Nemá dostatek důkazů, uvádí nepravdy, není nestranná, tvrdí o pražské vrchní žalobkyni Lence Bradáčové obžalovaná v kauze Bereta pražská městská žalobkyně Dagmar Máchová. „V rámci mnoha dní v hlavním líčení jste sami viděli a slyšeli, že nejde o žádné zločinné spiknutí, ale jen o domněnku obžaloby, o umělý závěr paní státní zástupkyně, postavený na fragmentech telefonních odposlechů a rozhovorů a jejich fabulací,“ prohlásil v závěrečné řeči další z obžalovaných – soukromý detektiv Igor Gáborík. Rozsudek v mediálně známé kauze by měl zítra ráno vyhlásit Okresní soud Praha-východ. Bradáčová navrhla pětici obžalovaných kvůli údajnému vynášení informací z trestního řízení jeden nepodmíněný trest ve výši čtyři roky, tři podmíněné a jeden peněžní trest ve výši 100 tisíc korun.
Ve známé kauze Bereta, ve které měly být dle vrchní státní zástupkyně v Praze vynášeny informace z trestních řízení, by měl být zítra dopoledne vynesen rozsudek. Žalobkyně Lenka Bradáčová navrhuje čtyři roky vězení pro bývalého policistu Igora Gáboríka, pro další obžalované, pražskou žalobkyni Dagmar Máchovou, policistu Radka Holuba a celníka Pavla Šímu, žádá tříleté podmínky s odkladem na pět let. Bývalému policistovi Vladimíru Zmrhalovi státní zástupkyně navrhla peněžitý trest 100 tisíc korun.
V uplynulých týdnech proběhly u soudu pro Prahu-východ závěrečné řeči.
Pražská vrchní státní zástupkyně (VSZ) Lenka Bradáčová tvrdí, že Máchová, Holub a Šíma poskytovali někdejšímu detektivovi – soukromému detektivovi – Igoru Gáboríkovi v letech 2013 až 2016 neveřejné informace a dokumenty z trestních řízení. Gáborík, a v jednom případě i Zmrhal, je měli podle obžaloby předávat dál, například klientům Gáboríkovy společnosti, která se zaměřovala na detektivní služby a poradenství.
„Co se týká pana obžalovaného Gáboríka, je základní přitěžující okolností soustavnost páchání trestných činů, mnohost těchto trestných činů. V podstatě on je v pozici iniciátora jednání, u něhož se sbíhaly informace, které získával neoprávněně z trestních řízení od různých složek veřejné moci,“ řekla ve své závěrečné řeči Lenka Bradáčová.
Mohlo by vás zajímat
Tu přednášela přibližně čtyři hodiny, podrobně se věnovala jednotlivým skutkům a tomu, jak se obžalovaní při hlavním líčení hájili. Gáborík, který v minulosti pracoval jako policista a pohyboval se v bezpečnostní komunitě, podle Bradáčové musel vědět, že pokud obžalovaní jeho žádostem o informace vyhoví, poruší tím svou povinnost. Všichni obžalovaní si pak podle Bradáčové byli vědomi toho, že jednají protiprávně. Jejich vinu podle Bradáčové prokazují nejen odposlechy, ale i výpovědi svědků a další důkazy.
Jak to, že tady není?
Igora Gáboríka nejprve udivila nepřítomnost Lenky Bradáčové při pronášení závěrečných řečí obžalovaných.
„Je škoda, že neslyšela to, co tu zaznělo a zaznívá, snad to je neprofesionální či neslušné, snad i zbabělé. Samozřejmě si o tom mohu myslet, co chci, někdo, kdo by důkladně nastudoval její obžalobu, spisový materiál a sledoval průběh zde u vašeho soudu, slyšel všechny argumenty obžalovaných a jejich advokátů, by mohl říci, že se ani nediví, že tu není,“ začal Igor Gáborík.
