Podnikatel Jaroslav Kubiska je zastupitelem města Kamenice nad Lipou za Přísahu Róberta Šlachty. Jeho firma Luxway vlastní od loňska pozemky a čerpací stanici, kterou provozovala jiná společnost rodiny Kubisků. Luxway v rámci této transakce zaplatila 5 milionů korun. Původ peněz není znám, v kupní smlouvě není uvedena ani hypotéka, ani půjčka. Kubiska byl v minulosti spolupracujícím obviněným ve dvou mediálně známých případech, ve kterých figuroval mimo jiné lobbista Ivo Rittig: sedmnáctihaléřových provizích za výrobu jízdenek pražského dopravního podniku a v kauze Oleo Chemical. Dnes vychází najevo, že si jej policie a státní zastupitelství pro soudy velice pečlivě připravovalo. Ale především to, že jej Šlachtův Útvar pro odhalování organizovaného zločinu také potají vyplácel z fondů takzvaných zvláštních finančních prostředků.
Parta kolem někdejšího šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Róberta Šlachty proslula pod dozorem státních zástupců z vrchních státních zastupitelství v Praze i Olomouci v trestním řízení řadou inovací. Pomiňme nyní podezření z nezákonného sledování, vniknutí do auta a další ohýbání zákonů například ve známé kauze Bereta a pojďme se soustředit na jiný, také mimořádně závažný případ.
Klíčovou roli v něm sehrává bývalý zaměstnanec pražské společnosti Peskim Jaroslav Kubiska, který se stal korunním svědkem obžaloby ve dvou mediálně známých kauzách – sedmnáctihaléřových provizích za výrobu jízdenek pražského dopravního podniku (ten sice vyšetřovala protikorupční policie, ale stopa ÚOOZ není v této věci nezanedbatelná – pozn. red.) a kauze Oleo Chemical.
Jak dnes vyplývá z řady svědectví najevo, Jaroslav Kubiska byl v rámci vyšetřování nejen v ochraně svědků, ale byl pečlivě připravován a policií „brífován“ na výslechy, jak má vypovídat. Což dokazují svědectví řady lidí (dle svědků čtení svědectví z papírů, evidentně naučené memorování některých zásadních pasáží svědectví – pozn. red.), ale především byl policií vyplácen.
Jaroslav Kubiska to sám přiznal před několika lety při hlavním líčení před soudem v kauze pražského dopravního podniku. Závažná informace ale zcela zapadla.
Mohlo by vás zajímat
„Když jste byl v policejní ochraně, z čeho jste žil?“ dotázal se Kubisky soud.
„Jak jsem vypovídal, tam byly dvě ty stádia, v rámci toho prvního stádia té policejní ochrany jsem chodil do práce,“ uvedl Kubiska.
„Kde to bylo?“ pokračoval soud.
„A to bylo v GNT Services a v druhém stádiu policejní ochrany, my jsme měli nějaké úspory a tuším, že nám byla nějaká částka vyplácena,“ pokračoval Kubiska.
„Kým?“ dotázal se dále soud.
„Nevím, jestli se to může říct, policií, to má nějaká pravidla, já jsem možná vázán i mlčenlivostí. Vůbec jakoby nevím,“ dodal Jaroslav Kubiska.
Ekonomický deník se proto Kubisky dotázal, zda byl policií z takzvaných zvláštních finančních prostředků vyplácen a v jaké výši.
„Vzhledem k tomu, že jsem vázán mlčenlivostí (a vy to dobře víte), Vám nemůžu poskytnou jakékoliv další informace o programu na ochranu svědků.
Ekonomický deník proto podle zákona o poskytování informací poslal ohledně vyplácení svědka otázky na Vrchní státní zastupitelství v Praze a na Národní centrálu proti organizovanému zločinu (nástupkyni ÚOOZ – pozn.) několik informačních požadavků.
Jestli vážený čtenář očekával otevřenost a poskytnutí požadovaných informací, velice se mýlí.
