České soudy nemohou ani dočasně určit náhradní identitu člověku, jehož jméno je neznámé a nelze s ním – například ze zdravotních důvodů – nijak komunikovat. Vyplývá to z nového rozsudku Nejvyššího soudu, dostupného na úřední desce. Týká se muže, kterého v roce 2016 hospitalizovala Fakultní nemocnice v Motole, aniž by znala jeho totožnost a národnost. Muž nebyl schopen komunikace a policie nedokázala určit jeho identitu pomocí databází DNA ani otisků prstů.
Pražská nemocnice v roce 2019 navrhla, aby soud do doby zjištění totožnosti udělil muži nové jméno Adam Letenský, stejně jako nové rodné číslo. Dále měly soudy určit opatrovníka, a to buď nemocnici, nebo městskou část. Na přístrojích může být naživu příštích 30 nebo 40 let, argumentovala tehdy nemocnice.
Obvodní soud pro Prahu 5 návrhu nevyhověl. Uvedl, že „jméno požívá ochrany jak z hlediska jeho použití v soukromém styku, tak i jako složka osobnosti člověka a předmět absolutního práva“. Nelze tedy žádat soud o určení nové totožnosti člověka, jehož identita sice není známá, ale nepochybně existuje a požívá právní ochrany.
Verdikt potvrdil Městský soud v Praze. Zdůraznil, že je úkolem správních orgánů, aby existující identitu zjistily. Ustanovit náhradní identitu prý nelze. „Byl by to krok kontraproduktivní a není k tomu žádný rozumný důvod,“ uvedl městský soud.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem pražských soudů. Zdůraznil, že zákon nedává justici pravomoc přidělit dospělému člověku tímto způsobem novou identitu. Zároveň nejde o takzvanou nevědomou mezeru v zákoně, kterou by bylo možné vyplnit „soudcovským právem“. Na určení identity neznámého muže navíc podle Nejvyššího soudu není veřejný zájem.
„Proto soud nemůže neznámému muži (ani dočasně) určit náhradní identitu, a je naopak věcí správních orgánů, aby již existující identitu neznámého muže zjistily,“ konstatoval Nejvyšší soud.
Do Motola přivezla muže v červenci 2016 záchranka v závažném stavu, který vyžadoval neodkladnou a náročnou péči. Podle informací z rozsudku muž nebyl schopen interakce, nemluvil, byl zcela závislý na ošetřovatelské péči. Kriminalisté předpokládali, že jde o cizince bez rodinných vazeb na Česko.
Z verdiktu nejvyšší instance plyne, že soudy mohly s ohledem na možnou duševní poruchu zahájit řízení o omezení svéprávnosti neznámého muže, a poté se případně zabývat i ustanovením opatrovníka.
(čtk)
