Dva tisíce korun nad účtovaných dvacet dva tisíc za pitvu mrtvoly a posudek odmítá zaplatit znalci v trestním řízení jihočeská policie. Lékař podal stížnost, kterou státní zástupce zamítl. Znalec ho zažaloval, ale žalobu odmítl krajský soud jako nepřípustnou a judikaturu Ústavní soud (ÚS) označil za překonanou. Usnesení krajského soudu zrušil Nejvyšší správní soud, který však žalobu současně odmítl. Znalec je stranou trestního řízení.
V případu kasační stížnosti proti usnesení Krajského soud v Českých Budějovicích o výši znalečného v trestním řízení deklaroval Nejvyšší správní soud nedostatek pravomoci, neboť správní soudy podle správního řádu nesmí rozhodovat v trestním řízení.
Úplné rozhodnutí NSS o kasační stížnosti znalce z 10. května 2023 je zde.
Lékař byl přibrán jako znalec v trestním řízení podle trestního řádu. Za ohledání těla, pitvu mrtvoly a znalecký posudek vyúčtoval znalečné, jehož část však policie odmítla proplatit: Policejní orgán podle trestního řádu, podle zákona o znalcích a vyhlášky o znalečném „určil znalečné ve výši 22 732,27 Kč a ohledně zbylé částky 2 178 Kč návrh žalobce zamítl“.
Proti tomuto usnesení podal znalec stížnost státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, kterou státní zástupce zamítl jako nedůvodnou. Lékař proti tomu podal správní žalobu s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2003, podle kterého je rozhodnutí o výši znalečného rozhodnutím správním, přestože je učiněno v trestním řízení.
Jak se liší posudek pro trestní nebo správní řízení?
Krajský soud v Českých Budějovicích však žalobu odmítl jako nepřípustnou a zmiňované rozhodnutí Ústavního soudu označil za překonané. „Podle krajského soudu je přezkum napadeného usnesení státního zástupce ve správním soudnictví vyloučen zvláštním zákonem, a to trestním řádem. Policejní orgán i státní zástupce totiž ve věci rozhodovali jako orgány činné v trestním řízení, a právě trestní řád byl tudíž při rozhodování o výši znalečného klíčový,“ shrnuje NSS ve faktech případu.
Proti takovému postupu podal znalec kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle stěžovatele závěr Ústavního soudu ohledně znalečného překonán nebyl a úvaha krajského soudu, že „klíčovým předpisem při určování znalečného je trestní řád“ je nesprávní. Při stanovení znalečného se postupuje podle zvláštních předpisů, a to zejména podle zákona o znalcích a vyhlášky o znalečném.
Podle znalce je jedno, zda svůj posudek vypracoval pro trestní řízení nebo pro správní řízení, znalecká činnost je vykonávána vždy podle zákona o znalcích.
Orgány veřejné moci popírají svoji pravomoc?
Za stávající situace stěžovatel nemá žádnou možnost bránit se rozhodnutí, ani podat ústavní stížnost. „Krajský soud vyslovil nedostatek své pravomoci s vědomím, že stěžovatel nemá možnost domoci se soudního přezkumu jinak – ani podáním ústavní stížnosti by totiž stěžovatel nemohl dosáhnout přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí,“ argumentuje před NSS lékař.
Není možné, aby orgány veřejné moci vzájemně popíraly svoji pravomoc a vůbec se nezabývaly podstatou zásahu do základních práv osob, které se na ně obracejí, a to obzvláště tehdy, kdy věděly, že druhý orgán tuto ochranu odmítl poskytnout z důvodu nedostatku pravomoci, “citoval stěžovatel nález Ústavního soudu.
„Při rozhodování policejního orgánu nebo státního zástupce o znalečném podle § 110b trestního řádu je autoritativním způsobem rozhodováno o právu znalce ve vztahu k veřejnému rozpočtu, a jsou tak splněny znaky právní věci spadající do pravomoci správních soudů podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Trestní řád neumožňuje, aby byl přezkum usnesení státního zástupce v posuzované věci proveden trestními soudy, zároveň ale v žádném ze svých ustanovení nevylučuje přezkum ze strany správních soudů. Krajský soud odmítnutím žaloby nesprávně upřel soudní přezkum rozhodnutí o jeho majetkovém právu,“ uzavřel stěžovatel svoji kasační stížnost.
