Současná legislativa k veřejným dražbám je zastaralá, mimo jiné obsahuje zásadní nesoulad její nynější právní úpravy s úpravou obecnou, kterou obsahuje občanský zákoník. V důsledku toho se pak přibližně polovina ze všech dražeb realizuje mimo zákonnou procesní úpravu zcela bez pravidel, jak vyplývá ze statistik a konstatuje to závěrečná hodnotící zpráva dopadů navrhované normy. Sjednotit tato pravidla pro konání dražeb má proto právě nový zákon, který sněmovna poslala do závěrečného kola schvalování.
Přijmout vládní předlohu, kterou předložilo ministerstvo pro místní rozvoj, doporučil bez úprav plénu už ústavně-právní výbor na začátku května. Norma se, kromě zmíněného sjednocení pravidel právní úpravy veřejných dražeb s obecnou, obsaženou v občanském zákoníku, zabývá i elektronickými dražbami. Zákon v současné podobě tuto oblast řádně nepokrývá, jak hodnotí dopadová zpráva. Konstatuje, že současná legislativa je primárně postavena na procesu klasické, takzvané kamenné dražby a nezohledňuje dnešní situaci, kdy přitom už jednoznačně převažují ty elektronické. Například podle informací ze stránek centralniadresa.cz vyplývá, že z celkového počtu veřejných dražeb realizvaných v roce 2021 v celkovém počtu 1183 jich 769 proběhlo elektronicky, tedy zhruba 65 %.
Konkrétně jde v podmínkách třeba o licitátora – zákon teď stanovuje, že jim může být pouze fyzická osoba. U elektronických dražeb je to však velmi problematické, protože řadu úkonů za licitátora uskutečňuje při této formě už přímo elektronický dražební systém. Zahajuje například dražbu, vyzývá účastníky, aby učinili podání a v některých případech také uděluje příklep. Za situace, kdy se veškeré úkony realizované v elektronickém dražebním systému zaznamenávají s přesností na setinu sekundy, totiž ani není možné, aby úkony, které mají nastat přesně v konkrétní časový okamžik, učinil namísto systému licitátor.
Problematická jsou také některá ustanovení zákona, která vyžadují bezprostřední interakci s vydražitelem, vysvětluje se ve zprávě. V jednom se například uvádí, že protokol o provedené dražbě podepíší dražebník, licitátor a vydražitel. Odmítne-li vydražitel protokol o provedené dražbě podepsat, uvede to dražebník v protokolu o provedené dražbě. Ten se ale vyhotovuje neprodleně po jejím ukončení. V případě elektronické dražby je však logicky obtížné zajistit podpis vydražitele, když není u dražebníka fyzicky přítomný. Pokud vydražitel nedisponuje elektronickým podpisem, je podpis protokolu o provedené dražbě těžce realizovatelný. Dražebník má zároveň povinnost zaslat tento protokol do 5 dnů ode dne konání dražby osobám uvedeným v zákoně. Ovšem, i když protokol fyzicky zašle vydražiteli k podpisu, nestihne se mu vrátit zpět tak, aby dražebník dodržel zákonem stanovenou lhůtu.
Aktuální norma dále třeba také dostatečně nezajišťuje právní jisotu všech subjektů dotčených v rámci dražebního procesu a vymahatelnost zákonem stanovených povinností. I to by nová úprava měla změnit. Stejně jako to, že je potřeba dražební proces zefektivnit a odstranit nadbytečnou administrativní zátěž. Návrh zákona bude proto koncipován tak, aby bylo možné za porušení podstatných, zákonem stanovených povinností, udělit sankci v podobě až milionové peněžité pokuty.
Navíc předpokládá i vznik Centrální evidence veřejných dražeb, což má zjednodušit proces povinného zveřejnění dražebních dokumentů. Minusem však je, že náklady na vytvoření tohoto systému – a tedy rozpočtový požadavek – mají vyšplhat na 8,1 milionu korun. Roční provozní výdaje pak ministerstvo pro místní rozvoj odhadlo ve výši zhruba půl milionu korun. Celkové přínosy soukromému sektoru ale na druhou strau vyčíslilo na 28 milionů korun ročně.