Kauza Bereta byla v médiích vždy prezentována jako obrovský zločin, který je zadokumentovaný roky sledování a odposlechů. Tomu však podle Gáboríka neodpovídala ani dvousetstranná obžaloba ani desítky tisíc stran spisu.
„V rámci mnoha dní v hlavním líčení jste sami viděli a slyšeli, že nejde o žádné zločinné spiknutí, ale jen o domněnku obžaloby, o umělý závěr paní státní zástupkyně, postavený na fragmentech telefonních odposlechů a rozhovorů a jejich fabulací,“ prohlásil Gáborík.
„Zvrácená snaha vedená až chorobnou touhou za každou cenu na nás najít něco trestného, je patrná od samého počátku prověřování – vyšetřování. Výmysly, úpravy skutečností a pozměňování výpovědí se staly pro policii a státní zástupkyni Bradáčovou samozřejmou praxí. Toto všechno nakonec kulminuje i v závěrečné řeči paní Bradáčové. Položme protokoly z hlavních líčení, výslechy, nahrávky z odposlechů proti jejím tvrzením a uvidíme to zcela jasně. Uvedu pár příkladů z její přednesené řeči. Paní Bradáčová jde i tak daleko, že mezi svědky mé údajné trestné činnosti řadí i pana Salamánka a pana Hercíka, mé společníky, kteří hned na počátku odmítli vypovídat, ani později nikdy nevypovídali. Z pana Szaba, zástupce PMI, udělala spojku mezi pachateli trestné činnosti (myšleno mě a Pavla Šímu). Pokyn vrchního státního zástupce pana Havla z roku 2016 u případu Českých drah schválně nahrazuje jeho pokynem z roku 2017. Můj rozhovor s Pavlem Šímou o způsobu zpracování tabáku vykazuje jako únik informací. Soukromí v mém autě neguje používáním rušičky. Vzpomeňme si, kolikrát bylo slyšet rušičku v mém autě při přehrávání hodin odposlechů – možná jednou na krátkou chvíli, vícekrát určitě ne,“ uvedl dále soukromý detektiv.
Nepřístupný vyloučený spis
Gáborík soudu sdělil, že nikdy nikoho nenaváděl k trestné činnosti a trestnou činnost nepáchal. Nastínil také, že soud nepřistoupil na žádost obžalovaných na vydání minimálně jednoho vyloučeného spisu ke kauze Bereta. Ten by mohl obsahovat i informace použitelné pro obhajobu, ale pro obžalované je nedostupný. Podle neoficiálních informací z bezpečnostních kruhů má být prošpikována dalšími odposlechy a sledováním. Mimo jiné v něm vyšetřovatelé podle kuloárních informací mířili i na některé pražské soudce.
„Navíc spis, respektive celé řízení, se jeví jako zpravodajské. Kdybychom měli k dispozici vyloučenou část tohoto už tak rozsáhlého spisu, přesvědčili bychom se o tom. Nejen že bychom se dostali k dalším důkazům o naší nevině, ale jasně bychom viděli, na jakou skupinu osob masivní nasazení operativních prostředků cílilo. Už jsem o tom hovořil ve svých výsleších u policie a také u tohoto soudu. Vybraní policisté a špičky VSZ monitorovaly v rámci tohoto prověřování významné osoby z politiky, advokacie a soudu, a také podnikatele a policisty. O tom vlastně podle mého přesvědčení celý případ je. My jsme byli pouze zástěrka a krytí. Odstavení JUDr. Máchové od vyšetřování Sittů kamarády a vyšetřovateli naší kauzy v jedné osobě a jejich společná snaha se žalobci udržet Sittu ml. v pozici svědka ve věhlasném případu VSZ se zde jeví velmi reálně. Absence vyloučeného spisu v tomto řízení u vašeho soudu vnímám jako velkou výhodu pro orgány činné v trestním řízení a žalobkyni. Nám všem obžalovaným byl upřen prostor pro naši obhajobu a byli jsme tak zkráceni na našich právech. Stejně tak vnímám odmítnutí provedení výslechů svědků Mgr. Michala (advokát lobbisty Ivo Rittiga – pozn. red.) a MUDr. Dbalého (exředitel nemocnice Na Homolce – pozn. red.) u tohoto soudu, o jejichž odposlech a deník se žalobkyně opírá ve své obžalobě a závěrečné řeči. Soud provedl dokonce i důkaz pouze deníkem MUDr. Dbalého,“ upozornil Gáborík.
