Jen výtkou za drobné pochybení skončil případ odposlechů, které byly několik měsíců prováděny ve výslechových místnostech Věznice Brno-Bohunice. Tehdy byly zaznamenány i hovory mezi obhájcem a klientem, aniž by ovšem došlo k jejich následnému zničení. Případ přitom před více jak rokem vyvolal kritiku České advokátní komory (ČAK), zabývaly se jím orgány Poslanecké sněmovny a pochybení zjistila i kontrola Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ).
Jako drobné pochybení vyhodnotil v dubnu minulého roku někdejší náměstek Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (VSZ) Pavel Komár tu skutečnost, že jeho podřízená státní zástupkyně Petra Lastovecká požádala soud o půlroční odposlech všech výslechových místností Věznice Brno-Bohunice a nezajistila následně vyřazení a zničení hovorů, které zde proběhly buď mezi advokátem a jeho klientem či s případem nijak nesouvisely. Na případ upozornil v listopadu 2021 Ekonomický deník.
Soudce Městského soudu v Brně Libor Hanuš v listopadu 2018 povolil na půl roku sledování osob a věcí, které se vztahovalo na výslechové místnosti Věznice Brno-Bohunice. Návrh inicioval policejní orgán Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a soudu ho předložila již zmíněná státní zástupkyně Lastovecká.
Poté, co na věc upozornil Ekonomický deník, postup orgánů činných v trestním řízení sklidil kritiku ČAK a o věc se začali zajímat politici, iniciovalo NSZ dohledovou prověrku. O jejím výsledku pak zveřejnilo NSZ tiskovou zprávu. V té uvedlo, že shledalo v postupu dozorové státní zástupkyně pochybení a iniciovalo nápravu a vyvození odpovědnosti u VSZ v Olomouci.
Ohledně toho, že nebyly zničeny záznamy, které buď byly mezi advokátem a klientem, anebo se netýkaly trestní věci a následně byly zařazeny do spisu, NSZ uvedlo, že se tak stalo omylem státní zástupkyně.
Jak však vyplývá z textu výtky z 22. dubna minulého roku, kterou státní zástupkyni uložil tehdejší náměstek VSZ v Olomouci Pavel Komár (vedl VSZ v Olomouci po rezignaci Ivo Ištvana), pohled obou institucí na pochybení Lastovecké se dosti lišil.
Státní zástupce NSZ například při kontrole spisového materiálu zjistil, že to nebyla státní zástupkyně Lastovecká, kdo přišel na to, že byly nahrávány i hovory mezi advokátem a klientem, ale že jí na to upozornil až policista GIBS. A přestože Lastovecká měla státnímu zástupci NSZ tvrdit, že telefonicky opakovaně policisty upozorňovala na nutnost takové nahrávky hovorů zničit, ve spise se žádný takový pokyn či zmínka o něm nenachází. Navíc v reakci na zmíněnou informaci policejního orgánu Lastovecká místo toho, aby dala pokyn ke zničení nahrávky, policistovi doporučila obstarat si dodatečný souhlas odposlouchávaného s použitím nahrávky.
V tom spatřoval státní zástupce NSZ pochybení, neboť ani dodatečně získaný souhlas nezhojil nezákonný postup.
Interpretační nejistota
Jiného názoru bylo ovšem VSZ v Olomouci, respektive tehdejší náměstek Komár. V tomto případě totiž bylo podle něho důležité, že hovor sice probíhal mezi advokátem a jeho klientem, ale týkal se jiné věci, než ve které byli oba v tomto procesním postavení. A protože je zde stále „interpretační nejistota“, zda se současný převažující výklad v budoucnu nezmění, nelze postup Lastovecké hodnotit jinak než jako drobné pochybení.