Sankce milion korun
Například Komora dražebníků ale konkrétně vznik zmíněné centrální evidence zpochybňuje s tím, že obdobný systém už provozuje Česká pošta. Podle ministerstva ten ale neodpovídá současným standardům. Nový by měl také celý proces zautomatizovat a seznam dražebníků propojit se základními centrálními registry. Výhrady má komora pak i k výši zmíněných sankcí, protože to podle ní může vést k vytváření korupčního prostředí. S tím ale ministerstvo nesouhlasí. Ve zprávě k tomu uvedlo, ze v rámci hodnocení korupčních rizik je předpokládána nízká míra potencionálního rizika ve vztahu k možnosti uložení peněžitých sankcí kontrolním orgánem. A to v případě zákonem definovaných porušení povinností dražebníka při organizování a provádění dražby (riziko ovlivnění kontrolujícího).
K zákonu jsou v této chvíli také předložené dva pozmněňovací návrhy. Jeden podal poslanec Ivana Bartoš a . říká, že vzhledem k délce projednávání vládního návrhu zákona je potřeba posunout den nabytí účinnosti tak, aby byla subjektům práv a povinností poskytnuta dostatečně dlouhá legisvakanční doba. A to o rok, tedy namísto účinnosti od 1. ledna 2024, až od 2025. Zejména Ministerstvo pro místní rozvoj musí mít dostatek času na výběr dodavatele v transparentní veřejné soutěži a na vytvoření a zprovoznění centrální evidence veřejných dražeb jako nového informačního systému veřejné správy. Je vhodné i dražebníkům a takzvaným „aukcionářům“ poskytnout dostatečně dlouhou dobu, aby se na novou právní úpravu mohli ve všech ohledech připravit.
U druhého pozměnovacího návrhu, který kromě poslance Bartoše předložila i poslankyně Zuzana Ožanová, se žádá o změnu hodnoty, původní uvedená částka ve výši dvě stě tisíc korun už není dostatčná. Nově se tady tak zmiňuje limit o sto tisíc korun vyšší, tedy rovných tři sta tisíc. Od jara 2020, kdy ministerstvo pro místní rozvoj poprvé navrhlo stanovit částku do které probíhá veřejná dražba v tomto režimu u některých movitých věcí, došlo totiž k výraznému posunu cenové hladiny předmětů, které jsou obvykle draženy na takzvaných „aukčních portálech“. Zejména výrazně narostly ceny ojetých automobilů, zmiňuje se v návrhu. „Změna má umožnit, aby bylo možné provádět veřejné dražby ve zjednodušeném režimu u věcí, u nichž nyní standardně a bez potíží dochází k prodejům prostřednictvím „aukčních portálů“, píše se.
Vyšší jistota
Pozitivní dopad by každopádně měla nová norma mít nejen pro spotřebitele, protože kromě už zmíněného třeba také rozšíří okruh osob, které mohou podat k soudu návrh na vyslovení neplatnosti smlouvy uzavřené příklepem. Za stávající úpravy to byl velmi striktně vymezený okruh osob splňujících zákonem stanovené podmínky, které jsou však do jisté míry limitující. Dále budou přímo v zákoně komplexněji zakotvena pravidla pro realizaci elektronických dražeb, což též přispěje k vyšší míře právní jistoty. Tu také významně podpoří možnost udělit dražebníkovi peněžitou pokutu v případě, kdy poruší zákonem stanovenou povinnost.
Vstřícný je nový zákon i na životní prostředí. Nová úprava by měla přinést administrativní úsporu, respektive snížení úkonů v rámci dražebního procesu a zejména jejich digitalizaci. To se projeví například nižším objemem tištěných dokumentů a s tím související spotřebou papíru a dalších kancelářských potřeb. Částečné zrušení povinnosti dražebníka provádět prohlídky předmětu dražby, především nemovitých věcí, přinese zase úsporu produkce spalin automobilových motorů. Když se to převede na čísla, odhaduje se celkové roční snížení produkce CO2 o 94 523 kg a roční úspora papíru v řádu několika jednotek tun.
(mig, ED)