Evidenci svědků nevedeme
Vrchní státní zastupitelství v Praze žádost odmítlo.
„Povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí,“ stojí v odůvodnění.
Úřad Lenky Bradáčové uvedl, že nevede žádnou obecnou (ucelenou) evidenci osob svědků v trestních řízeních. Elektronický informační systém tedy prý neumožňuje identifikovat (a tedy ani vyhledat) trestní věci, v nichž by byla svědkem právě ta daná osoba, kterou žadatelé označí v žádostech o poskytnutí informací.
„K vymezení okruhu žadatelem označených kauz by tak zbývala pouze možnost prostudovat veškerý relevantní spisový materiál v jeho fyzické podobě. Tento způsob zpracování žádosti lze ovšem považovat za ryze hypotetický již vzhledem k rozsahu příslušných spisových materiálů (a s tím související administrativní a časové náročnosti příslušných úkonů), jeho řádné realizaci však zde brání především to, že pravidelnou součástí dozorových spisů státního zastupitelství nebývají jména všech svědků v daných trestních věcech (resp. jejich jména v té podobě, jak ji uvádí žadatel v žádosti),“ uvedla v odpovědi Lenka Bradáčová.
Z uvedeného tedy podle Bradáčové jednoznačně vyplývá, že povinný subjekt nedisponuje informacemi o „kauzách NCOZ“, v nichž působil určitý konkrétní svědek (přirozeně tedy nedisponuje ani podrobnějšími informacemi z těchto kauz, tedy o vyplácení finančních prostředků či o „ochraně svědků“ v těchto „kauzách“).
„Lze stručně dodat, že z ničeho nelze dovodit ani to, že by snad povinný subjekt měl právní povinnost požadovanými informacemi o ´kauzách NCOZ´ disponovat. Pro úplnost je možné doplnit i to, že i kdyby se snad podařilo dohledat kompletní informace o žadatelem vymezených ´kauzách NCOZ´, pak žadatelem vymezené informace o svědcích v trestních řízeních jsou vedeny v režimu zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti a vztahovala by se tak na ně výluka z práva na svobodný přístup k informacím,“ dodala šéfka vrchního státního zastupitelství.
Nedáme, je to tajné. Platby svědkovi ale policie nevyloučila
Žádost Ekonomického deníku odmítla i Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ).
NCOZ žádost posoudila a zjistila, že požadované informace nelze žadateli poskytnout, neboť jde o informace označené v souladu s právními předpisy za informace utajované.
„Tento závěr je podle názoru povinného subjektu platný bez ohledu na to, zda podpůrné operativně pátrací prostředky, konkrétně zvláštní finanční prostředky či zvláštní ochrana svědka, byly ve vztahu k uvedené trestní věci použity či nikoliv,“ uvedla policie.
NCOZ zkonstatovala, že podle ustanovení o Policii České republiky, zvláštní finanční prostředky náleží mezi podpůrné operativně pátrací prostředky, které je policista oprávněn používat při předcházení trestným činům, při získávání poznatků o trestné činnosti, v souvislosti s trestním řízením a v souvislosti se zajišťováním krátkodobé ochrany osoby.
„Ustanovení téhož zákona praví, že zvláštními finančními prostředky se rozumí vyčleněné finanční prostředky, které jsou používány k úhradě některých výdajů v souvislosti se získáváním poznatků o trestné činnosti, používáním ostatních podpůrných operativně pátracích
prostředků, používáním operativně pátracích prostředků podle trestního řádu a v souvislosti se zajišťováním krátkodobé ochrany osoby,“ pokračuje v reakci ředitel útvaru Jiří Mazánek.
Na nakládání se zvláštními finančními prostředky se podle Mazánka nevztahují právní předpisy upravující hospodaření s peněžními prostředky státu.
