Václav Cojocaru a Ivo Müller, dva z tzv. žhářů z Vítkova, splnili všechny podmínky pro kladné rozhodnutí soudu o podmíněném propuštění z výkonu trestu. Oba získali během pobytu ve věznici desítky kázeňských odměn, byl jim dokonce přerušen i výkon trestu. K jejich propuštění se přiklonil i znalec z oboru klinické psychologie, podle něhož by další setrvání ve výkonu trestu nemělo pro jejich nápravu již žádný přínos. Vyplývá to z písemného odůvodnění rozhodnutí soudu o jejich podmíněném propuštění, které má Česká justice k dispozici.
Když senát Okresního soudu v Šumperku (OS) v květnu rozhodl o podmíněném propuštění dvou z tzv. vítkovských žhářů – Václava Cojocaru a Ivo Müllera – z výkonu trestu, vyvolalo to velké kontroverze. Oba byli odsouzeni za pokus o vraždu k dvacetiletému trestu odnětí svobody, z něhož si oba „odseděli“ 14 let.
Z odůvodnění rozhodnutí soudu však vyplývá, že zde nebyl důvod rozhodnout jinak: oba odsouzení totiž ve výkonu trestu prošli příkladnou resocializací, aktivně pracovali a také spláceli škodu způsobenou trestným činem. K jejich návrhu se připojil i ředitel Věznice Mírov. Oba pak před soudem uvedli, že se spojili s poškozenými či jejich zástupci a ujistili je, že není důvodu se jejich případného návratu z věznice obávat.
Ústup z nacionalismu
„Znalec má za vysoce pravděpodobný ústup z ideologicky zaměřeného zaujetí nacionalistickými, rasovými záležitostmi, sounáležitostí s extremismem. Dle znalce nelze vyloučit u odsouzeného v případě jeho podmíněného propuštění bezproblémovou readaptaci s cílem dosáhnout konvenčního, konformního životního stylu. (…) Z hlediska znalce byly možnosti pozitivního posílení potenciálu resocializace odsouzeného již zcela vyčerpány,“ cituje se v odůvodnění rozhodnutí soudu z posudku, který na Ivo Müllera vypracoval znalec z oboru klinické psychologie. Toho soud přizval, aby za účelem rozhodování o podmíněném propuštění oba žadatele posoudil. Obdobně byl tímto znalcem zhodnocen i Václav Cojocaru.
Müller získal během pobytu ve věznici celkem 31 kázeňských pochval, přičemž mu byl dokonce za odměnu přerušen výkon trestu, a to na pět dní. Mírovskou věznici nicméně opouštěl i tak pravidelně, a to v souvislosti s prací, kterou vykonával mimo její areál. „Volného pohybu nikdy nezneužil a do věznice se vždy v pořádku a ve stanovenou dobu vrátil,“ konstatuje se v odůvodnění ze zprávy věznice.
Cojocaru obdržel dokonce 44 kázeňských pochval, a i jemu byl trest za odměnu jednou nakrátko přerušen.
Pracovali výborně
Oba se zapojili ve věznici do pracovní činnosti, vyráběli nábytek, přičemž získali výborné hodnocení. Účastnili se i speciálních resocializačních programů. „Za výrazné protektivní faktory lze považovat funkční pracovní návyky i nové pracovní dovednosti, které si osvojil v průběhu svého pracovního zařazení ve věznici. Dále má odsouzený podporující rodinné zázemí. Zohlednit lze rovněž, že se jedná o prvovězněnou osobu s nenarušeným hodnotovým systémem. V tomto ohledu lektoři oceňují, že ani dlouhodobý trest vězení u odsouzeného neznamenal příklon ke kriminální subkultuře, od níž se adekvátně distancuje. Odsouzený naopak usiluje o pozitivní přístup bez frustrace a zahořklosti směrem ke společnosti. To vše vede lektory k závěru, že odsouzený má dostatečnou mentální kapacitu a dostatek sil k tomu, aby změnil svou nepříznivou životní situaci a do budoucna vedl řádný život v souladu se zákonem,“ uvedli ve zprávě pro soud z tohoto speciálního programu lektoři ohledně Václava Cojocaru.
„Z vyjádření k rozsahu a průběhu spolupráce se sociálním kurátorem bylo zjištěno, že dle názoru kurátora již uplynula natolik dlouhá doby výkonu trestu odsouzeného, že již není dále potřeba v něm pokračovat. Kurátor odkazuje na zázemí odsouzeného na svobodě, na zajištěnou práci i bydlení a také na vzorné chování během výkonu trestu. Spolupráce s odsouzeným je hodnocena velmi pozitivně, odsouzený se aktivně věnoval dluhové problematice a nastavení priorit pro život na svobodě,“ konstatuje se v odůvodnění soudu ve vztahu k Ivo Müllerovi.
