Česká advokátní komora svým stanoviskem vstoupila do řízení o stížnosti advokátní kanceláře Uni Legal, s.r.o. na Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva. Advokátní kancelář si ve Štrasburku stěžuje na zabavení množství důvěrných elektronických klientů z datových serverů při policejní prohlídce. Stížnost v roce 2015 zamítl Ústavní soud.

Stanovisko Komory k případu Ani Legal, advokátní kancelář s.r.o. v. ČR bylo vypracováno v jednom z jednacích jazyků Evropského soudu pro lidská práva a odesláno do Štrasburku na konci května, jak vyplývá z posledního zápisu o jednání představenstva Komory.

Advokátní kancelář Uni Legal, s.r.o. podala stížnost na porušení Úmluvy Českou republikou v dubnu roku 2016. „Stížnost se týká zajištění a následného předání policii velkého množství elektronických dat (miliony dokumentů) stěžující si společnosti, advokátní kanceláři, v rámci trestního řízení, ve kterém stěžující si společnost vystupovala jako zúčastněná osoba.,“ uvádí k tomu Evropský soud pro lidská práva (ESLP).

Rozporuplnou praxi sjednotil až Nejvyšší soud

Stěžující si advokátní kancelář si stěžuje na porušení Článku 6 – právo na spravedlivý proces a Článku 8 – právo na respektování soukromého a rodinného života a korespondence. Případ byl Soudem „komunikován“ v listopadu 2022.

Podle popisu případu byly údaje, které „pravděpodobně obsahují informace chráněné principem o ochraně důvěrnosti mezi advokátem a klientem, zajištěny při prohlídce prostor sloužících k uložení datových serverů pronajatých třetí osobou, která tyto servery pro stěžující si společnost provozuje“.

Mohlo by vás zajímat

„Dne 9. července 2014 Městský soud v Praze, aniž by nahlédl do obsahu zajištěných údajů, aby identifikoval ty, které byly relevantní pro trestní řízení, nařídil jejich předání s odůvodněním, že externí cloudové úložiště není místem, kde advokát vykonává advokacii,“ uvádí se ve faktech případu.

Rozporuplnou výkladovou praxi ohledně definice „jiných prostor, ve kterých advokát vykonává advokacii“ podle § 85 b Trestního řádu, sjednotil ve své judikatuře v roce 2015 český Nejvyšší soud, uvádí ESLP. Jasně uvedl, že tyto prostory zahrnují veškeré prostory související s výkonem advokacie, kde lze nalézt klientské informace v písemné, elektronické nebo jiné podobě, včetně externího cloudového úložiště, popisuje Soud vývoj problému v České republice.

Ústavní soud: Nejde o plody otráveného stromu

Ústavní soud dne 26. října 2015 v rozhodnutí o ústavní stížnosti stěžovatelky jako jedinému opravnému prostředku proti zabavení dat sice připustil, že právní důvody příkazu k zajištění nebyly správné. Ústavní stížnost společnosti však odmítl s odkazem na probíhající trestní řízení pro „podezření z trestné činnosti advokátů“ a dále proto, že Městský soud v Praze ve věci rozhodl ještě před tím, než Nejvyšší soud sjednotil výkladovou praxi, shrnuje ESLP.

Podle rozhodnutí o ústavní stížnosti, se český Ústavní soud se závěry stěžovatelky ohledně výkladu § 85 b Trestního řádu ztotožnil, závěr obecného soudu označil za chybný, avšak vzhledem ke „konstelaci“ případu, stížnost odmítl s tím, že chyba Městského soudu v Praze není nevratného charakteru. Na tento konkrétní případ se nevztahuje zásada o „plodech otráveného stromu“, napsal senát předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Radovana Suchánka.

Úplné usnesení Ústavního soudu je zde nebo zde.

Podle popisu faktů případu Ústavní soud ve svém rozhodnutí dodal, že jeho rozhodnutí „vedené konkrétními okolnostmi případu, nelze vykládat jako pro futuro licenci“, která umožňuje orgánům státního zastupitelství obcházet povinnost postupovat podle §85 b, odst. 1 Trestního řádu.

Evropský soud pro lidská práva položil stranám v České republice dvě otázky

1. Bylo zabavení a předání elektronických dat stěžující si společnosti, včetně těch, na které se pravděpodobně vztahuje důvěrnost mezi společností a jejími klienty, jak bylo nařízeno městským soudem a následným rozhodnutím Ústavního soudu (I. ÚS 2878/14 ze dne 26. října 2015), kterým byla zamítnuta ústavní stížnost, v rozporu s právem společnosti na respektování soukromého života a/nebo domova a/nebo korespondence ve smyslu čl. 8 Úmluvy?  

2. Existovaly přiměřené, účinné a dostatečné procesní záruky, které by zabránily zásahu do profesního tajemství (viz Kırdök a další proti Turecku , č. 14704/12 , 3. prosince 2019; Vinci Construction et GTM Génie Civil et Services proti Francii , č. 63629/10 a 60567/10 , 2. dubna 2015 a Wieser a Bicos Beteiligungen GmbH proti Rakousku , č. 74336/01 , ECHR 2007-IV)?    

Záznam o stížnosti je zde:
Irena Válová