„Použití zvláštních finančních prostředků je ze své samotné podstaty úkonem, který je nutné provádět v utajení, má-li být efektivní. Toto utajení se nutně musí týkat jak informací o použití zvláštních finančních
prostředků v konkrétním případě, tak obecných informací o postupech uplatňovaných Policií České republiky při jejich použití. Je zřejmé, že znalost těchto informací mimo okruh povolaných osob, které k nim mají přístup, by mohla zmařit účel použití zvláštních finančních prostředků v kterémkoli konkrétním případě a ohrozit schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy a zajišťovat bezpečnost České republiky,“ uzavřel Jiří Mazánek.
Koupě čerpací stanice
Ekonomický deník v této souvislosti zjistil, že společnost LuxWay, patřící manželům Karolíně a Jaroslavu Kubiskovým, provozující čerpací stanici v Kamenici nad Lipou, kde Kubiskovi bydlí, koupila před rokem pozemky s touto stanicí a všemi náležitostmi.
LuxWay za ně podle zdrojů Ekonomického deníku zaplatila 5 milionů korun společnosti Čerpací stanice Kamenice nad Lipou, ve které opět působí Karolína a Jaroslav Kubiskovi. Není zřejmé, z jakých zdrojů peníze na koupi pocházejí. Z posledního zveřejněného výkazu hospodaření společnosti z roku 2021 není příliš pravděpodobné, že by firma mohla takto velkoryse utrácet.
Tomu, že byla částka 5 milionů korun již uhrazena, nasvědčuje to, že veškeré nemovitosti jsou již prokazatelně ve vlastnictví společnosti LuxWay.
Ekonomický deník proto položil Jaroslavu Kubiskovi několik otázek:
„Když jste byl v programu na ochranu svědků, pobíral jste od státu nějaké peníze, v jaké výši? Jak dlouho jste byl v programu na ochranu svědků? Jak dlouho vám byly peníze od PČR vypláceny? Jak velký byl prosím zisk vaší firmy LuxWay v předloňském a loňském roce? Z jakých zdrojů získala vaše společnost LuxWay peníze na nákup nemovitostí, spojených s čerpací stanicí v Kamenici nad Lipou od společnosti Čerpací stanice Kamenice nad Lipou?
„Výkazy obou firem, kde jsem podílníkem a jednatelem, jsou veřejně dostupné. Pouze doplním, že ani jedna z firem neposkytuje služby ani nic neprodává městu Kamenici nad Lipou, jehož jsem zastupitelem,“ odpověděl Jaroslav Kubiska. Klíčovým otázkám se vyhnul.
Ekonomický deník proto znovu požádal o zodpovězení otázek, k nimž se Jaroslav Kubiska nevyjádřil. Ovšem bezúspěšně.
Svědek, který odcizil údajné důkazy
Placený svědek – spolupracující obviněný – policie a státního zastupitelství nakonec kýžené ovoce nepřinesl. Proč byl Jaroslav Kubiska soudem označen za nedůvěryhodného?
To vše se lze dočíst v rozsudku pražského Městského soudu, čítajícím 297 stránek, který soud zveřejnil na sklonku roku 2019. Dlouhé odůvodnění je zdrcujícím čtením pro dozorujícího státního zástupce VSZ v Praze Adama Borgulu, který před senátem utrpěl zdrcující porážku. V mimořádně složité a spletité kauze čelilo obžalobě 17 lidí.
Podle soudu se Borgulovi nepodařilo prokázat, že pražskému Dopravnímu podniku vznikla jednáním podezřelých škoda. Předseda senátu Petr Hovorka v odůvodnění rozsudku uvedl, že některé znalecké posudky byly špatně zadané, a marže poskytovaná u jízdenek nebyla vyšší, než je běžné u jiných dodavatelů jízdenek v Česku. Čtenář si v této souvislosti jistě vybaví kauzu 17 haléřů za každou jízdenku, kterou odstartoval před lety Nadační fond proti korupci. Podle soudu se obžalobě nepodařilo shromáždit důkazy, že by bývalý generální ředitel pražského Dopravního podniku (DPP) Martin Dvořák nebo lobbista Ivo Rittig obdrželi nějaké plnění na základě uzavřených smluv pražského městského přepravce.
