Místopředseda Nejvyššího soudu (NS) Petr Šuk patří mezi několik málo soudců, kteří se od počátku otevřeně vyjadřují k procesu výběru nových ústavních soudců. Od těch, kteří k podobné debatě vyzývali, si za to ovšem vysloužil kritiku, zaznělo i obvinění z „justičního pletichaření“. „Je to trochu neveselý obrázek o podobě veřejné debaty o veřejných věcech,“ říká k tomu nyní Šuk pro Českou justici. Prezident Petr Pavel dnes jmenuje tři nové ústavní soudce – Danielu Zemanovou, Jana Wintra a Josefa Baxu.
Známe jména tří nových ústavních soudců. Co byste jim popřál na začátku jejich desetileté cesty?
Přeji jim, a vlastně nám všem, aby výkonem své funkce naplnili očekávání do nich vkládaná, že představují ty nejlepší, které naše země má. To ostatně platí i pro další, kteří budou jmenováni v následujícím období. Silný, stabilní a co možná nejlépe obsazený Ústavní soud (ÚS) je v našich poměrech conditio sine qua non materiálního právního státu. V časech, které jsou před námi, to bude platit ještě více.
Senátor Václav Láska ve svém vystoupení zmínil to, že do debaty před nominacemi měla negativně zasáhnout údajná rivalita mezi NS a Nejvyšším správním soudem (NSS). Podobně se později vyjádřil i Josef Baxa, který dokonce hovořil o justičních pletichách. Co tomu říkáte?
Je to trochu neveselý obrázek o podobě veřejné debaty o veřejných věcech. Skutečnost, že se představitel NS kriticky vyjádří k tomu, jak je prezentován výběr soudců ÚS, nebo že poskytne odlišný pohled na některého z kandidátů, snad nechceme označovat za „pletichy“. Pana senátora neznám a netuším, co měl na mysli, ale o poměrech na vrcholných soudech má zjevně mylné představy. U Josefa Baxy mě taková vyjádření mrzí. O to více, že jsme se spolu před časem sešli mezi čtyřma očima a že můj pohled zná. Do korektní debaty v justici podobná vyjádření nepatří. Nicméně chápu, že po vypjatém týdnu hrají svoji roli emoce. Naše budoucí vztahy to nepoznamená.
Mezi NS a NSS nepanuje žádná rivalita či nevraživost. Možná tomu tak je v hlavách některých lidí, ale ve skutečnosti jsou naše vztahy korektní jak v institucionální, tak v osobní rovině. Scházíme se, komunikujeme, hledáme řešení problémů, které se dotýkají obou našich soudů. A snažíme se společně pomáhat tomu, aby justice plnila své poslání co nejlépe. Asi bychom měli více pracovat na tom, aby to bylo vidět navenek. Neznamená to, že máme na vše shodný pohled, ale občasné odlišné názory jsou neoddělitelnou součástí jakéhokoliv diskursu. Dovozovat z nich vzájemnou nevraživost je nesmysl.
Shodou okolností jsem nedávno dopsal odborný článek, v němž se vyjadřuji kriticky k jednomu rozhodnutí NSS. Jen doufám, že z toho, že mám na určitou právní otázku zčásti jiný názor než kolegové na NSS, nebude někdo dovozovat, že jsem vůči NSS nevraživý.
Mohlo by vás zajímat
Měli by soudci při výběru ústavních soudců mlčet?
To si doufám nikdo nemyslí. Soudci se bezesporu mají k výběru ústavních soudců vyjadřovat a vždy tak také činili. I v minulosti představitelé justice svůj pohled na obsazování ÚS poskytovali a prezidenti či senátoři se o jejich názory zajímali. Nejde o to, že bychom si chtěli přisvojovat pravomoc, která nám nepřísluší. Ale náš pohled, vyplývající z důvěrné znalosti justice i Ústavního soudu, může být užitečný pro ty, jimž tato pravomoc náleží.
Změnil se nějak váš pohled na proces výběru ústavních soudců? Nedávno jste v České justici kritizoval jeho deklarovanou transparentnost.
Budu se asi opakovat, ale budiž. Jmenování ústavních soudců je jednou z klíčových pravomocí prezidenta republiky a je jenom na něm, jak k jejímu naplňování přistoupí. Ve chvíli, kdy prezident Petr Pavel ohlásil, že výběr ústavních soudců bude probíhat transparentně, očekával jsem, že tomu tak bude. Ve skutečnosti se ale jeho postup liší od předchozích prezidentů pouze v tom, že veřejně označil poradce, kteří mu s výběrem pomáhají a jejichž doporučení má pro něj váhu. Ty ale měli i předchozí prezidenti, vědělo se o nich, jen nebyli takto veřejně označeni. Ve zbytku je přístup k výběru ústavních soudců v zásadě stejný jako u předchozích prezidentů. Není zřejmé, podle jakého klíče tzv. panel oslovuje v úvahu připadající kandidáty, nejsou známy důvody, proč byl zvolen ten či onen kandidát a proč mu byla dána přednost před jinými osobnostmi. V čem je lepší či vhodnější než jiní, proč konzultační panel ukázal zrovna na něj či na ni. Celý proces probíhá „za oponou“. Neříkám, že to je a priori špatně, ale netvrďme prosím, že jde o transparentní proces.
Kandidaturu Josefa Baxy podpořila minulý týden soudcovská rada Nejvyššího správního soudu. Mají i nominovaní soudci Nejvyššího soudu obdobnou podporu soudcovského sboru?
Více než to. Kandidáti doporučení Nejvyšším soudem vzešli z návrhů všech soudců Nejvyššího soudu. Současně nelze přehlédnout, že naše nominace podpořila řada dalších institucí, což svědčí o respektu a vážnosti, jaké v odborné komunitě požívají. Přestože jsem přesvědčen, že by na ÚS soudci NS neměli chybět, nejde mi primárně o jakési „prosazování“ našich kandidátů, jak se mohu občas dočíst. Opravdu bych rád viděl ÚS složený z těch nejlepších, které naše země má.
Petr Dimun