Soukromý detektiv dodal, že spoluobžalované Holuba ani Máchovou nikdy k ničemu nenaváděl a žádné informace od nich nevyzvídal.
„To je naprostý nesmysl a ničím nepodložené tvrzení obžaloby, o čemž jste se sami v hlavním líčení přesvědčili. Nic takového tady nezaznělo, a to ani přes roky odposlouchávání a sledování. Ve zbytku odkazuji na závěrečné řeči všech obžalovaných a jejich advokátů, zejména mého obhájce. Žádám, abych byl zproštěn obžaloby,“ uzavřel Igor Gáborík svou závěrečnou řeč.
Nemá dostatek důkazů, uvádí nepravdy, není nestranná
„Doufala jsem, že pro provedeném dokazování u hlavního líčení bude závěrečný návrh státní zástupkyně její sebereflexí, kdy uzná, že řízení provázela pochybení a že uzná, že pro obvinění vznesená v obžalobě nemá dostatek důkazů… …Státní zástupkyně zašla ještě dál a ve své závěrečné řeči uvedla i nepravdivé skutečnosti. Potvrdila tak naše přesvědčení, že nebyla a není nestranná, a že je navíc vůči nám osobně zaujatá,“ začala svou řeč státní zástupkyně Dagmar Máchová. A tyto nepravdy z úst Bradáčové rozvedla ve své řeči konkrétně a obsáhle.
Návrh čtyřletého trestu u Gáboríka je podle Máchové naprosto nepřiměřený, ačkoliv je v sazbě 1 rok až 6 let, navrhla mu nepodmíněný trest blíže horní sazby.
„Nevzala v úvahu, že první skutek měl být spáchán přesně před 10 lety. Máchové, Šímovi, Holubovi navrhla zákaz činnosti ve složkách, které vůbec nepřipouštějí pro výkon pravomoci pravomocné odsouzení. Máchové a Zmrhalovi navrhla peněžité tresty, ačkoliv u Zmrhala jde o důchodce, u Máchové v případě odsouzení rovněž,“ pozastavila se žalobkyně Máchová.
Provedenými důkazy v tomto trestním řízení se podle Máchové závěry obžaloby nepotvrdily.
„Některé jsou zcela nepravdivé, o některých přetrvávají pochybnosti a některé by mohly mít sotva dopad i v kárném provinění. K žádné trestné činnosti u nikoho z obžalovaných nedošlo, naopak ze způsobu vedení přípravného řízení vyplývá podezření, že bylo nedůvodné a nezákonné,“ vytkla policii a obžalobě Máchová.
Podle ní byla zcela vyvrácena konstrukce obžaloby spočívající v tom, že „obžalovaní Máchová, Holub a Šíma měli klientelistické vztahy s obžalovaným Gáboríkem, kterému pomáhali ze svých pozic státní zástupkyně, policisty a celníka v jeho podnikatelské činnosti soukromého detektiva tím, že mu jako soukromé osobě poskytovali informace z trestních řízení, z elektronických databází MSZ v Praze, Policie ČR ÚOKFK a Celní správy, které on měl využívat pro své detektivní činnosti ve prospěch osob podezřelých a vyšetřovaných a za to měli inkasovat od Gáboríka úplatky“.
Odveta kvůli svědkovi z kauzy dopravního podniku
Dagmar Máchová soudu vyjevila, proč o ni detektivové Róberta Šlachta z ÚOOZ a VSZ v Praze zajímali. Z vyšetřování kauzy Bereta podle ní vyplynulo kvůli tomu, že dozorovala případ korunního svědka obžaloby Vladimíra Sitty mladšího v případu údajného tunelování pražského dopravního podniku, které se u soudu neprokázalo. Sittu si policie i státní zastupitelství pro soud doslova hýčkali.
