Ministerstvo spravedlnosti počítá s tím, že za znásilnění i další sexuální trestné činy budou soudy moci v širší míře ukládat peněžité tresty. A to i u závažnějších případů, například za znásilnění dítěte. Vyplývá to z navrhovaných paragrafových znění obou variant nové definice znásilnění, které úřad zveřejnil na svém webu. Mluvčí ministerstva Vladimír Řepka dnes zdůraznil, že jako samostatný lze uložit peněžitý trest jen v případech, kdy vzhledem k povaze činu a osobě pachatele není jiného trestu zapotřebí.
Ministerstvo vytvořilo dvě varianty novely trestního zákoníku v souvislosti se slibem, že připraví řešení trestního postihu nesouhlasného pohlavního styku. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) je obecně představil na úterní tiskové konferenci, paragrafové znění ale tehdy médiím neposkytl, protože je chce nejprve rozeslat parlamentním stranám k diskusi.
U znásilnění, nesouhlasného pohlavního styku, sexuálního nátlaku i pohlavního zneužití ministerstvo ve variantách výslovně uvádí, že pachatel bude potrestán odnětím svobody nebo peněžitým trestem. A to i u znásilnění spáchaného souloží, na dítěti mladším 15 let, se zbraní nebo při způsobení těžké újmy na zdraví. Od možnosti uložení peněžitého trestu ministerstvo upouští až v nejzávažnějších případech, kdy pachatel sexuálního trestného činu způsobí své oběti smrt.
Současná právní úprava připouští uložení peněžitého trestu jen u sexuálního nátlaku a u prvního, tedy „nejméně závažného“ odstavce znásilnění. „Požadavek na rozšíření možnosti uložit peněžitý trest u těchto trestných činů v širším okruhu případů vzešel z diskusí odborné skupiny, kdy tento požadavek uplatnili dokonce sami advokáti zastupující oběti. Uváděli, že pro oběť je žádoucí uložení peněžitého trestu i v těchto případech, protože má pak jednoduší cestu, jak uspokojit svůj nárok na náhradu způsobené újmy,“ vysvětlil Řepka.
Peněžitý trest lze podle současného trestního zákoníku uložit, pokud pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Možné je to také tehdy, pokud to zákoník výslovně dovoluje u jednotlivých skutkových podstat trestných činů, nebo pokud pachatel spáchal pouze přečin a soud mu současně neukládá nepodmíněné vězení. Zcela samostatně, tedy bez dalšího potrestání, může soud peněžitý trest uložit, „jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba“.
Řepka připomněl, že soud při ukládání trestu posuzuje všechny významné okolnosti případu. „Jistě neuloží samostatný peněžitý trest tam, kde to není namístě. V tomto směru se uplatňuje zásada individualizace trestu, kdy soud vždy posoudí, jaké vhodné tresty mají být uloženy,“ dodal.
Ministerstvo aktuálně pracuje na tom, aby se ukládání peněžitých trestů rozšířilo. Chce tak snížit počet vězňů. Nově plánuje zavést peněžitý trest jako trest univerzální a také počítá s tím, že u určitých trestných činů – nikoliv u násilných – by soudy musely peněžitý trest ukládat povinně místo odnětí svobody. Týkalo by se to případů, kdy pachatel způsobil majetkovou škodu, uhradil ji a přispěl do fondu pro oběti trestné činnosti.
(čtk)
