Evropský soud pro lidská práva zveřejnil rozhodnutí ve věci Konečný proti České republice. Případ se týkal namítaného porušení procesních zásad v řízení kvůli nezaslání stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství k vyjádření obhajobě a kvůli rozdílným podmínkám připuštění důkazů. Štrasburský soud stížnost odmítl.
Vnitrostátní soudy odsoudily stěžovatele za výtržnictví a pokus o ublížení na zdraví. Vycházely z různých důkazů, především z provedené rekognice a výpovědí svědků obžaloby. Nepřistoupily na verzi stěžovatele, že se v době události nacházel na rodinné oslavě, protože to předložené důkazy neprokazovaly. Dle stěžovatele ale nalézací soud odmítl předvolat a vyslechnout další navržené svědky. Nadto si v dovolacím řízení Nejvyšší soud vyžádal stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství, které ale nepřeposlal obhajobě k vyjádření. Stěžovatel se neúspěšně bránil před Ústavním soudem.
Podle štrasburského soudu k nepřeposlání stanoviska došlo až v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem, proti kterému se stěžovatel mohl bránit u Ústavního soudu. To sice učinil, ale námitky na porušení práva na spravedlivý proces v tomto aspektu ponechal pouze v abstraktní rovině. Dále soud ve Štrasburku připomněl, že mu nepřísluší posuzovat dostatečnost důkazů pro odsouzení stěžovatele a nahrazovat hodnocení vnitrostátních soudů. Současně přisvědčil argumentu vlády, že stěžovatel nevysvětlil, proč byl výslech dalších svědků klíčový a jak mohl posílit jeho pozici, nebo mít rozhodující vliv na výsledek řízení. Proto stížnost odmítl zčásti pro absenci podstatné újmy, zčásti pro zjevnou neopodstatněnost.
Rozhodnutí v celém znění naleznete v anglickém jazyce zde.
(red)