„V průběhu let 2013 až 2016 jsem byla opakovaně upozorňována různými osobami, že jsem sledována a odposlouchávána. Mezi ně dokonce patřily i tři obviněné osoby, jejichž různá trestní stíhání jsem jako státní zástupkyně na MSZ v Praze dozorovala. Informacím jsem zpočátku nevěřila, neshledala jsem pro ně žádné opodstatnění. Později jsem však zaznamenala úniky ze svých služebních i soukromých hovorů pocházející z odposlechů. Po odhalení odposlouchávacího zařízení v bytě mého druha v roce 2014 mi bylo podezření o sledování potvrzeno GIBS (včetně informace, že sledování provádí policejní útvar ÚOOZ). Dále jsem zjistila, že dozor nad postupy tohoto policejního útvaru vykonává na VSZ v Praze JUDr. Bradáčová. Důvod svého prověřování jsem si dala do souvislosti s případem Sitty a spol., který jsem v dané době měla na starosti na MSZ v Praze. V této trestní věci byly v zajištěném služebním notebooku společnosti Neograph nalezeny emaily, ty jsou založeny ve spise prokazující, že policisté z ÚOOZ provádějící mé prověřování jsou přátelé tehdy obviněného Ing. Vladimíra Sitty – zejména David Plecitý. Během prohlídky jiných prostor a pozemků v této věci prováděné příslušným policejním orgánem ve společnosti Neograph zasáhli do této prohlídky neoprávněně policisté ÚOOZ se záměrem pomoci obviněnému Ing. Sittovi,“ konstatovala Máchová. O kontaktech detektiva Plecitého z ÚOOZ a Sitty psal Ekonomický deník podrobně ZDE.
„Kvůli případu Sitta probíhaly opakovaně mezi mnou a vrchní státní zástupkyní Bradáčovou ve stejné době (2013-2016) konflikty, kdy jsem dokonce jsem na základě nátlaku Bradáčové na mou nadřízenou obdržela poprvé ve své kariéře písemnou výtku. Ta se však netýkala mé práce, ale osobního střetu s jmenovanou. Kopie této výtky je rovněž založena v trestním spise. Následovaly další a další stížnosti od VSZ v Praze k mé osobě, které jsou založeny v příslušných dozorových spisech a ve správním spise MSZ v Praze. Z nich je zřejmý nepřátelský a šikanózní přístup JUDr. Bradáčové k mé osobě. Například ve věci Sitty provedlo VSZ v Praze cca 23 dohledů – běžně se provádí 1 až 2 dohledy. Důkazem mého tvrzení o podjatosti státní zástupkyně a policejního orgánu je dozorový spis Městského státního zastupitelství v Praze týkající se Sitty, který se však ve spise nenachází ani v kopii, ačkoliv byl policejním orgánem zajištěn při prohlídce na Městském státním zastupitelství v Praze. Z něj lze kromě enormního počtu dohledů a výtek zjistit, že VSZ v Praze iniciovalo stížnost pro porušení zákona, kterou bývalá ministryně spravedlnosti Válková podala ve prospěch obviněného (zcela nezvyklé v neskončené věci). Stížnost byla Nejvyšším soudem zamítnuta. Tento neúspěch vrchní státní zástupkyně se projevil nesporně v mém dalším a dalším sledování. Stížnosti a výtky VSZ v Praze vůči mé osobě a vůči mé práci z let 2013 až 2016 – z doby mého prověřování policejním orgánem pod dozorem VSZ – jsou rovněž obsaženy i v dalších mnou dozorových spisech. Osobní spory mezi mnou a vrchní státní zástupkyní v posuzovaných letech potvrdili svědci státní zástupci z MSZ v Praze JUDr. Čapková, JUDr. Hercegová, JUDr. Horská a další,“ uvedla dále žalobkyně.
