Dvě hodiny od oznámení policie měla obhájkyně na přesun z Prahy do Českých Budějovic k výslechu anonymního svědka proti klientovi. K výslechu nakonec nepřišel ani náhradní obhájce. Důkaz o tom, že obhájkyně požádala o odklad výslechu, neexistuje. Případ stál na telekomunikačních záznamech a dalších důkazech. Řízení bylo spravedlivé, uvedl Evropský soud pro lidská práva (ESLP) a stížnost v případu Sládek v. ČR zamítl.
Trestní stíhání proti Václavu Sládkovi bylo zahájeno v roce 2010, mimo jiné pro ozbrojenou loupež, kterou spáchal v Českých Budějovicích v prosinci 2005. Dne 16. září 2010 vyslechla policie svědka P.S., který měl v době spáchání loupeže doprovázet obviněného, a ještě jednu osobu. Stěžovatel byl eskortován z Prahy do Českých Budějovic.
Pražská obhájkyně stěžovatele byla o výslechu informována ten den po telefonu v 10:10 hodin dopoledne. Podle popisu stěžovatele obhájkyně požádala, aby byl výslech posunut a přeložen do Prahy, což policie měla odmítnout.
Naopak policie navrhla, aby se výslechu zúčastnil náhradní advokát. Podle policejního záznamu však měla obhájkyně prohlásit, že se výslechu nezúčastní, ale pokusí se sehnat kolegu, který by ji nahradil. Požádala policii, aby kontaktovala kolegu, což policie v 10:20 učinila. Protože žádný z kontaktovaných právníků k výslechu nepřišel, výslech svědka se nakonec uskutečnil bez právního zastoupení obviněného.
Úplný rozsudek ve stížnosti na porušení práva na spravedlivý proces, kterou podal pan Zdeněk Sládek z Prahy narozený v roce 1972, je zde.
Stížnost se týkala nemožnosti pokládat otázky svědkům, kteří proti němu svědčili v jeho trestní věci. Jeden z nich byl vyslechnut ve stádiu vyšetřování za absence obhajoby obviněného a před soudem mlčel. Druhý byl vyslechnut anonymně.
Soud: Požadavek kontradiktornosti splněn
V květnu 2011 odsoudil Okresní soud v Českých Budějovicích stěžovatele k pěti a půl rokům vězení. Vycházel při tom z výpovědi stěžovatele, jeho spoluobviněných, z telekomunikačních záznamů, které považoval za klíčové důkazy a z výpovědi svědků dalších svědků, kteří zaslechli hovor obviněných. „Svědecká výpověď P.S. z fáze vyšetřování byla přečtena, P.S. odmítl u soudu vypovídat ze strachu ze sebeobvinění. Další svědek byl vyslechnut anonymně, a to jak ve fázi vyšetřování, tak před soudem,“ uvádí v popisu faktů Evropský soud pro lidská práva.
„K námitce obhajoby ohledně nepřítomnosti obhájce při výslechu P. S. soud z policejního úředního záznamu dovodil, že obhájkyně stěžovatele uvedla, že se nedostaví a pokusí se vyslat náhradníka, který, jak se ukázalo, se nemohl výslechu zúčastnit. Soud se tedy spokojil s tím, že byl splněn požadavek kontradiktornosti podle § 211 odst. 4 trestního řádu a že výpověď P. S. je přípustná,“ uvádí se dále ve faktech případu.
ÚS: Nalézací i odvolací soud výpovědi poměřovaly
Okresní soud v Českých Budějovicích měl rovněž za to, že použití anonymního svědka bylo v souladu s § 55 odst. 2 Trestního řádu, neboť trestný čin byl spáchán v úmyslu způsobit vážnou újmu a pachatelé neváhali použít vůči oběti fyzické násilí a vyhrožovali mu zbraní. Podle shrnutých faktů existovalo rovněž značné riziko, že svědek, který vypovídal v neprospěch jednoho z pachatelů, by byl vystaven ohrožení života, neboť všichni pachatelé nebyli známi, shrnuje fakta od českého soudu ESLP.
Navíc vyjádření P.S. a anonymního svědek bylo v souladu s jinými důkazy; výpovědi anonymního svědka byly podpořeny informacemi z věznice a dalším svědectvím. Soud proto dospěl k závěru, že není důvod vylučovat nebo zpochybňovat věrohodnost jejich skutkových tvrzení, uvádí se v rozsudku.
Odvolání stěžovatele zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry nižších soudů. V roce 2013 zamítl Ústavní soud stížnost stěžovatele jako zjevně neopodstatněnou.