Soud v kauze pražského dopravního podniku vyhodnotil Jaroslava Kubisku, někdejšího účetního společnosti Peskim, který úzce spolupracoval s Nadačním fondem proti korupci jako nedůvěryhodného korunního svědka.
V roce 2014 se v některých médiích objevovaly články (jako například tento), které Kubiskovi přisuzovaly zásadní podíl na odhalení údajně zmanipulovaných zakázek a praní špinavých peněz.
„Z odůvodnění obžaloby plyne, že výpověď spolupracujícího obviněného (obžalovaného) Ing. Kubisky a materiály, které tento bez svolení svých nadřízených odcizil na svém pracovišti ve společnosti Peskim, a posléze předal policejnímu orgánu, obžaloba považuje za klíčové důkazní prostředky,“ zkonstatoval v odůvodnění rozsudku pražský Městský soud.
„Nalézací soud vyslýchal obžalovaného Ing. Kubisku po tři dny hlavního líčení (24., 25., 26. 10. 2018). Obžalovaný Ing. Kubiska před soudem přednesl spontánní obsáhlou výpověď, kterou doprovodil i písemnou složkou jako součástí své výpovědi s grafickým znázorněním majetkových propojení obchodních společností (tzv. bubliny). Dále odpovídal na dotazy soudu, státního zástupce, obhájců i ostatních obžalovaných,“ popsal svědectví Kubisky soud.
Soud k výpovědi tohoto obžalovaného, pro něhož státní zástupce požadoval procesní postavení spolupracujícího obviněného, podotkl, že jím tvrzené skutečnosti nebyly ve vztahu k závěrům obžaloby relevantní s ohledem na jeho postavení řadového finančního analytika ve společnosti Peskim. Proč? Protože z titulu své funkce ani neměl přístup k řadě informací, zejména k informacím o podstatě obchodních vztahů mezi jednotlivými subjekty, ani k informacím o obsahu obchodních smluv včetně jejich plnění, o nichž přesto podrobně vypovídal. „Dle názoru soudu řada informací, které uváděl ve své výpovědi, pocházela pouze z jeho domněnek a hypotéz,“ upozornil soud.
„Je třeba uvést, že obžalovaný práci spočívající ve vedení účetnictví zahraničních firem fakticky nikdy nevykonával, neboť zahraniční společnosti, které zahraniční oddělení ve společnosti Peskim obstarávalo, účetnictví dle českých účetních standardů nevedly. Náplň práce obžalovaného spočívala ve vytváření tabulek přehledů příjmů a výdajů jednotlivých společností. Obžalovaný Ing. Kubiska rovněž ani neměl aktivní přístup k bankovním účtům jednotlivých zahraničních společností, přičemž bankovní transakce obstarával na podkladě přímého pokynu nadřízených,“ stojí dále v odůvodnění rozsudku.
Svědek z kuchyňky
Ke konkrétním dotazům obhajoby obžalovaný Kubiska uvedl při své výpovědi před soudem, že o zakázkách, smluvních vztazích, plnění a peněžních tocích mezi DPP a společnostmi Cross Point, Neograph a Crowsnest, nevěděl nic. K dotazu, zda má nějaký důkaz, že obžalovaný Martin Dvořák byl benefičním vlastníkem skupiny Mavex Unitex uvedl, že nemá. K dotazu, zda viděl někdy nějaký právní dokument, který by potvrzoval, že obžalovaný Ivo Rittig je benefičním vlastníkem společností uváděných v obžalobě, uvedl, že právní titul neviděl, ale vyplývalo to „z těch transakcí, z toho faktického stavu“. Společnost Mavex měla půjčit 100 miliónů korun firmě v Hong Kongu, která pak poskytla 1, 5 miliónu eur na dům na Madeiře matce Martina Dvořáka.