„Skutečným důvodem – tedy nezákonným – mého prověřování byly mé procesní postupy a právní názory ve věci Ing. Sitty. Ty byly současně i předmětem dohledu a na této úrovni měly skončit. Důkazem tohoto skutečného důvodu mého prověřování jsou i příkazy Okresního soudu Praha-východ k provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků z května roku 2016, kdy jako důvod prohlídek u mě a mého druha soud je uvedeno (v souladu s návrhem vrchní státní zástupkyně) v možném nalezení písemností k osobě Ing. Vladimíra Sitty a společnosti Neograph, ač pro takový důvod prohlídky soud neměl vůbec oporu ve spise. O podezření z trestného činu v souvislosti se Sittou nebyl nikdy vydán záznam dle § 158/3 tr. řádu, žádné dokumenty k případu se ve spise nenacházely a tento důvod prohlídek státní zástupkyně ve svém návrhu soudu ani neodůvodnila, aby z něj soud mohl vycházet,“ pokračovala Máchová.
Důvodem mého prověřování na samém počátku v roce 2013 tak nebyla kauza Havlín, ani důvodné podezření z vynášení informací z trestních spisů, ale snaha pomoci trestně stíhané osobě. Důkazem tohoto závěru je výpověď svědka Jana Kopeckého, který byl přítomen nezákonnému bránění policistů z ÚOOZ prohlídkám jiných prostor a pozemků ve spol. Neograph na Krajském ředitelství policie hlavního města Praha ve prospěch Sitty v době konání prohlídek ve společnosti Neograph. O této situaci jsem také věděla od policistů provádějících prohlídku. O tom Ekonomický deník informoval ZDE.
„Když jsem v průběhu trestního řízení Sitty a spol. zjistila, že tehdy obviněný Ing. Sitta – nejen on, ale i další obvinění – je obeznámen s mým prověřováním a zjistila jsem úniky ze svých hovorů, učinila jsem některá opatření na svou ochranu a na ochranu služebních skutečností. Toto jsem oznámila svým nadřízeným na MSZ v Praze, kteří to jako svědci potvrdili,“ prohlásila Dagmar Máchová.
Nezákonná prohlídka vnitřních prostor vozidla
Detektivové i státní zástupkyně mají v kauze Bereta ještě jeden další velký problém. Detektivové ÚOOZ totiž při sledování Igora Gáboríka provedli 24. září 2014 v ulici Na Příkopě na Praze 1 prohlídku jeho vozu. Našli při ní Gáboríkovy osobní věci, které zadokumentovali v protokolu ze sledování o den později.Velitel ÚOOZ Robert Šlachta v protokolu ze sledování věcí pak o měsíc později označil vniknutí do Gáboríkova auta za „skrytou prohlídku vnitřních prostor vozidla“.
Při prohlídce detektivové našli osobní věci, především mobilní telefony. Po jejich rozebrání detektivové zajistili identifikační údaje IMEI a následně i telefonní čísla, se kterými byly přístroje užívány. Poté policie, respektive státní zástupkyně, podala soudu návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačnímu provozu těchto telefonů.
Lenka Bradáčová v ten samý den, kdy jí byla doručena žádost Šlachty o odposlouchávání nalezených Gáboríkových telefonů, podala Okresnímu soudu v Chebu návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
V žádosti uvedla, že telefony byly nalezeny při sledování vnitřních prostor vozidla. Byla si tedy vědoma toho, jakým způsobem byly IMEI telefonů a jejich čísla získány. Měla k dispozici žádost Šlachty a protokol o provedení této prohlídky, kterou Šlachta označil jako „skrytou prohlídku vozu“.
Soudkyně Okresního soudu v Chebu Věra Mathauserová pak odposlechy povolila, přestože musela ze spisu zjistit, jakou kontroverzní metodou byly přístroje identifikovány.
