Je neslušné a navíc proti judikatuře Ústavního soudu rozhodovat o platech soudců, aniž by to s nimi bylo projednáno. Myslí si to prezident Soudcovské unie Libor Vávra. Více před úterní schůzkou s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem (ODS) k platům v justici nechtěl prozradit. V rozhovoru s Českou justicí ale také kritizoval Ústavní soud za přílišný a zbytečný aktivismus.
Příští týden máte schůzku s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem kvůli možným úpravám platů soudců. Podle informací z politickým i justičních kuloárů to vypadá, že nedojde k jejich zmrazení, ale změně výpočtu platové základny, podle které se platy v justici odvíjí. S čím na jednání jdete?
Pořád nevím, co nám bude představeno, pořád nevím proč. Proč valorizační koeficient údajně nefunguje? Nejvíce mě zajímá, proč nebyla dodržena podmínka Ústavního soudu, že předtím, než se přijme nějaký návrh, tak se to musí projednat s justicí. Pokud návrh existuje, tak s justicí ho nikdo neprojednal.
Případná změna výpočtu platové základny by ale asi protiústavní nebyla, nebo ano?
Vůbec nevím, nejde o to, zda je to protiústavní. Mně přijde neslušné, když se něco někoho týká, že se to s ním neprojedná. Stejně jako se sejde Tripartita nebo jedná ředitel se zaměstnanci fabriky, to je prostě slušnost.
Jak hodnotíte dosavadní výběr kandidátů na ústavní soudce? Některým představitelům justice vadí, že prezident oslovoval instituce z oblasti práva, přitom už ale dopředu byli vybráni někteří kandidáti.
Já nechci hodnotit samotný výběr. Je to politická záležitost a tvářit se, že to je nějaké výběrové řízení, soutěž krásy nebo skok do výšky, to je prostě nesmysl. Ve finále je to politická odpovědnost prezidenta, aby vybral kvalitní kandidáty a aby si Ústavní soud udržel svoji kvalitu nebo ji zvýšil. Takže jako soudce to vůbec nemám co kritizovat. To, že má vedle sebe prezident nějakou skupinu lidí, kteří provádí nějaké síto, to není nic neobvyklého. Měl to tak Václav Havel, zřejmě to měl Václav Klaus, tam jsem o tom tedy věděl nejméně, ale nepochybně to tak měl Miloš Zeman v prvním volebním období. Dokud se nerozkmotřil s Pavlem Rychetským.
Neměl by prezident kandidáty dopředu projednat se senátory? Někteří z nich se již o způsobu výběru vyjadřovali negativně.
Mně se tato kritika zdá nefér.Protože od toho je Senát, aby dal zpětnou vazbu. Ta kritika v justici se snesla na to načasování, kdy osloveným místům ještě běžely lhůty k nominacím a najednou vyšlo najevo, že někteří jsou v tom průběhu už dál. Ale to není kritika těch kandidátů. Ono taky asi byl prezident v dost velkém časovém presu. Tři ústavní soudci již skončili.
A jak hodnotíte kandidáty Josefa Baxu, Danielu Zemanovou a Jana Wintra?
Já se k tomu vyjadřovat nebudu. Už jenom proto, že Josefa Baxu znám osobně, co jsem v justici, a Danielu Zemanovou znám také hodně let. Konec konců jsem jí když nechtěla zůstat v Brně na Nejvyšším správním soudu nabídl z pozice předsedy místo na Městském soudu v Praze. Až poté zamířila zpět k domovu do severních Čech. Oběma to přeji, aby bylo jasno. Pana profesora Wintra znám jen podle vidění.
Vás ještě nikdo neoslovil?
Vím, že mám také nominaci. Ale nikdo mě neoslovil.
Místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk nedávno v rozhovoru pro Českou justici řekl, že Ústavní soud je nekonzistentní v rozhodovací činnosti. Podle něj rezignoval na dodržování právních názorů vyslovených v usneseních o odmítnutí ústavní stížnosti či v některých případech dělá i velmi závažné zásahy do právního řádu. Je podle vás Ústavní soud příliš aktivistický?
Já si myslím, že nebezpečí všech vrcholných justičních orgánů je, že se drobnými krůčky dostávají dál a dál a prolamují mantinely, které by si měly udržet, aby skutečně zůstaly těmi zásadními činiteli. Myslím, že to říkal Pavel Rychetský, že když rozhodne Ústavní soud, mělo by to být jako výstřel z děla. Což se zcela očividně nedaří. Souhlasím s Petrem Šukem v tom, že jsou agendy, které možná Ústavní soud nemusel přijmout. Já jako trestní soudce uvedu příklad podmíněných propuštění z výkonu trestu. Zákonodárce si výslovně přeje, že při rozhodování má mít soudce prostor pro volnou úvahu a není na to právo. Čili přezkum ústavnosti, pomineme-li nějaké excesy, je poměrně dost sporný. Rozhodnutí je spousta a Ústavní soud jich vydal tolik, že si některé zcela protiřečí. To devalvuje jeho úlohu. Ústavní soudci se zbytečně vydávají do centra boje. Nechci komentovat střídavou péči, i když také mi přišlo, že by Ústavní soud neměl v této oblasti aktivně nabízet řešení a přibližovat se řízení v prvním stupni.
Tohle je tedy to hlavní, co by se mělo v novém složení Ústavního soudu změnit?
Já si myslím, že bude velmi těžké zařadit zpátečku. Protože tu už máte nějakou judikaturu, kterou by se měl soud cítit vázán. To je asi opravdu na hlubší zamyšlení.
