S aktuální podobou novely zákona o státním zastupitelství, kterou připravilo ministerstvo spravedlnosti pod vedením Pavla Blažka (ODS), nesouhlasí vedle Nejvyššího státního zastupitelství ani některá ministerstva. Vadí jim, že šéfem žalobců by se mohl stát člověk bez předchozí zkušenosti v soustavě státního zastupitelství. Vyplývá to z vypořádání připomínek k návrhu. Spravedlnost na svém konceptu trvá.
Cílem předložené novely je zejména stanovení jasnějších pravidel pro jmenování a odvolávání vedoucích státních zástupců a také zavedení jejich funkčních období. Ministerstvo uvádí, že tak chce vyloučit riziko nepřípustného politického vlivu nebo tlaku na činnost státního zastupitelství a jeho fungování.
Novela počítá s tím, že nejvyšším státním zástupcem by se mohl stát státní zástupce s nejméně desetiletou praxí nejen státního zástupce, ale i soudce nebo advokáta. S tím ale z takzvaných povinných připomínkových míst nesouhlasí ministerstvo vnitra, ministerstvo pro místní rozvoj ani ministr pro legislativu Michal Šalomoun (Piráti), který je zároveň předsedou Legislativní rady vlády. Pokládají za zásadní, aby šéf žalobců vzešel z řad státních zástupců.
„Profesní zkušenosti osoby ucházející se o pozici nejvyššího státního zástupce by měly být získány v rámci samotného výkonu funkce státního zástupce, a to nejlépe v rámci některého z vyšších článků soustavy státního zastupitelství,“ míní ministerstvo pro místní rozvoj, v jehož čele stojí místopředseda vlády Ivan Bartoš (Piráti). „Řídící schopnosti požadované po osobě ve funkci nejvyššího státního zástupce by měly vycházet z intimní a nezprostředkované znalosti prostředí státního zastupitelství,“ uvedl úřad. Poukázal na to, že u náměstka šéfa žalobců novela předchozí praxi ve státním zastupitelství vyžaduje.
Stejný názor má vnitro, které řídí Vít Rakušan (STAN). „Řídící schopnosti očekávané v čele soustavy státního zastupitelství musí vycházet z vysoké a přímé, tedy nezprostředkované úrovně znalostí prostředí,“ napsal úřad. Podotkl, že u některých specifických oprávnění nejvyššího státního zástupce – například u kontroly skončených trestních věcí nebo u podání dovolání – jsou potřeba praktické zkušenosti s agendou státního zastupitelství. „Není proto zcela zřejmé, jak by tuto svoji úlohu mohl nejvyšší státní zástupce odpovědně plnit, pokud by nikdy v soustavě státního zastupitelství nepůsobil,“ poznamenalo vnitro. Dodalo, že i předsedy Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu lze jmenovat pouze z řad soudců těchto soudů.
Mohlo by vás zajímat
Stejné podmínky pro vedoucí státní zástupce?
Obdobně se vyjádřil i ministr pro legislativu. Upozornil mimo jiné na to, že zásadní úlohou šéfa žalobců je i sjednocování činnosti státních zastupitelství prostřednictvím pokynů obecné povahy. „Navíc jde o zřejmou systémovou diskrepanci ve vztahu k ostatním vedoucím státním zástupcům, kdy například u vrchního státního zástupce má být předpokladem pro jmenování nejméně šest let výkonu funkce státního zástupce, zatímco jemu nadřízenému nejvyššímu státnímu zástupci bude postačovat deset let advokátní praxe,“ uvedl.
Už dříve se pro to, aby byl nejvyšší žalobce z řad státních zástupců, vyslovil předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. „Zastávám názor, že když mám něco vést, tak o tom musím co nejvíc vědět. Podle mě je nejlepší, aby si to vedoucí prošel tzv. od píky,“ řekl v rozhovoru pro Českou justici.
Ke člověku se zkušenostmi ze soustavy se kloní i vrchní státní zástupce v Olomouci Radim Daňhel. „Já jsem přesvědčen o tom, že nejvyšším státním zástupcem by měl být člověk, který má detailní znalost soustavy. To je podle mého velmi podstatná podmínka. Jestli by v době podání návrhu měl být státním zástupcem, to nedokážu posoudit,“ uvedl v lednu.
Nevypořádáné rozpory
Současný zákon nestanoví ohledně výběru vedoucích státních zástupců žádné bližší požadavky, ke jmenování lze navrhnout kteréhokoliv státního zástupce. Nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti. U připravené novely se ministerstvo spravedlnosti domnívá, že předchozí dlouholetá a nezprostředkovaná praxe státního zástupce není u šéfa žalobců nezbytná. Poukazuje na to, že novela vyžaduje, aby se nejvyšším státním zástupcem stala „osoba, která svými odbornými znalostmi, profesními zkušenostmi, schopnostmi řízení lidí a morálními vlastnostmi dává záruky řádného výkonu funkce“. Návrh tak k projednání vládou zamíří s nevypořádanými rozpory.
Čtěte také: Ministerstvo spravedlnosti skartovalo návrh novely zákona o státním zastupitelství
Původní podoba novely vyvolala vlnu kritiky kvůli tomu, že navzdory slibu ve vládním programovém prohlášení neurčila podmínky pro odvolání nejvyššího státního zástupce vládou. Spravedlnost v tomto ohledu ustoupila. Nyní novela stanoví, že vláda může šéfa žalobců odvolat, jestliže „zaviněným hrubým porušením svých povinností anebo svým zaviněným hrubě nevhodným chováním nebo jednáním zásadním způsobem ohrozil důvěru v řádnou činnost soustavy státního zastupitelství, zejména důvěru v zákonnost jeho postupu nebo v jeho nestrannost anebo odbornost, nebo zásadním způsobem ohrozil vážnost státního zastupitelství“. Šéf žalobců by se proti odvolání mohl bránit správní žalobou podanou k Nejvyššímu správnímu soudu.
Ministerstvo spravedlnosti v předkládací zprávě dále uvedlo, že se bohužel nepodařilo vypořádat některé podstatné připomínky, které k novele vzneslo Nejvyšší státní zastupitelství. Vedle výše zmíněné otázky právní praxe šéfa žalobců instituce mimo jiné nesouhlasí ani s jeho navrhovaným sedmiletým mandátem – prosazuje desetileté funkční období.
(čtk, epa)
