Končící místopředseda Ústavního soudu (ÚS) Jaroslav Fenyk si nejvíc cení rozhodnutí, jejichž prostřednictvím mohl pomoci tam, kde „jiné pomoci nebylo“. Jako soudce zpravodaj měl na stole zhruba 1900 ústavních stížností, připravil bezmála 150 nálezů. V korespondenčním rozhovoru s ČTK zdůraznil, že ústavní soudci, včetně těch budoucích, musí navazovat na judikaturu předchůdců a dbát na předvídatelnost a srozumitelnost rozhodování.
„Za tři dekády rozhodování ÚS se prostor, ve kterém může soudce uplatnit nové přístupy a názory, nebo snad i experimenty, totiž výrazně zúžil. Všechny nálezy ÚS jsou závazné pro všechny jeho soudce, stávající i budoucí. To nejhorší, co by ÚS mohlo potkat, by totiž bylo, kdyby se opitý pocitem vlastní výjimečnosti začal chovat nepředvídatelně a nesrozumitelně,“ uvedl Fenyk.
Funkční období Fenyka končí 3. května, stejně jako Milady Tomkové a Jana Filipa. Prezident Petr Pavel je pro další funkční období nenavrhnul. „Myslím, že každý soudce ÚS by rád pokračoval v práci, která je prestižní, zajímavá a podnětná. U mne to není jiné. Ale nikterak na mandátu nelpím, i deset let je zajímavá zkušenost,“ uvedl Fenyk.
Jako místopředseda ÚS zajišťoval jeho vnější vztahy a mezinárodní styky, včetně organizace Kongresu evropských ústavních soudů. Nyní míří do akademické sféry, další úvahy ponechává na pozdější dobu.
Když před deseti lety přicházel k ÚS, brzy dostal na stůl asi 180 nerozhodnutých věcí. Při odchodu kolegům odevzdá 13 neskončených spisů, které nejsou starší než tři měsíce.
Mohlo by vás zajímat
Důležité jsou i disenty
„Velký úspěch pro mne znamenalo, když jsem mohl pomoci tam, kde jiné pomoci nebylo. Jen namátkově sem určitě patří kauza slabozraké učitelky, se kterou zaměstnavatel zacházel tak, že mi z toho bylo smutno, nebo otce, kterému v době výkonu trestu odnětí svobody soud odepřel styk s jeho nezletilými dětmi s odůvodněním, že věznice je pro návštěvu dětí nevhodným prostředím, či rodičů, kterým státní zástupce nedovolil nahlédnout do zdravotnické dokumentace jejich zemřelého dítěte,“ uvedl Fenyk.
Významný byl podle něj i nález o ústavně konformních podmínkách použití pachové stopy v trestním řízení nebo o příslušnosti soudů k úkonům v přípravném řízení. Dále zmínil také sadu nálezů k podmínkám zastoupení právnické osoby v trestním řízení či nálezy výrazně omezující takzvaný ping-pong mezi nalézacím a odvolacím soudem.
„Osobně za důležitá považuji ale i takzvaná odlišná stanoviska, která jsem uplatnil vůči rozhodnutí mých kolegů, se kterým jsem nesouhlasil. Vypracoval jsem jich sám nebo společně s jinými soudci celkem 17. Za zmínku stojí můj osamocený disent k právu vstupu kontrolního orgánu obce do obydlí v případě, kdy je podezření na spalování látek vydávajících tzv. příliš tmavý kouř, kde na rozdíl od domovní prohlídky ÚS připustil, že není potřeba příkazu soudce,“ popsal Fenyk.
Nápad lze zvládat dobře
Odlišné stanovisko uplatnil Fenyk také v kauze „lex Babiš“, kdy ÚS zamítl návrhy tehdejšího prezidenta Miloše Zemana a poslanců ANO na zrušení části zákona o střetu zájmů. Když ÚS zrušil kvůli porušení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících subjektů část volebního zákona, Fenyk opět zůstal v menšině – spolu s několika kolegy se domníval, že dosavadní systém možná nebyl ideální, ale zachovával ústavní zásady poměrného zastoupení.
V souvislosti s ÚS se občas hovoří o zahlcení mnoha stížnostmi. Podle Fenyka však lze celkový nápad kolem 4000 věcí ročně zvládat dobře. „Záleží jen na tom, zda chcete stěžovateli nebo navrhovateli sdělit více ze svých názorů na jejich stížnost, nebo je odbydete stručným konstatováním, že jejich stížnost je nepřípustná či zjevně neopodstatněná. Já jsem volil přiměřené odůvodnění. Považoval jsem to za minimální projev slušnosti. Od toho se odvíjí i to, jak rychle rozhodujete,“ uvedl Fenyk.
„Rady do začátku“ svým nástupcům Fenyk příliš dávat nechce, ostatně neví, kdo přijde po něm. „Víc než 95 procent agendy ÚS tvoří ústavní stížnosti a z nich téměř 100 procent směřuje proti rozhodnutí obecných soudů v civilních, trestních nebo správních věcech. Zde je tedy zcela rozhodující profesní zkušenost, vyzrálost a právní erudice,“ uvedl Fenyk.
Nováčci podle něj vstoupí do rozjetého vlaku, který je již „z velké části zaplněn velmi různými cestujícími“. „Bude na nich, jak se s nimi porovnají. Taková bude i jejich cesta. Může být pohodlná, nebo naopak strastiplná. Doufám, že nebude nebezpečná,“ řekl Fenyk.