Odborníci na trestní právo a vězeňství připravili pět legislativních změn, které podle nich do dvou let pomohou snížit počet vězňů v Česku. Ten neustále stoupá a věznice jsou přeplněné. Je mezi nimi zrušení vyšších trestních sazeb pro recidivisty, částečná dekriminalizace neplacení výživného či snížení dolních hranic sazeb u některých trestných činů. Návrhy nedávno představil Jakub Drápal z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Jak by se podle vás měly řešit přeplněné věznice?
V principu je evidentní, že máme prostě příliš mnoho lidí ve věznicích. To jsou tvrdá čísla. Kolegu Jakuba Drápala musím pochválit za to, že se akademická obec začíná intenzivně věnovat tomu, aby nastavila zrcadlo justici, případně zákonodárcům. My máme hrozně málo čísel, proč je těch vězňů tolik. Souhlasím s tím, že je v ČR natolik bezpečno, že si můžeme dovolit zkusit nějaký drobný úkrok. Předem by ale musela být připravena nápravná opatření a organizace pro pachatele, aby nedocházelo k tolika recidivám. Cíl je jasný, aby ti lidé znovu nepáchali trestnou činnost. Mě třeba zaujalo, že ukládáme méně nepodmíněných trestů, než řada západoevropských zemí. Oni ukládají mnohem kratší. Jenže když začneme ukládat řekněme výchovné pohlavky, třeba v řádu týdnů, tak s tím vůbec nepočítá zákon o výkonu trestu. Ten preferuje vnitřní práci s vězněm.
Čemu by ale takové krátkodobé tresty vlastně pomohly? Myslíte, že by snižovaly recidivu?
V zahraničí to funguje. Má to ten smysl toho člověka zastavit v recidivě včas.
Jste tedy i pro dekriminalizaci placení výživného? Spousta rodičů bude důrazně proti.
Mě překvapilo, kolik zemí na světě vůbec nezná tento trestný čin. Zanedbání povinné výživy je i faktické zanedbání starání se o dítě, také jsem to párkrát soudil, ale o tom mluvit nechci. Je evidentní, že neplacení výživného jde řešit jinak.
Že nemusíme hrozbou trestu vymáhat dluh. Navíc za situace, kdy až překvapivě vysoké procento neplatičů skončí nakonec ve vězení, čímž se nepochybně sociální situace těch dětí nezlepší.
Ministerstvo spravedlnosti také navrhuje, aby soudy povinně dávaly peněžité tresty některým lidem, kteří by jinak poprvé skončili za mřížemi. Kritici namítají, že tito lidé často nebudou schopni ty finanční tresty zaplatit.
Ministerstvo hovoří opatrně o prvotrestaných. Ten návrh jsme ještě pořádně neviděli. Nemyslím si, že se má preferovat jeden druh trestu. Ty případy, třeba sociální stav člověka stojícího před soudem jsou tak rozdílné, že to zákonodárce prostě nemůže popsat na všechny případy stejně. Fandím tomu, aby se peněžitý trest ještě významněji prosadil. Já bych třeba viděl úplně skvělou cestu v tom dávat do jisté míry drakonické peněžité tresty u závažné trestné hospodářské činnosti, tedy trestné činnosti tzv. bílých límečků. Protože ti lidé do toho trestného činu šli právě proto, aby dosáhli zisku. Vlastně celou motivací jejich jednání jsou peníze. A možná je to zabolí ještě víc, než ztráta osobní svobody.
Tito lidé ale nejsou tou největší skupinou, která plní věznice.
Já mluvím o principech, proč posilovat alternativní tresty a kterým směrem. Oni nakonec ty věznice plní, protože dnes těžko státní zástupce u podvodu do desítek, nebo stovek milionů akceptuje jiný, než nepodmíněný trest. A ve výkonu trestu je pak člověk, který do té doby řídil fabriku a má třeba normální rodinu. Nejsem si jistý, jestli se společnosti vyplatí živit ho ve věznici.
Zaměstnanci soudů – tedy například i zapisovatelky či pracovníci v IT – dostanou ještě letos přidáno v průměru 1500 až 1700 korun hrubého měsíčně. Vyjednal to místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk s ministry spravedlnosti a financí. Bude to stačit?
Já se těším na jakýkoliv výsledek, který ty dámy uvidí na výplatní pásce. Zejména dámy. Jsou to samozřejmě i muži, ale víte sama, jak vysoká je feminizace u odborného aparátu. Základní argument, že všichni ostatní služebníci státu dostávají za obdobnou práci víc, než zaměstnanci soudů, ten je evidentní. Trváme na tom už léta. Pokud se to povede dotáhnout do nějakého postupného zvyšování, tak jedině tleskám. A navíc si myslím, že to není otázka úspor. Protože to, že ti lidé mají mizerné platy vede k tomu, že odchází. A ti, kteří zůstanou, zaučují nové. Takže vlastně nemají pořádně čas na práci a na tom proděláváme obrovské peníze.
Petr Šuk si myslí, že audit v justici odhalí, že není třeba mít tolik soudců, ale že by se jejich práce dala z části rozložit mezi asistenty a vyšší soudní úředníky.
To je ten důvod, proč jsem někdy před pěti, šesti lety prosazoval, aby ten audit vznikl. Já mám podobné tušení. Ale my to nevíme. Jsme v zajetí toho, jak přebíráme od předků nějaké postupy a mechanismy. Ale tušíme, že nějaké vnitřní rezervy jde najít.
Eva Paseková
