Pouhá obava z nebezpečí a nesoulad s vnitrostátními normami nemůže vyvolat aplikaci článku Úmluvy. Bez posudku o utrpěné újmě, nemůže soud dospět k závěru, že stát selhal v ochraně práv občanů. Stížnost Kuklových na ohrožení rodiny i hodnoty jejich majetku kvůli existenci potrubí plynovodu z roku 1950 u jejich domu Evropský soud pro lidská práva jako zjevně neopodstatněnou zamítl.
Rodina Kuklových si stěžovala na selhání státu při její ochraně před zátěží na životním prostředí. Zátěž spočívala v existenci vysokotlakého potrubí plynovodu těsně u jejich rodinného domu. Plynovod tudy vedl od roku 1950. Stěžovatelé z Nelahozevsi, Josef Kukla, narozen roku 1964 a Jitka Kuklová, narozena roku 1938, podali v roce 2016 stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva pro porušení Článku 8 – právo na soukromý a rodinný život a článku 1 Protokolu 1 Úmluvy – právo na pokojné užívání majetku.
„Rodina stěžovatelů vlastní od roku 1972 nemovitosti včetně domu z roku 1926 a zahrady v Nelahozevsi. Po letech se dozvěděli, že 2,5 m od domu bylo instalováno vysokotlaké potrubí plynovodu, které fungovalo od roku 1950. Až do roku 1987 nebylo provedeno přesné vyměření trasy. Inspekční zprávy z let 1999 a 2000 konstatovaly, že potrubí není schopné bezpečného provozu,“ uvádí fakta případu Soud.
Mohlo by vás zajímat
V červnu roku 2007 oznámila dopisem plynárenská společnost Josefu Kuklovi, že potrubí bylo vybudováno v souladu s kdysi platnými právními předpisy a se souhlasem předchozího vlastníka. Ten rovněž obdržel náhradu za zřízené právo užívání. Dopis také poukazoval na řadu mimořádných bezpečnostních opatření v rámci provozu plynovodu, včetně zkoušek těsnosti prováděných v kratších intervalech, než vyžadují pravidla.
Přeložka nemožná, na plynovodu závisí lid
S odkazem na vnitrostátní předpisy o ochranném bezpečnostním pásmu požádali stěžovatelé v roce 2009 o odstranění potrubí plynovodu. V květnu 2012 shledal Okresní soud v Mělníku, že bezpečnostní pásmo 20 metrů není dodrženo. Současně však konstatoval, že nebylo prokázáno žádné bezprostřední nebezpečí. Přesto se rozhodl uplatnit preventivní princip prevence a nařídil plynárenské společnosti, aby do dvaceti čtyř měsíců potrubí odstranila.
Následná odvolání stěžovatelů byla zamítnuta. Dne 22. května 2015 podali ústavní stížnost.
Dne 18. května 2016 Ústavní soud stížnosti zamítl s tím, že při neexistenci jakéhokoli opodstatněného a přímého rizika pro stěžovatele nepostačuje sám o sobě nesoulad s bezpečnostními pravidly k závěru o existenci skutečného nebezpečí vyžadujícího přeložku plynovodu, který je součástí regionální infrastruktury zásobující plynem velký počet domácností. Dále Ústavní soud konstatoval, že soudy nižších stupňů řádně posoudily všechny relevantní skutečnosti.
Dne 15. října 2015 byl úsek vysokotlakého potrubí na pozemku stěžovatelů vyřazen z provozu. Potrubí bylo vyčištěno od plynu a obaleno bentonitem.
Pouhá obava nemůže vyvolat aplikaci Článku 8
Pouhý nesoulad s vnitrostátními předpisy, konkrétně porušení pravidel o bezpečnostních zónách, kvůli existenci plynovodu z roku 1950 postaveného před jejich zavedením, není dostačující k tvrzení, že došlo do zásahu práv stěžovatelů, uvedl ve svém rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva. Je nutné zkoumat, jak situace ovlivnila jejich soukromý život, uvedl ESLP s tím, že existence plynovou na jejich pozemku u jejich domu mohla mít na život rodiny vliv.
Vzhledem k technickým a bezpečnostním zásahům, mimořádným opatřením a kontrolám plynárenské společnosti však Soud s odkazem na případ Atanasov v. Bulharsko konstatoval: „V tomto ohledu (Soud) opakuje, že pouhá obava z negativních důsledků v dlouhodobém horizontu nemůže vyvolat aplikaci Článku 8.“
Znalecký posudek o újmě nikdo nepředložil
Kromě toho úsek plynovodu na pozemku stěžovatelů nebyl v provozu od roku 2015, kdy bylo potrubí vyřazeno a zapouzdřeno bentonitem. Stěžovatelé sice podle Soudu zpochybňují účinnost tohoto opatření, ale ze spisu nevyplývá, že by si stěžovatelé na tento postup stěžovali u českých orgánů.
Soud dále poznamenal, že stěžovatelé nepředložili, ať už během vnitrostátního řízení, ani během řízení před Soudem, platný nárok „podložený jakýmikoli dokumenty nebo znaleckým posudkem o tom, že utrpěli nebo byli vystaveni jakémukoli nebezpečí nebo škodlivému účinku vyplývajícího z přítomnosti vyřazeného potrubí na jejich pozemku“.
Za těchto okolností nemohl Soud dospět k závěru, že stát nepřijal opatření k ochraně práv stěžovatelů. Minimální intenzita zásahu do práv potřebná k porušení Článku 8 nebyla podle Soudu dosažena, uvedl Soud a stížnost jako zjevně neopodstatněnou zamítl.
A co ztráta hodnoty majetku?
Jak dále uvádí Soud, stěžovatelé si s použitím stejných faktů dále stěžovali, že museli nést břemeno existence potrubí v bezprostřední blízkosti jejich domu a že úřady neučinily nezbytná opatření k zajištění účinné ochrany jejich majetku a že jejich majetek tím ztratil hodnotu.
„Vzhledem k tomu, že stížnost stěžovatelů podle Článku 1 Protokolu č. 1 je založena na stejných skutečnostech, tedy na údajném nepřijetí ochranných opatření úřady, je třeba ji rovněž zamítnout z důvodu neprokázání existence zásahu dostatečně závažného, aby vyvolal pozitivní povinnosti orgánů,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva.
Irena Válová
