Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) začal tento týden projednávat žalobu na soudce Martina Valehracha z Obvodního soudu pro Prahu 8 (OS), a to za průtahy. Kárné žalobě čelí již potřetí během několika let, hrozí mu odvolání z funkce. Soud jednání odročil z důvodu dalšího dokazování.
Valehrach soudí zhruba čtyři desítky let, v civilním úseku obvodního soudu působí od roku 2014. Předtím téměř 17 let rozhodoval na Městském soudu v Praze (MS) agendu ochrany osobnosti. Což soudce před kárným senátem ve svém vystoupení zmínil s tím, že možná i to je příčinou kárné žaloby. „Skoro mám dojem, že bylo dopřáno sluchu některým lidem, kteří říkali, že až se dostanou k moci, tak v justici skončím,“ prohlásil soudce Valehrach.
Kárnou žalobu pro průtahy na něho podala předsedkyně obvodního soudu Andrea Lomozová, která odvolání z funkce navrhuje. Lomozová před příchodem na OS pro Prahu 8 působila jako předsedkyně OS pro Prahu 5. Podle Lomozové jsou důvodem kárné žaloby neodůvodněné průtahy v 63 věcech, k nimž došlo od června 2019 do června 2022. Nejstarší průtahový spis je z roku 2008.
„Jde o průtahy ve věcech jak starších, tak i mladších. Průtahy trvaly i ve věcech, za které už byl odsouzen v minulém kárném řízení,“ popsala Lomozová. Podle ní průtahy začaly už v době, kdy byl Valehrach na soud před devíti lety přeložen, a trvají stále, přestože se snažili se soudcem pracovat. „Nezbylo mi nic jiného než navrhovat, aby byl zbaven funkce soudce, způsob jeho práce se nezměnil,“ dodala Lomozová.
Soudce Valehrach se s obhájcem Stanislavem Balíkem snažili docílit toho, aby kárný senát projednávání věci přerušil. A to do doby, než bude rozhodnut u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) případ Grosam.
Kárný senát v čele s Tomášem Langáškem ovšem návrh zamítl. Odůvodnil to tím, že rozhodnutí je nepravomocné, o věci nyní rozhoduje velký senát ESLP, který přijal podnět české vlády, s jehož obsahem se kárný senát ztotožňuje. Navíc se podle Langáška případ týká kárného řízení s exekutory a nelze jej tak automaticky vztáhnout i na řízení ve věcech soudců či státních zástupců.
Další procesní námitkou obhajoby byla prekluze půlroční subjektivní lhůty pro kárnou žalobkyni. Valehrach s Balíkem totiž poukazovali na to, že vedení soudu mělo provádět v senátu Valehracha pravidelné, prakticky permanentní kontroly, a tudíž mělo mít průběžnou povědomost o průtazích ve spisech. Z tohoto důvodu soudce Valehrach navrhnul na jednání jako svědky několik stávajících i bývalých členů vedení OS pro Prahu 8.
K věci samé pak nejdříve vystoupil soudcův obhájce Balík. Podle Balíka je základní otázkou, do jaké míry jsou průtahy zaviněné agendou, která byla soudci svěřena, tedy to, do jaké míry v průtazích hraje roli rozvrh práce, a to, do jaké míry soudci bylo umožněno, aby věci končil rychle a bez průtahů. V této souvislosti upozornil, že u některých z vytýkaných spisů se již dříve vystřídalo několik soudců, aniž by ovšem i oni byli posláni před kárný senát.
„Soudce Valehrach tady stojí už potřetí, tak ho tu můžeme mít znovu, protože ty věci zase nebudou skončené. Zajímalo by mne, jak s nimi naloží paní předsedkyně, až bude pan Valehrach odvolán z funkce. Zda tedy budou něco jako převozníkovo veslo, které předá někomu dalšímu a bude tady stát kvůli tomu samému zase jiný soudce,“ uvedl Balík.
Balík pak upozornil na situaci na OS pro Prahu 8, kdy pod hrozbou kárné žaloby letos rezignovala jedna ze soudkyň a několik dalších soudců skončilo před kárným senátem. Stav na OS pro Prahu 8 kritizovala ve svém stanovisku pro kárný senát i soudcovská rada soudu. Podle rady se soud dlouhodobě potýká s personálními problémy a častá kárná řízení nepřispívají k dobré pracovní atmosféře na soudu. Je třeba na tomto místě zmínit, že i sám předseda soudcovské rady byl za průtahy kárně žalován.
Podle Balíka je také nutné si ujasnit, zda se má na soudce pohlížet primárně jako na člověka, anebo na jako na stroj. I den soudce má jen 24 hodin, a zvláště u těch starších přichází v určitém čase povinnost pečovat o přestárlé rodiče a práci proto již nemohou věnovat i svůj volný čas, upozornil Balík. „Je jim dán prostor? Je to zohledňováno, anebo jsou bráni jen jako stroje?“ položil Balík řečnickou otázku.
Na vině je podle něho i příliš „tabulkový“ přístup vedení soudu, kdy je soudci Valehrachovi vytýkáno, že nenařizuje jednání po dvou měsících, ale někdy až po třech. Podle Balíka ale nelze nutit soudce, aby i v případě složitých věcí nařizoval podle předepsaných termínů, když nemá spis dostatečně nastudovaný. Jít cestou praxe, kdy soudci sice rozhodují rychle, ale nekvalitně a spoléhají na odvolací soudy, že jim řeknou, jak to mají rozhodnout, je podle Balíka špatně.
