způsobeném porodem. Z tohoto důvodu nebylo možno uvažovat o aplikaci privilegované skutkové podstaty podle § 142 tr. zákoníku a posouzení skutku jako pokusu zločinu vraždy novorozeného dítěte matkou.
Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněné, v němž mj. upozornil na názor znalkyně, že postoj obviněné k činu odpovídá její osobnosti a je pro ni zcela typický. Ta zaujímá pasivní, neosobní, citově nezúčastněný postoj a navenek účelově deklaruje lítost, neprožívá vinu. Při znaleckém vyšetření obviněná neprojevila žádné doprovodné emoce svědčící o skutečném citovém prožitku viny, kterou do jisté míry přesouvá na partnera. Neztotožnil se ani s tím, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl obviněné vyměřen trest pod dolní hranicí zákonné trestní.
Dovolání obviněné bylo odmítnuto. Naopak s dovoláním nejvyššího státního zástupce se NS ztotožnil. V souladu s názorem dovolatele dospěl i NS k závěru, že zejména povaha a závažnost pokusu předmětného zločinu, ale též faktické možnosti nápravy obviněné neměly potenciál k tomu, aby odůvodnily mimořádné snížení výměry trestu odnětí svobody o 3 roky pod dolní hranici trestní sazby. Vrchním soudem v Praze tak byl obviněné uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byla uznána vinnou.
Jako polehčující hodnotil NS okolnost, že se k trestnému činu doznala, orgánům činným v trestním řízení popsala samotný průběh skutku a nijak nepopřela, že její čin skutečně směřoval k usmrcení poškozené. S ohledem na právě zmíněné skutečnosti Nejvyšší soud uložil obviněné za pokus zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku trest odnětí svobody na samé dolní hranici zákonné trestní sazby, tedy ve výměře 15 let. Stejně jako soudy obou nižších instancí ji pro výkon uloženého trestu zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou, neboť má ve shodě s dřívějšími rozsudky soudů rovněž za to, že se zřetelem na stupeň a povahu narušení obviněné lze mít za to, že v tomto typu věznice bude na ni lépe působeno, aby vedla řádný život, a že není nutný výkon trestu v nejpřísnějším výchovném režimu. Zbývá jen dodat, že v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek odvolacího soudu nezměněn.
Odkaz na pseudonymizovanou verzi rozhodnutí, sp. zn.: 8 Tdo 259/2023.
(NS, epa)
