Poprvé publikuje Rada Evropy přehled stavu implementace rozsudků Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku. Podle přehledu Výbor ministrů dohlíží na výkon dvou rozsudků „českých případů“. Jde o případ D.H. v. Česká republika z roku 2007 a Tempel v. ČR z roku 2000. ČR za porušování Úmluvy zaplatila celkem 613 529 euro, což je čtrnáct a půl milionu korun.
Implementací rozsudků ESLP se mají také zabývat hlavy států členských zemí Rady Evropy na květnovém summitu v Reykjaviku. Dohlíží na ně Výbor ministrů zahraničí členských států.
První dozorovaný případ D.H. a spol. v. ČR se týká stížnosti na diskriminaci Romů jejich umísťováním do zvláštních škol. Přes opakované pokusy o nápravu se České republice nedaří ukončit supervizi Výboru ministrů nad tímto případem. Zavedení inkluze počty mentálně postižených Romů do roku 2019 nesnížilo. O důvodech Česká justice hovořila mimo jiné i s ombudsmanem Stanislavem Křečkem.
Druhý případ Tempel v. ČR se týká muže odsouzeného za vraždu v rozporu s právem na spravedlivý proces. Robert Tempel, odsouzený na doživotí, opustil věznici v říjnu 2021 po dvaceti letech na základě rozsudku ESLP.
Úplně prvním případem, který se za ČR dostal pod dohled Výboru ministrů, byl případ Špaček v. ČR z roku 1999, který se týkal daňového doplatku firmy Špaček s.r.o.
Novely občanského zákoníku a odškodňovací zákon
Podle přehledu však Česká republika dosáhla významného posunu, co se týče azylového práva a vyhošťování nebo práva na svobodu a bezpečí ve vztahu ke kolektivním zařízením jako jsou vazební věznice nebo sociální ústavy.
Rovněž měla česká justice zlepšit své fungování novelami občanského zákoníku v roce 2001 a 2003, když novely zlepšily právo na přístup k soudu. Co se týče délky soudního řízení, Česká republika přijala v roce 2006 „odškodňovací zákon“. „Možnost získat odškodnění v případě příliš dlouhého soudního řízení byla zavedena v zákoně o odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci v roce 2006,“ uvádí se mimo jiné v přehledu.
Na seznamu pokroků se nachází ještě případ družstevní záložny Pria, a to ve vztahu k ochraně vlastnických práv. Třístránkový výčet bohužel obsahuje převážně staré případy a končí rokem 2014.
Rusko zaplatilo za porušení práv přes dvě miliardy
Za způsobenou újmu vyplatí celkem všechny členské státy Úmluvy o lidských právech a základních svobodách každý rok miliony eur. Loni stěžovatelům vyplatilo 46 členských států Rady Evropy za porušení Úmluvy celkem 110 802 181 euro.
Nejvíc zaplatilo za porušování lidských práv Rusko, a to 2 miliardy 62 milionů euro. Na druhém místě je Turecko, které vyplatilo za porušení Úmluvy přes 180 milionů euro, následuje Ukrajina, která musela z porušování lidských práv zaplatit občanům přes 53 milionů euro. Všechna data jsou za roky 2012 – 2022.
Česká republika na základě stížností k Evropskému soudu pro lidská práva zaplatila za porušení Úmluvy v letech 2012 – 2022 celkem 613 529 eur, což činí čtrnáct a půl milionu korun.
„Dodržování soudních rozhodnutí je pro právní stát zásadní. V průběhu let členské státy důsledně pokročily při zavádění rozsudků Evropského soudu pro lidská práva do praxe, ale soud nyní řeší stále více případů, které jsou stále složitější,“ uvedla generální tajemnice Rady Evropy Marija Pejčinović Burić.
Aby pokračoval pozitivní dopad Úmluvy, musí podle generální tajemnice státy prokázat „politickou vůli a důsledně provádět rozsudky“.
Pokroková Ukrajina ratifikovala Istanbulskou smlouvu
Podle výroční zprávy Výboru ministrů Rady Evropy o výkonu rozsudků ESLP bylo v roce 2022 Evropským soudem pro lidská práva k dohledu postoupeno 1 459 nových případů.
Celkem bylo v roce 2022 uzavřeno 880 případů, včetně 200, které Rada Evropy nazývá „hlavními“. Jde o případy stížností na porušení Úmluvy, které vyžadovaly „specifická a často rozsáhlá opatření členských států, aby se předešlo opakování podobných porušení“.
Do konce roku 2022 muselo být plně implementováno přibližně 6 112 případů, včetně 1 299 hlavních případů.
Podle Výroční zprávy se 2 352 (38 %) Evropským soudem pro lidská práva projednávaných případů ke konci loňského roku se týkalo Ruské federace, která byla 16. března 2022 vyloučena a současně vystoupila z Rady Evropy. „Rusko přestalo být smluvní stranou Evropské úmluvy o lidských právech o šest měsíců později, ale zůstává povinno podle mezinárodního práva provádět rozhodnutí Evropského soudu,“ uvádí k tomu zpráva generální tajemnice Rady Evropy.
„Ruská útočná válka také ovlivnila schopnost Ukrajiny v roce 2022 implementovat rozsudky Soudu. Ukrajina nicméně během roku učinila významný pokrok včetně ratifikace Istanbulské úmluvy Rady Evropy o násilí páchaném na ženách, čímž zdůraznila svůj závazek vůči systému ESLP v extrémně těžkých podmínkách,“ stojí v prohlášení tajemnice Rady Evropy.
Irena Válová