„Otázka ochrany komunikace mezi advokátem a klientem, kteří v jiné věci zaujímají postavení obhájce a obviněného, není přitom v odborné literatuře dosud jednoznačně uzavřena a neexistuje k ní ani ustálená rozhodovací praxe obecných soudů ani Ústavního soudu (srov. např. Trestní řád, Komentář, I. díl, Draštík, Fenyk a kol., Wolters Kluwer, str. 1194, str. 803, dále i též I. ÚS 1638/14). Nejednoznačnost této problematiky je koneckonců zmíněna i ve výkladovém stanovisku nejvyššího státního zástupce č. 1/2018, které se sice zabývalo odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, ale analogicky je použitelné i pro sledování osob a věcí. Byť se toto stanovisko, které na rozdíl od pokynu obecné povahy není pro státní zástupce obecně závazné, přiklonilo k rozšiřujícímu výkladu, stanovujícímu zákaz zaznamenávání komunikace i mezi obviněným a obhájcem z jiné trestní věci, výslovně k tomu uvedlo, že se tak děje ve stavu interpretační nejistoty a jde o prozatimní právní názor, kdy dle něj nelze vyloučit, že se v budoucnu praxe trestního řízení sjednotí na postupu jiném,“ uvedl Komár v textu výtky.
Komár relativizoval i další z pochybení, na které upozornilo NSZ, totiž že Lastovecká do spisu zařadila nahrávku hovoru osob s trestní věcí nijak nesouvisejících. Podle Komára opět ve prospěch Lastovecké hraje údajná výkladová nejistota, a naopak existující názor státního zástupce Jana Laty, podle něhož je potenciálním důkazem cokoliv.
„Ani v této otázce není komentářová literatura zcela jednotná a ustálená rozhodovací praxe soudů vyšších instancí prakticky neexistuje. Jak uvádí např. Lata (Trestní řád, Komentář, 5 I. díl, Draštík, Fenyk a kol., Wolters Kluwer, str. 1198) ‚Nelze přitom vyloučit, že zjištěné údaje, které se mohly prvotně jevit jako nevýznamné, se mohou ve spojení s později zjištěnými skutečnostmi ukázat jako relevantní. I proto je ke zničení nutno přistoupit až po jejich náležitém vyhodnocení se znalostí dalších zjištěných skutečností.‘ Je samozřejmě pravdou, že § 158d odst. 8 tr. řádu na rozdíl od úpravy v § 88 odst. 7 tr. řádu neobsahuje přesně specifikovanou lhůtu, po jejímž uplynutí mají být tzv. „nedůkazní“ záznamy zničeny. K tomuto postupu by však přesto mělo být přistupováno s maximální mírou obezřetnosti, a to zvláště za situace, kdy se má jednat o nevratný krok. Jak zmiňoval výše citovaný Lata, důkazní hodnota záznamů může vyjít najevo i s delším časovým odstupem, mnohdy až v řízení před soudem na základě uplatněné obhajoby či nově předložených důkazů. Vždy tak hrozí riziko, že v případě jejich bezodkladného zničení může hrozit relevantní námitka obhajoby, že došlo ke zničení vyviňujících důkazů či k ovlivnění vyznění těch zachovaných, kterým chybí kontext celkového neupravovaného rozhovoru,“ odůvodnil svůj názor Komár.
Ten všechna pochybení, na která přišlo NSZ, nakonec vyhodnotil jako drobná, a proto Lastovecké uložil výtku. „Vážená paní doktorko, závěrem tedy sumarizuji, že Vaše jednání, výše podrobně popsané pod body ad 1) až 4), spočívající (ve stručnosti shrnuto) v nezjištění existence zaznamenané komunikace mezi obviněným a obhájcem z jiné trestní věci [ad 1)], v neučinění patřičných kroků směřujících ke zničení těchto záznamů [ad 2)], v příliš široce pojaté formulaci Vašeho návrhu podanému Městskému soudu v Brně na vydání povolení sledování osob a věcí [ad 3)] a neučinění patřičných kroků ke zničení „nedůkazní“ části záznamu [ad 4)], považuji za zaviněné porušení povinností státního zástupce, jímž byla ohrožena důvěra v činnost státního zastupitelství a důvěra v odbornost Vašeho postupu. Protože je však současně hodnotím jako drobný nedostatek, Vám je tímto podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství vytýkám,“ shrnul závěrem Komár.
Petr Dimun