Dobré rodinné zázemí
Soud dále shledal, že jak Cojocaru, tak Müller mají velmi dobré rodinné zázemí, s nímž mají aktivní vztahy. V případě propuštění mají zajištěno také zaměstnání. U obou se za propuštění přimluvilo i příslušné středisko Probační a mediační služby.
„Z výpovědi odsouzeného soud zjistil, že před více než 14 lety provedl strašnou věc, způsobil tragédii a je mu to hrozně líto. S poškozenými se spojil a ujistil je, že nemusí mít z ničeho strach. Měl dost let na to, aby si vše uvědomil a sám za sebe může říct, že je lepší člověk, vidí věci jinak, vše si uvědomil. Nebude to asi lehké, ale věří ve své schopnosti, má rodinu, která jej má ráda. Má příslib zaměstnání i bydlení. Škodu splácel srážkami ze mzdy, situace není lehká. V současné době hodnotí věc tak, že si by nejraději nafackoval za to, co provedl,“ shrnul soud výpověď Ivo Müllera.
„Z výpovědi odsouzeného soud zjistil, že je si vědom toho, co se stalo a dodnes ho to mrzí. Chtěl by se zařadit do společnosti, chtěl by dokázat, že to venku zvládne a opět žít řádně, chtěl by pomoci rodině. Při přerušení trestu si to venku vyzkoušel a myslí si, že to zvládne. Chce zase fungovat jako člověk, jiné trestní stíhání se proti němu nevede. V případě propuštění by šel bydlet ke své rodině, má zajištěno i zaměstnaní. Je 12 let zaměstnán, splácí dluh. Náhrada škody je obrovská, je si vědom, že musí udělat co nejvíce, aby mohl dluh splácet. Zatím splatil něco přes půl milionu korun. Pokud jde o jeho postoj k tehdejší motivaci, tehdy mu bylo 20 let, byl mladý naivní hlupák, kterému bylo něco předhazováno a nedovedl říct ne. V dnešní době nemá o tyto věci vůbec zájem, jeho přemýšlení je jinde, vzal si z toho ponaučení. To, co se stalo má každý den v hlavě, absolutně se to nemělo stát, moc jej to mrzí. Stýkal se s mladými Romy, neměl s nimi žádný problém. Omluvil se tehdy u jednání, byl ve spojení i se zmocněnci poškozených, které ujistil, že se jich poškození nemusí bát,“ konstatuje soud výpověď Václava Cojocaru.
Soud pak ohledně obou žádostí na základě všech kladných stanovisek konstatoval, že „existuje předpoklad, k co nejlepšímu návratu odsouzeného do společnosti, vytvoření, respektive obnovení požadovaných vazeb a návyků, a konečně též k eliminaci nežádoucích kriminogenních faktorů“.
Soud si je vědom závažnosti činu
V odůvodnění soud také uvedl, že si je vědom závažnosti spáchaného skutku, jeho zavrženíhodnost i „citlivost celého případu“. Přesto však, i s ohledem na nálezy Ústavního soudu, podle nichž je při rozhodování o podmíněném propuštění nepřípustné přihlížet k trestní minulosti a povaze trestného činu, soud rozhodl o obou žádostech kladně.
„Z uvedeného lze tedy uzavřít, že při rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného je nepřípustné přihlížet pouze k jeho trestní minulosti a povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, soud naopak musí hodnotit naplnění podmínek nutných pro podmíněné propuštění komplexně a na základě objektivně zjištěných skutečností. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že odsouzený v souladu s § 88 odst. 1, 3 a 4 trestního zákoníku již vykonal dvě třetiny uloženého trestu, prokázal svým chováním dostatečné polepšení a současně od něj lze očekávat, že bude v budoucnu vést řádný život, a rozhodl o jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody,“ uvádí se v odůvodnění rozhodnutí soudu v obou případech.
V případu byli odsouzeni čtyři lidé. Zatímco Cojocaru a Müller vyvázli s trestem ve výši 20 let a projevili u odvolacího soudu lítost nad svým činem, jejich komplicové David Vaculík a Jaromír Lukeš dostali 22 let – dvě třetiny trestu jim uplynou, až si odpykají za mřížemi 14,5 let. Započítává se do toho i doba strávená ve vazbě, ve které jsou umístěni od srpna 2009; nejdříve by tak mohli podat žádost o podmíněné propuštění v první polovině příštího roku.
Čtveřice na dům obývaný početnou romskou rodinou zaútočila v noci na 19. dubna 2009, do oken hodila zápalné láhve. Dům začal okamžitě hořet. Tři lidé byli zraněni, nejvážněji tehdy ani ne dvouletá Natálie. Dítě bylo popáleno na 80 procentech těla a přišlo o tři prsty na rukou. Podle znalců všichni čtyři odsouzení patřili k aktivním severomoravským neonacistům, kteří propadli neonacistické ideologii.
Petr Dimun
