Na chemicky páchnoucí balenou šunkovou pěnu a tvaroh bez data výroby, spotřeby, složení a nutričních hodnot na střívku si stěžoval odsouzený ve věznici Mírov. Krajský soud nezdůvodnil, proč umělé střívko spadá pod nebalenou potravinu a nevyslechl svědky. Vězeň je ale podle soudu spotřebitel jako každý jiný a na zásahovou žalobu nemá nárok. Může podat podnět k hygieně nebo potravinářské inspekci, soud přezkoumá zákonnost rozhodnutí, uvedl Nejvyšší správní soud a kasační stížnost zamítl.
V případu nejprve zamítl žalobu Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc s tím, že příslušná data jsou uvedena na hromadném balení, ze kterého jsou potraviny vězňům rozdělovány. Informace byly vězni nabídnuty provozním pracovníkem věznice, avšak vězeň se s nimi odmítl seznámit. Proti rozsudku krajského soudu podal odsouzený kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. V ní namítal, že soud se nevypořádal s námitkou, „že jemu podávané potraviny chemicky zapáchaly“.
Podle žalobce věznice porušila zákon o potravinách a tabákových výrobcích a Nařízení Evropského parlamentu, Evropské rady a Evropské komise o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Namítl také nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu.
Úplné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zde:
Je šunková pěna balená nebo nebalená potravina?
Že se krajský soud v rozsudku nevěnoval důvodům zápachu šunkové pěny však podle Nejvyššího správního soudu nezakládá vadu nepřezkoumatelnosti.
„Důvodná rovněž není námitka týkající se neprovedení výslechu svědků, neboť ti měli podle stěžovatele svou výpovědí potvrdit pouze to, že jim byly v konkrétní dny podány potraviny bez údajů na obalu, což ale v této věci nebylo sporné. A jak již bylo uvedeno výše, i kdyby měli svou výpovědí dokládat zápach potravin, krajský soud se tímto tvrzením stěžovatele s ohledem na formulaci žalobního návrhu neměl důvod zabývat,“ uvedl NSS.
Žalobce se se soudem neshodl ani na tom, zda má být šunková pěna považována za balenou nebo nebalenou potravinu. Zatímco podle vězně jde o potravinu balenou, soud si myslí opak: „Krajský soud naopak uzavřel, že na šunkovou pěnu je třeba pohlížet jako na potravinu nebalenou, jelikož je poskytovateli stravovacích služeb dodávána v technologických obalech, takže postačí uvedení údajů na hromadném balení (obalu) a strávníkovi jsou pak tyto údaje zpřístupněny pouze v případě potřeby, což bylo splněno,“ cituje NSS z rozhodnutí krajského soudu.
Krajský soud: Umělé střívko není obal
Avšak odsouzený ve věznici je spotřebitel jako každý jiný a má na spotřebitelské informace právo, dodává soud. „Stěžovatel má jako každý jiný spotřebitel právo na to, aby mu byly poskytnuty takové údaje, jaké strávníkům v zařízení společného stravování podle závazných právních předpisů poskytovány být mají. Označování potravin je oblastí, která je silně harmonizována na úrovni práva EU, a vnitrostátní pravidla musejí být v souladu s těmi unijními. Cílem je ochrana spotřebitelů tím, že budou moci vybírat (konzumovat) výrobky se znalostí věci,“ uvádí ve svém rozhodnutí Nejvyšší správní soud.
Podle krajského soudu však na umělém střívku obsahujícím šunkovou pěnu žádné informace být nemusely, neboť se jedná o potravinu nebalenou. „Umělé střívko nepovažoval za obal, který měl povinné údaje obsahovat,“ cituje dále rozhodnutí krajského soudu NSS.
NSS: Vysvětlení úvahy o umělém střevě není dostatečné
Jenže úvahu o střevě krajský soud nevysvětlil: „Nejvyšší správní soud shledal, že úvaha krajského soudu, zda je předmětná šunková pěna ve smyslu Nařízení balenou, či nebalenou potravinou, není náležitě odůvodněna. Krajský soud dostatečně nevysvětlil, na základě kterých konkrétních ustanovení Nařízení zaujal právní názor souhlasící s vyjádřením ředitele věznice, že postačí uvedení povinných údajů na hromadném balení,“ uvedl k tomu NSS s tím, že to dovodil jen z vnitrostátního předpisu.