Jak vyplývá ze stručného rozhodnutí českého Ústavního soudu, Soud uvedl, že není oprávněn hodnotit důkazy, aniž by je provedl. Podle Ústavního soudu však nedošlo v předmětném případu k excesu. „Námitky připínající se k (dle stěžovatele) nedostatečnému a nepřesvědčivému odůvodnění hodnocení výpovědi svědka P. S. a anonymního svědka vystupujícího pod jménem J. N., resp. k pravdivosti jejich výpovědi, jakož i k jejich věrohodnosti, ztrácejí na intenzitě v konfrontaci s odůvodněním jak rozsudku soudu I. stupně, tak i usnesení soudu odvolacího, z nichž vyplývá, že obecné soudy krom dalšího poměřovaly reálný obsah výpovědí těchto svědků s dalšími provedenými důkazy a vycházely rovněž z podkladů týkajících se jejich věrohodnosti,“ uvádí v odůvodnění český Ústavní soud.
Úplné rozhodnutí Ústavního soudu je zde.
Není důkaz, že policie odmítla přesun výslechu
S odkazem na svoji judikaturu zopakoval Evropský soud pro lidská práva, že jeho zájmem je zhodnotit celkovou spravedlnost trestního řízení. „V této souvislosti má Soud na paměti, že česká trestněprávní úprava stanoví specifický rámec pro výslech anonymního svědka, který obsahuje záruky směřující ke kompenzaci handicapů, kterým může obhajoba v takových situacích čelit,“ uvedl ESLP s odkazem na případ Bátěk a spol. v. Česká republika.
„V projednávané věci Soud konstatuje, že stěžovatel neprokázal, že jeho práva na obhajobu byla omezena do takové míry, že by to narušilo celkovou spravedlnost trestního řízení. V této souvislosti uvádí, že okresní soud přijal výpovědi P.S. a anonymního svědka v dokazování a že tento postup byl později schválen krajským soudem, Nejvyšším soudem a Ústavním soudem,“ uvedl ESLP.
Stěžovatelovi námitku, že policie neumožnila přítomnost jeho obhájkyně u výslechu, ESLP odmítl: „Soud bere na vědomí stěžovatelovo stanovisko, že jeho advokátka neúspěšně žádala o odložení výslechu tohoto svědka. V policejní zprávě se však taková žádost nezmiňuje a stěžovatel žádný důkaz o takové žádosti nepředložil,“ uvedl k tomu Evropský soud pro lidská práva doslova.
Dvě hodiny jsou málo a obhájkyně o odklad nežádala
Přesto Evropský soud pro lidská práva uznal, že vzniklá situace standardní nebyla: „Je pravda, že dvouhodinová lhůta poskytnutá právníkovi byla velmi krátká a vnitrostátní právo dává právníkovi právo být včas informován. Není však úlohou soudu hodnotit každý procesní aspekt, pokud není zpochybněna celková spravedlnost trestního řízení. Okresní a krajský soud hloubkově prověřovaly, zda byly splněny zákonné podmínky stanovené v § 211 odst. 4 TŘ, včetně požadavku, aby obviněný nebo jeho obhájce měli možnost být přítomni výslechu,“ uvedl k tomu Soud.
„Soud proto akceptuje zjištění vnitrostátních soudů, že advokátce byla poskytnuta náležitá příležitost zúčastnit se výslechu svědka P.S. a že nepožádala o jeho odložení,“ uvádí dále Evropský soud pro lidská práva.
ESLP: Řízení bylo spravedlivé
Pokud jde o anonymitu svědka, Soud zopakoval argumenty českých soudů o reálně hrozící újmě. „Soud nevidí důvod nahrazovat svůj vlastní závěr a uznává, že za okolností případu mohl mít svědek oprávněné obavy o své zdraví nebo život,“ dodal k tomu ESLP s tím, že klíčovým důkazem byly telekomunikační záznamy. Svědectví anonymního svědka mělo jen malou váhu, zatímco svědectví P.S. „sehrálo významnou roli v odsouzení stěžovatele a bylo potvrzeno dalšími usvědčující důkazy“.
Co se týče dostupnosti a váhy jiných důkazů, Soud poznamenal, že klíčové důkazy, telekomunikační záznamy, potvrdily přesné místo stěžovatele v relevantní době. Okresní soud kromě výpovědi PS a anonymního svědka vyslechl i výpovědi dalších svědků, včetně poškozeného a jeho partnerky, a připustil listinné důkazy, shrnul Evropský soud pro lidská práva. Podle Soudu tedy existovaly „dostatečné vyvažující faktory, které kompenzovaly nevýhody, se kterými se obhajoba nacházela“.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Soud za okolností projednávané věci k závěru, že řízení jako celek bylo spravedlivé. Stížnosti stěžovatele proto musí být zamítnuty jako zjevně neopodstatněné, uzavřel Evropský soud pro lidská práva.
Irena Válová