„Z výše uvedeného je zřejmé, že obžalovaný nemohl mít kvalifikovaný vhled do obchodních vztahů, o kterých u hlavního líčení ´zasvěceně´ prohovořil, neboť vzhledem k druhu jeho pracovní náplně a současně době po kterou tuto práci vykonával, nemohl podstatnými informacemi vůbec disponovat,“ shrnul hodnotu Kubiskovy výpovědi soud.
Jaroslav Kubiska před soudem mimo jiné ještě uvedl, že lobbista Ivo Rittig je skutečným vlastníkem společnosti Cokeville Assets, s odůvodněním, že v kuloárech společnosti Peskim (v kuchyňce, na kuřácké pauze apod.) se o tom hovořilo.
„Takovéto tvrzení však nemůže obstát jako důkaz v trestním řízení. Pokud obžalovaný Kubiska odůvodňoval, že Rittigovi musí patřit skupina Eurozeta Alseda, včetně společnost Cokeville Assets, s odkazem na tzv. analytické nástroje, což jsou tabulky příjmů a výdajů a tzv. bubliny s přehledy vlastníků jednotlivých společností, tak soud po zhodnocení těchto tabulek a bublin s přehledy vlastníků jednotlivých společností nedohledal, že by všechny patřily jedinému vlastníkovi, a to Ivo Rittigovi. Shodně nelze dojít k závěru, že by z těchto ´analytických nástrojů´ jakkoli vyplynulo, že Ing. Martin Dvořák byl benefičním vlastníkem skupiny Mavex Unitex,“ uvádí dále soud.
Závěr o tom, že Rittig ovládá skupinu Eurozeta Alseda, včetně společnosti Cokeville Assets a Dvořák ovládá skupinu Mavex Unitex dle soudu nevyplývá ani z žádného listinného důkazu z množství listin (ať už v papírové či elektronické podobě), které byly zajištěny prostřednictvím mezinárodní právní pomoci ze Švýcarské konfederace a Kyperské republiky.
„Je evidentní, že obžalovaný Ing. Kubiska si na podkladě své fragmentární pracovní činnosti činí vlastní ekonomické a hodnotící závěry, které u hlavního líčení soudu přednesl,“ upozornil dále soud.
„Soud musí dále uvést, že bylo velmi zarážející, že obžalovaný Ing. Kubiska podával při výslechu u hlavního líčení rozsáhlá detailní tvrzení o smluvních vztazích zahraničních struktur z období let 2009-2010 či ještě starších, avšak ve chvíli kdy byl tázán, jak a proč počala jeho spolupráce s Nadačním fondem proti korupci a spolupráce s policejními orgány v roce 2014, a jakým způsobem předával elektronická data policejnímu orgánu, tak si na podstatné okolnosti již nevzpomněl. V tomto smyslu nalézací soud odkazuje na protokol o výslechu tohoto obžalovaného (případně na zvukový záznam z výslechu obžalovaného), ze kterého je výše uvedené velmi dobře patrno a obžalovaný byl na tuto okolnost předsedou senátu i v průběhu výslechu upozorněn,“ pokračuje odůvodnění rozsudku.
Kubiska dle soudu rovněž nedokázal věrohodně popsat a hlavně objasnit a odůvodnit opakovanou manipulaci s flash disky, které obsahovaly data odcizená ve společnosti Peskim, které vydal policii. Rovněž způsob předávání flash disků mezi obžalovaným a orgány policie se soudu „nejeví standardním a transparentním, naopak vzbuzuje pochybnost o autencititě obsahu datových nosičů“.
„Na podkladě výše uvedených rozporů v kontextu zejména zásady ústnosti a bezprostřednosti soud dospěl k závěru, že výpověď obžalovaného Ing. Jaroslava Kubisky není výpovědí pro soud věrohodnou,“ zkonstatoval soud.
Jan Hrbáček, článek vyšel v Ekonomickém deníku