S tím podle něho souvisí i to, jak vedení soudu k jednotlivým soudcům přistupuje. Je totiž podle Balíka rozdíl, když někdo nastoupí k soudu a dostane tzv. čistý senát anebo se mu zastaví nápad, aby mohl vyřídit nahromaděné věci. Oproti tomu jsou pak soudci, které vedení zavalí složitými věcmi a nijak mu neuleví. Pod tlakem je pak následně možné kdykoliv provést prověrku a vyvodit kárnou odpovědnost. A naznačil, že se tak děje v poslední době u straších soudců, kdy vedení soudů se jich chce možná zbavit, aby uvolnili místo mladším.
„Vedení soudu za takovým soudcem nejdřív přijde s tím, že mu řeknou: ‚Poslyš, už máš nárok na důchod, nechceš toho nechat?‘ A když odpoví, že ho to ještě baví, následuje většinou kontrola spisů a návrh na odvolání. Zavřou se za ním dveře, hlavně že máme místo a jmenujeme někoho nového, mladého. Toto přece není důstojné,“ uvedl Balík.
Valechrach poukázal na to, že za tři roky počet neskončených věcí zredukoval
„Doufal jsem v dohodu a čekal jsem jiný návrh než na dovolání z funkce. Soudce Valehrach má dva roky do nabytí nároku na starobní důchod. Rozhodl za svůj život více věcí, než paní předsedkyně či soudci, kteří dělali kontrolu. Toto je úcta ke stáří? A jak je to v justici řešeno se syndŕomem vyhoření?“ apeloval na kárný senát Balík.
„Opakovaně říkal, ještě před prověrkou, že chce do důchodu odejít co nejdříve. Když jsem se ho tedy ptala na předčasný důchod, začal říkat, že živí dceru. A já nemohu doufat, že odejde za dva roky opravdu. Zatím tedy ne,“ reagovala na zmínku o možné dohodě kárná navrhovatelka a dodala, že soudce odmítl i nabídku přechodu na jinou agendu.
Sám soudce Valehrach se oproti předchozím kárným řízením obsáhle vyjádřil. Uvedl, že začínal na OS pro Prahu 8 v roce 1986. A jako mladý soudce se znalostmi z fakulty fungoval pro ostatní soudce jako „poradní středisko“. „Když byl pro rozdělování nápadu místo tzv. kolečka písmenkový systém, měl jsem pomalu půl abecedy. Narozdíl od starších kolegů mi byli přidělováni k zaučování justiční čekatelé, kteří dnes působí na různých soudech, včetně Ústavního soudu, mám tedy mnoho justičních dětí,“ popisoval své začátky v justici soudce. Když působil na Městském soudu v Praze a rozhodoval agendu ochrany osobnosti, měl mít oproti ostatním více než dvojnásobný nápad, a to po dlouhých 17 let, což mělo způsobit jeho vyhoření.
Zmínil také, že v této době měl přivést k soudu dnešního místopředsedu MS v Praze Tomáše Novosada, aby se ulevilo jeho přetížení. „Jediný odvolací senát mne dnes hodnotí negativně, a to senát Veroniky Křesťanové, respektive senát Novosada a Křesťanové. Přitom Novosada jsem přivedl já, pak přišla paní Křesťanová. Ale zatímco my jsme jeli dál na 250 %, oni dostali, aby se z toho nezhroutili, jen zlomek nápadu. To způsobilo, že jsem vyhořel,“ uvedl soudce Valehrach.
V roce 2014 se dohodl s tehdejším předsedou MS v Praze Liborem Vávrou, že s ohledem na přijetí nového občanského zákoníku a novelu občanského soudního řádu přejde na OS pro Prahu 8. Ovšem za podmínky, že buď bude mít čistý senát, anebo mu bude zastaven nápad. Nic z toho se ovšem podle Valehracha nestalo a místo toho byl od počátku opět pod tlakem. Oproti předchozímu období však s ohledem na to, že se musel začít starat o matku, nemohl práci věnovat i své volno, což nikdy vedení soudu nezohlednilo. I přesto nepatřil a nepatří podle Valehracha mezi nehorší soudce.
„Oproti tvrzení žalobkyně jsem nikdy na soudu nebyl nejhorší, v současné době jsem uprostřed tabulky, to trvá poslední dva roky, snížil jsem počet neskončených věcí o polovinu. V době covidu jsem nerušil jednání, soudil jsem. Měl jsem sám těžký průběh covidu, který jsem chytil pravděpodobně na soudu, od té doby mám problémy se srdcem. Do doby průtahů jsou započítány i doby dovolených či nemoci. Je mi vyčítáno, že nenařizuji na nejbližší možný termín. Mám ale zavedený systém, kdy složitější věci nařizuji i později, na rozdíl od těch věcí jednodušších,“ vypočítával soudce. I přesto je ovšem podle něho jeho senát předmětem prakticky permanentní kontroly ze strany vedení soudu.
Kárný senát po provedení listinných důkazů rozhodl o přerušení jednání, a to za účelem výslechu svědků navržených obhajobou. Jde o již zmíněné bývalé či stávající členy vedení OS pro Prahu 8.
Petr Dimun
