Vláda v červnu souhlasila s pokračováním procesu ratifikace takzvané Istanbulské úmluvy. Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí posílá k rozhodnutí Sněmovně. Česko úmluvu podepsalo v roce 2016. K tomu, aby začala platit, ji musí ratifikovat Sněmovna a Senát a podepsat prezident. ČR patří v EU k menšině zemí, které dokument dosud nepřijaly. Členské státy na začátku června odhlasovaly, že se sedmadvacítka k úmluvě připojí. Kabinet předem oznámil, že se ČR při hlasování zdrží.
Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, známá i jako Istanbulská úmluva, byla otevřena k podpisu v květnu 2011 v tureckém Istanbulu. Úmluva vstoupila v platnost 1. srpna 2014. V roce 2021 se Turecko stalo první a jedinou zemí, která od úmluvy odstoupila; tamní vláda tvrdí, že ženy jsou dostatečně chráněny před násilím místními zákony. Turecko bylo přitom první zemí, která smlouvu ratifikovala.
Smlouvu dosud ratifikovalo 37 zemí, podepsalo ji 45 zemí. ČR ji podepsala v roce 2016 za vlády ČSSD, ANO a lidovců, dosud ji ale neratifikovala.
Kromě ČR smlouvu neratifikovaly Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Litva, Lotyšsko a Arménie. Ázerbájdžán ji ani nepodepsal.
Cílem úmluvy je chránit ženy před veškerými formami násilí a dosáhnout prevence, stíhání a potlačení násilí vůči ženám a domácího násilí.
Dále chce přispět k eliminaci veškerých forem diskriminace žen. Chce podpořit mezinárodní spolupráci ve snaze o eliminaci násilí vůči ženám a domácího násilí a poskytnout podporu a pomoc organizacím a složkám účastným na prosazování zákonnosti.
„Domácím násilím“ jsou podle úmluvy veškeré akty fyzického, sexuálního, psychického či ekonomického násilí, k němuž dochází v rodině nebo v domácnosti anebo mezi bývalými či současnými manžely či partnery bez ohledu na to, zda pachatel sdílí nebo sdílel společnou domácnost s obětí.
Genderově podmíněné násilí vůči ženám znamená podle smlouvy násilí zaměřené na ženu proto, že je žena, anebo násilí, jemuž jsou vystaveny především ženy.
Strany mají podle úmluvy vyčlenit přiměřené finanční a lidské zdroje pro uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy.
Strany mají také podniknout opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.
Úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Násilí podle úmluvy nesmí být „ospravedlňováno kulturou, náboženstvím, tradicí či takzvanou ctí“.
Dokument budí od počátku velké kontroverze. Odmítají ho konzervativci či křesťanské církve. Tato skupina tvrdí, že zmiňované trestané skutky již jsou obsaženy v domácím právu, a není tudíž potřeba obdobný dokument přijmout. Objevují se i kritické názory, že smlouva staví proti sobě muže a ženy. V Česku emoce v roce 2018 rozvířilo svatováclavské kázání katolického kněze Petra Piťhy, podle něhož by přijetí vedlo k roztržení rodin, odebírání dětí a deportacím do „pracovně výchovných táborů vyhlazovacího charakteru“. Česká ženská lobby na něj pak podala trestní oznámení kvůli šíření poplašné zprávy.
Kritikům také vadí pasáž o „vymýcení předsudků, zvyků, tradic a dalších praktik, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů“. Kritici tvrdí, že se pak v Česku zakážou třeba Velikonoce. Experti upozorňují na to, že úmluva cílí na zákaz praktik jako ženská obřízka či dětské svatby, ne na folklor. Největší vášně pak budí slovo „gender“.
Předseda senátní ústavní komise Zdeněk Hraba z klubu ODS a TOP 09 namítal, že úmluva bude znamenat prolomení azylového práva, neboť genderově podmíněné násilí vůči ženám by byl důvod k udělení azylu. Podle senátora není jasné, jak by se prokazoval rozdíl mezi sexuálním násilím a genderově podmíněným násilím.
Europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) řekla, že debata je příliš ideologická. Kdyby úmluva skutečně dokázala zabránit domácímu násilí, hlasovala by pro ni „nohama rukama“. Úmluva podle Šojdrové může posloužit státům, které nemají dostatečnou vlastní legislativu, ale ČR přijala zákon proti domácímu násilí dávno před úmluvou.
Podle slovenských kritiků se text úmluvy nezabývá pouze předcházením násilí na ženách, ale je v rozporu s definicí manželství jako svazku muže a ženy ve slovenské ústavě a zabývá se „rodovou ideologií“, tedy genderovými otázkami.
-Také maďarský parlament přijal v roce 2020 usnesení proti úmluvě, v němž mimo jiné hovoří o tom, že „máme právo bránit naši zemi, naši kulturu, naše zákony, tradice a národní hodnoty. Genderová ideologie, která se liší od přesvědčení většiny obyvatel, to nesmí ohrozit“. Oponenti také upozorňují, že ratifikace úmluvy ještě nevedla k poklesu zločinů páchaných na ženách.
(čtk, epa)
