Univerzální definici domácího násilí navrhuje zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové. Má jít o každé jednání, kterým bylo nebo může být zasaženo soukromí, tělesné nebo duševní integrita, důstojnosti, cti a svobody oběti. Dalším druhem násilím bude ohrožení schopnosti osoby uspokojovat potřeby své nebo členů domácnosti. Praxe chápe domácí násilí rozdílně, definice má přinést právní jistotu a ČR se tím zařadí mezi pokrokové státy.
Sjednocení přestupkového, trestního i občanského řízení ohledně pojmu domácí násilí chce docílit úřad zmocněnkyně pro lidská práva při Úřadu vlády. Navrhuje proto zavést univerzální definici domácího násilí, která má přinést právní jistotu. Návrh také rozšiřuje dobu vykázání z domácnosti na dva týdny, povinnost policie odebrat násilníkovi zbraně a střelivo a zavádí zákaz mediace v průběhu řízení s násilníkem. K domácímu násilí bude přihlížet soud při vypořádání jmění manželů.
Úplný návrh včetně důvodové zprávy je zde.
Týrání, dlouhodobost, opakování a eskalace nestačí
V dosavadní aplikační praxi je podle navrhovatele chápání domácího násilí jednotlivými institucemi rozdílné. „Ve stavu absence legislativní definice domácího násilí dochází k tříštění chápání a výkladu tohoto patologického jevu ze strany zainteresovaných subjektů (Policie, OSPOD, soudy, sociálně zdravotní odbory, lékařské a nelékařské pomáhající profese, učitelé, apod.). Důsledkem je pak nejednotný přístup k obětem násilí v blízkých vztazích (domácí násilí), vedoucí k neschopnosti poskytnout včasnou a adekvátní pomoc a realizovat tak ochrannou funkci státu ve vztahu k obětem,“ uvádí se v důvodové zprávě.
„V současné době však chybí jednotná legislativní definice a jednotná interpretace relevantními aktéry, včetně soudů,“ uvádí navrhovatel zákona s tím, že definice domácího násilí je nyní zakotvena v deseti různých zákonech týkajících se různých typů řízení.
Znaky i výklad domácího násilí se podle navrhovatele v jednotlivých řízeních liší: V trestněprávní oblasti judikatura nabízí výklad skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí (slovy soudu „tzv. domácí násilí“). Jinak definují domácí násilí správní soudy při rozhodování o vykázání osoby. Civilní soudy nejčastěji uvádějí čtyři pojmové znaky: Opakování násilí (musí být dlouhodobé a opakované); eskalace (stupňuje se, je častější); blízkost osob při jasných a neměnných rolích a místo páchání stranou společenské komunity. Podle judikatury Nejvyššího soudu je trestní postih partnera za jeho chování ultima ratio. Jak se ukázalo například v kauze expředsedy žďárského soudu Romana Švaňhala. Podle Nejvyššího soudu k naplnění znaku domácího násilí nepostačuje uplatňování dominance ve vztahu jedním z partnerů, nedostatek empatie ani to, co je nazýváno vztahovou asymetrií ani velmi neuspokojivé a konfliktní partnerské soužití, i když vede k traumatickým poruchám.
Taková výkladová roztříštěnost je nežádoucí, vyplývá z návrhu.
Každý neoprávněný zásah proti druhému je domácí násilí
Proto je nutné zavést definici domácího násilí. Ta má být součástí občanského zákoníku a podle návrhu má vypadat takto:
§ 3021
Domácí násilí
(1) Domácím násilím se rozumí jednání vůči oběti,
a) kterým bylo nebo může být neoprávněně zasaženo do její duševní nebo tělesné integrity, svobody, důstojnosti, zejména v pohlavní oblasti, vážnosti, cti nebo soukromí,
b) kterým byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti, nebo
c) které spočívá ve zneužívání moci nebo nerovného postavení.
(2) Obětí domácího násilí může být
a) osoba, která s osobou dopouštějící se domácího násilí žije nebo žila ve společné domácnosti,
b) osoba blízká nebo ten, kdo jí dříve byl, nebo rodič společného dítěte nebo ten, kdo s osobou dopouštějící se domácího násilí vykonává rodičovskou odpovědnost.
(3) Ustanovení § 751 až 753 proti domácímu násilí se použijí také v případě společného bydlení jiných osob, než jsou manželé.