V příkazu k odposlechu se ale o způsobu jejich získání nezmínila. Buďto jí kontroverzní způsob zajištění identifikátorů telefonů přišel nedůležitý, nebo tak učinila, a nebo prostě nečetla ani spis, ani návrh vrchní státní zástupkyně v Praze.
Následně právě na základě zmíněných identifikačních údajů k nalezeným telefonům byly postupem trestního řádu zjištěny údaje z odposlechu těchto telefonů a staly se podkladem trestního stíhání Igora Gáboríka.
Podle § 83a odstavce 1 trestního řádu je přitom oprávněn nařídit prohlídku jiných prostor (automobil) a pozemků předseda senátu, a znovu soudce v přípravném řízení na návrh státního zástupce. Příkaz k prohlídce se pak následně doručí osobě, u které se prohlídka koná.
Obhájci a obžalovaní u Okresního soudu Praha-východ, kde probíhá hlavní líčení v kauze Bereta, proto tento akt označili za nezákonný a u soudu jej namítli. Stejně jako nepoužitelnost důkazů, které byly z takového procesního úkonů opatřeny.
Bradáčová: „Jaká prohlídka? Jen ohledání“
Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová ale všechny přítomné u soudu překvapila, když začala postup policistů omlouvat s tím, že nešlo o prohlídku vozu, ale pouze jen o jakési ohledání, které nevyžaduje příkaz soudce.
„Námitka je ta, že k žádné prohlídce nedošlo. Už Ústavní soud ve svých rozhodnutích zcela jasně vymezil, jak se liší úkony ohledání věcí, ohledání místa, nasazování operativně pátracích úkonů na druhé straně a prohlídky. Sám trestní řád mluví o tom, že prohlídkou je velmi aktivní postup policejního orgánu, a tady si dovolím z ústavního nálezu, který odlišuje právě ony procesy bezprostředního pozorování od nalézání důkazů formou aktivní účastí na domovní prohlídce, která je úkonem daleko intenzívnějším. Takže nemluvme prosím o prohlídce, žádná taková prohlídka ani nebytových prostor, ani obydlí, neproběhla,“ prohlásila u soudu Lenka Bradáčová.
Problém spočívá v tom, že z tohoto velmi pravděpodobně nezákonného aktu vzešly důkazy, které jsou použity v trestním řízení v kauze Bereta. Obhájci argumentují takzvanými plody z otráveného stromu – z nezákonného aktu nemohou vzniknout zákonné důkazy.
„V neposlední řadě je to opakovaně o tom, zda se používá doktrína angloamerická nebo nepoužívá. Já si dovoluji tvrdit, že veškerá rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu mluví v tom smyslu, že se (tato doktrína – pozn. red.) nepoužívá, tudíž tady není ani na místě, aby soud nějak dovozoval jeden důkaz od druhého,“ uvedla dále Bradáčová.
Soudce: „Prohlídka jak vyšitá“
Předseda senátu Okresního soudu Praha-východ Michal Matouš ovšem v hlavním líčení s argumentací Bradáčové nesouhlasil, a uvedl, že to byla prohlídka „jak vyšitá“. „Pokud jde o prohlídky vnitřních prostor ve voze, tak ze strany státní zástupkyně zde zaznělo, že to bylo ohledání. Ne, nebylo. Byla to prohlídka jak vyšitá a vyžadovala povolení,“ prohlásil předseda soudního senátu.
Za standardních okolností by bylo jednání detektivů Roberta Šlachty označeno jako vloupání do vozu, respektive zneužití pravomoci úřední osoby, a následovalo by trestní stíhání takových osob Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Překvapivé je, že tento nezákonný akt prošel jak přes Vrchní státní zástupkyni v Praze Lenku Bradáčovou, tak chebskou soudkyni Věru Mathauserovou.
Podle informací ze soudních kuloárů se očekává, že soud první instance, vedený nepříliš zkušeným předsedou Michalem Matoušem, vynese i přes řadu pochybností spíše odsuzující rozsudky v intencích textu obžaloby Lenky Bradáčové.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