„V důsledku chybějícího jednoznačného podřazení šunkové pěny pod definici balené, či nebalené potraviny, není z napadeného rozsudku ani jasné, zda stačilo, aby informace o složení a datu použitelnosti šunkové pěny byly uvedeny na hromadném balení, v němž byly jednotlivé porce dodány žalované výrobcem, nebo měly být přímo na plastovém střívku, v němž se potravina dostala ke stěžovateli,“ uvedl NSS.
Žalobce: Bude jíst závadné jídlo nebo trpět hlady
Podle rozsudku stěžující si vězeň v žalobě zdůrazňoval, že má jako osoba ve výkonu trestu odnětí svobody sníženou možnost volby, jaké jídlo bude konzumovat. Věznice může podle něho „snadno zneužít svého postavení a nabízet mu potraviny zdravotně závadné“. „Jelikož si může vybrat pouze to, zda bude jíst podávané jídlo nebo bude trpět hlady, je potřeba, aby byl dostatečně informován o tom, zda jídlo splňuje elementární zdravotní předpoklady,“ shrnuje dále NSS stížnost odsouzeného.
Takovou argumentaci však označil Nejvyšší správní soud za absurdní. Podle Soudu by tím jakékoli jednání vůči odsouzenému bylo výkonem veřejné moci, vůči kterému se lze bránit správní žalobou, takže byl správní soud přezkoumával i soukromé vztahy včetně způsobu, jak lékař léčí. Stěžovatel navíc nezpochybnil, že mu informace nebyly odepřeny. Jen nebyly na obalu, ale byly dostupné jinak.
Spotřebitel musí podat podnět potravinářské inspekci a hygieně
Ke stížnosti vězně, že dostal šunkovou pěnu ve střívku bez patřičného označení, pak Soud uvedl, že pravidla označování potravin jsou stanovena Nařízením EU. Státní dozor nad jejich dodržováním vykonávají Státní zemědělská a potravinářská inspekce a hygienické stanice jako orgány veřejného zdraví. Tyto konají z úřední povinnosti, nikoli na žádost, ale stěžovatel může podat podnět. Účastníkem eventuálního sankčního řízení ale není a na zahájení takového řízení není subjektivní právo. „Proto se toho nemůže domáhat ani zásahovou žalobou,“ uvedl NSS.
V tomto je postavení vězně stejné jako postavení každého spotřebitele. „Protože ani běžný spotřebitel, jehož možnost volby při koupi potraviny není omezena tím, že je odkázán na poskytování stravovacích služeb konkrétním subjektem (vězeňským zařízením při výkonu trestu odnětí svobody), se nemůže cestou zásahové žaloby domoci závazného konstatování o tom, zda byla porušena některá povinnost stanovená podniku, který provozuje stravovací službu, nelze dovodit takové oprávnění ani ve prospěch stěžovatele,“ uvádí k tomu Nejvyšší správní soud.
NSS: Soud nemůže převzít kompetence státního dozoru
„Fakticky by tím totiž byly obcházeny kompetence státního dozoru svěřené Státní zemědělské a potravinářské inspekci a hygienickým stanicím k ochraně objektivní zákonnosti. Zjištění, zda k takovému porušení postupem žalované provozující stravovací službu dochází, je v gesci těchto správních orgánů a soud nemůže být tím, kdo tuto otázku posoudí primárně sám (může však případně přezkoumat zákonnost jejich rozhodnutí),“ uvedl k tomu NSS.
Krajský soud sice neuvedl přezkoumatelným způsobem, z čeho dovodil, že na střívku se šunkovou pěnou nemusely být požadované informace o datu výroby a datu spotřeby, složení a nutričních hodnotách umístěny, nicméně to nebylo pro závěr, zda se žalovaná dopustila nezákonného zásahu vůči stěžovateli, zásadní. Rozhodující zůstává, že se stěžovatel s těmito informacemi měl možnost seznámit jinak. Závěr krajského soudu, že o nezákonný zásah nešlo, na podkladě důvodů, které Nejvyšší správní soud doplnil, obstojí, uzavřel své rozhodnutí Nejvyšší správní soud.
Irena Válová