Kontrolující jednání jako výslovně protiprávní
Takto uvedený výtvor komentuje zmocněnkyně pro lidská práva v důvodové zprávě: „Výslovná a jednoznačná definice toho, co se chápe pod pojmem domácí násilí, je nutným předpokladem pro sjednocení přístupu relevantních aktérů účastných na pomoci obětem a potírání domácího násilí. Součástí předkládaného návrhu jsou pak další návazné změny soukromoprávních, trestněprávních a správněprávních (na úseku přestupkového práva) norem dotýkajících se problematiky domácího násilí.“
„Navrhovaná definice v první řadě vymezuje jednání, která představují domácí násilí. Tento výčet zahrnuje všechny v praxi se objevující formy domácího násilí, a to násilí psychické, fyzické, sexuální, ekonomické i tzv. kontrolující jednání,“ vysvětluje obsah návrhu důvodová zpráva.
Česká republika naváže na moderní přístup k legislativnímu ukotvení tohoto jevu a obětem vyšle jasný vzkaz, že dané (po přijetí návrhu zákona legislativně vymezené) jednání nejenže „není v pořádku“ a nepožívá právní ochrany, ale jedná se o jednání vysloveně protiprávní a ze zákona postižitelné, zdůrazňuje důvodová zpráva.
Místo násilí domácí násilí, místo mediace zákaz
Jednou ze změn je zařazení domácího násilí podle nové definice mezi výčet pravidel, která musí soud zohlednit při vypořádání jmění manželů při rozvodu. „Přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, přičemž se přihlédne k jeho závažnosti, povaze a okolnostem spáchání,“ uvádí se v novém písmenu novém písmenu g) § 742 občanského zákoníku.
Nově se rovněž upraví vyloučení člena domácnosti ze společného obydlí. Vykázání má trvat 14 dní namísto současných deseti. Nově policie povinně odebere násilníkovi proti důstojnosti, cti, svobodě a integritě oběti kromě klíčů také zbraně a střelivo, pokud je vlastní.
Nová definice domácího násilí se rovněž promítne do zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Orgán sociálně právní ochrany OSPOD už se nebude zaměřovat na děti z rodin, kde se odehrává „násilí“ mezi rodiči, ale na ty, které trpí „domácím násilím“ podle nové definice.
„Rovněž se zavádí zákaz mediace: K průběhu civilního procesu (§100 odst. 2 o. s. ř.) se navrhuje rozšířit zákaz mediace na případy, kdy je jednání agresora předmětem přešetřování a postupu orgánů činných v trestním řízení nebo je řešeno jeho obvinění z přestupku. Po dobu takovýchto řízení se oběť nenachází v natolik silném postavení, aby byla rovnocenným partnerem původce násilí a bylo tak možno účastníky efektivně mediovat. Původce domácího násilí udržuje nad obětí i po skončení bezprostředních projevů násilí kontrolu a moc a jeho vztah s obětí je proto nutně nerovný. Původce a oběti proto nelze mediovat a odborníci dané nedoporučují,“ uvádí důvodová zpráva, podle které se doporučení stále porušuje.
Česká republika jako moderní a pokrokový stát
Podle důvodové zprávy je domácí násilí nejrozšířenější násilí. „Domácí násilí patří z hlediska výskytu k nejrozšířenějším formám násilí vůbec. Reprezentativní kvantitativní výzkumy dlouhodobě ukazují, že s domácím násilím má zkušenost 17-40 % populace,“ uvádí důvodová zpráva. „Data z roku 2022 ukazují, že téměř 30 % žen a 12 % mužů má zkušenost s domácím násilím. Ve většině případů se jednalo o násilí ze strany partnera, u 17 % se však jednalo o týrání ze strany jiných členů rodiny,“ uvádí data předkladatel.
„Absence definice domácího násilí je z čistě formálního hlediska problémem z pohledu předvídatelnosti práva, neboť vede k nejednotné a nahodilé (nepředvídatelné) aplikaci právních ustanovení, s důsledky rovněž pro důvěryhodnost občanů ve stát a právo, resp. jejich ochranné funkce. Zároveň je to nedostatek, který lze z legislativního hlediska jednoduše vyřešit právě přijetím definice domácího násilí,“ vysvětluje naléhavost přijetí definice důvodová zpráva.
Podle důvodové zprávy už dvanáct evropských zemí přijalo definici domácího násilí. Česká republika je chce následovat a zařadit se tím mezi pokrokové země: „Česká republika se právním ukotvením pojmu domácího násilí zařadí mezi moderní a pokrokové státy explicitně netolerující jev domácího násilí,“ uvádí se doslova v důvodové zprávě.
Irena Válová