Klíčem je trestní řád, nikoli veřejná správa
Nejvyšší správní soud však rozhodl, že se mýlí jak stěžovatel, tak i Krajský soud v Českých Budějovicích. „Nejvyšší správní soud shledal, že žaloba měla být odmítnuta pro nedostatek pravomoci správních soudů podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a nikoliv jako nepřípustná podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Napadené usnesení krajského soudu proto sice zrušil, ale zároveň sám rozhodl o odmítnutí žaloby,“ uvedl v rozhodnutí o kasační stížnosti NSS.
Pravomoc správních soudů se podle NSS nevztahuje na trestní řízení. „Správní soudy tak nemohou poskytovat soudní ochranu proti úkonům orgánů činných v trestním řízení,“ uvedl NSS s odkazem na svoji judikaturu v zásahové žalobě. Tuto judikaturu, podle které správní soudy nemohou přezkoumat zákrok orgánu činného v trestním řízení, potvrdil i Ústavní soud.
V posuzované věci byl stěžovatel jako znalec přibrán do trestního řízení. O znalečném rozhoduje podle trestního řádu orgán činný v trestním řízení, který znalce přibral. Pokud orgán s vyúčtováním nesouhlasí, rozhodne usnesením, proti kterému je přípustná stížnost „Kompetenci policejního orgánu rozhodnout o výši znalečného tedy zakládá trestní řád, a to výslovně jako orgánu činnému v trestním řízení. Policejní orgán tedy vystupoval jako orgán činný v trestním řízení,“ uvedl k případu NSS.
Žalovanému státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, který stížnost lékaře proti rozhodnutí policie zamítl jako nedůvodnou, svěřuje tuto kompetenci rozhodnout rovněž trestní řád. „Nejvyšší správní soud podotýká, že právě rozhodnutí státního zástupce bylo předmětem přezkumu u správních soudů,“ uvedl NSS, podle kterého je to kompetence podle trestního řádu, nikoli působnost veřejné správy.
Argument o znalcích a vyhlášce je bez právního významu
Na uvedené situaci podle NSS nic nemění ani zákon o znalcích a vyhláška o znalečném: „Stěžovatelem zdůrazňovaná skutečnost, že výše znalečného se určuje podle zákona o znalcích a vyhlášky o znalečném, je bez právního významu. Nezáleží totiž na tom, podle jakých pravidel měl policejní orgán a žalovaný určit výši znalečného, ale zda jim zákon tuto kompetenci svěřil jako orgánům činným v trestním řízení. Tak tomu v posuzované věci bylo,“ uvedl doslova Nejvyšší správní soud.
„Nadto je třeba uvést, že i stěžovatel v posuzované věci vystupoval jako subjekt trestního řízení. Znalec totiž je subjektem trestního řízení, je-li rozhodováno o znalečném.
Jako jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek, má znalec v takové situaci stejné postavení jako strana,“ uvedl dále NSS s odkazem na odbornou literaturu.
Správní soud není oprávněn dovozovat si pravomoc
Podle Nejvyššího správního soudu ani námitka stěžovatele, že „byl zbaven přístupu k soudu, jelikož ani trestní řád mu nezajišťuje soudní přezkum, nemůže v posuzované věci zvrátit závěr o nedostatku pravomoci správních soudů“. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu zdůraznil NSS, že žádný orgán veřejné moci se“ nesmí pohybovat mimo meze, které jsou mu zákonem a ústavním pořádkem vymezeny“.
Kompetenci poskytnout ochranu proti rozhodnutí policejního orgánu má státní zástupce. „I kdyby trestní řád neumožňoval soudní přezkum jeho rozhodnutí, vzhledem k závěrům citovaného nálezu Ústavního soudu by nebyly správní soudy oprávněny dovodit, že pravomoc soudního přezkumu náleží jim,“ uvedl k tomu Nejvyšší správní soud s tím, že argumentace stěžovatele Ústavním soudem byla lichá.
„Nejvyšší správní soud uzavírá, že přezkum napadeného rozhodnutí státního zástupce nespadá do pravomoci správních soudů. Vzhledem k tomuto neodstranitelnému nedostatku podmínek řízení měla být žaloba krajským soudem odmítnuta,“ uzavřel NSS, který usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a současně žalobu odmítl.
Irena Válová
