Smrt kolabujícího muže během donucovacího policejním zásahu byla řádně vyšetřena a Česká republika se nedopustila porušení Úmluvy. Takový je výsledek stížnosti matky a bratra mrtvého u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Pozůstalí nesouhlasí, že smrt příbuzného nemá viníka. Případ řádně vyšetřila Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), přezkoumalo Vrchní státní zastupitelství v Praze a stížnost proti jeho usnesení odmítl český Ústavní soud. Stížnost označil jako zjevně neopodstatněnou i ESLP.
Na nedostatek řádného vyšetřování si stěžovali matka a bratr mrtvého, kteří jsou přesvědčeni, že smrt příbuzného zavinili zasahující policisté a záchranáři. Kolabujícího muže totiž postihl amok, policisté se ho pokoušeli pacifikovat a záchranáři netušili, že požil drogy.
Úplný text případu Francovi v. ČR je zde.
Stěžovatelé z Vyššího Brodu si stěžovali na nevyšetření smrti syna a bratra LF, který v květnu 2019 v křečích zkolaboval v prostorách blíže neuvedené leasingové společnosti. Na místo přijela rychlá záchranná služba, avšak zdravotníci nebyli schopni muže zpacifikovat. Proto záchranáři zavolali policejní hlídku.
Za ní přijela další hlídka, jejíž dva policisté měli muže obrátit a přikurtovat k nosítkům. „Dvěma policistům se podařilo LF spoutat za zády a uložit ho do sanitky v poloze na břiše (hrudníkem dolů). Protože měl i nadále nekontrolované reakce, byl přivolán lékař. Mezitím se LF osvobodil z pout. Z důvodu nedostatku místa v sanitce ji záchranáři nakrátko opustili, zatímco dva policisté z druhé hlídky připoutali LF uvnitř a komunikovali s jedním záchranářem,“ uvádí se v popisu případu.
Mohlo by vás zajímat
Lékařka po příjezdu nezjistila žádný puls a zahájila resuscitaci, která probíhala nadále i cestou do nemocnice. „Resuscitace byla neúspěšná a LF byl po příjezdu prohlášen za mrtvého,“ stojí ve faktech případu.
Toxikologie ukázala opiáty v krvi mrtvého
Jak dále uvádí Soud, pitva a toxikologické vyšetření odhalilo v krvi a moči mrtvého vysoké dávky několika druhů silných léků, včetně opioidů, které podle znaleckého posudku z července 2019 způsobují sedaci, zvyšují náchylnost k záchvatům a inhibují dýchání.
Vyšetřování všech čtyři policistů převzala GIBS a bylo zahájeno ještě v den incidentu. V protokolu popsané použití donucovacích prostředků shledali nadřízení policistů za zákonné a přiměřené. „Soudně znaleckým posudkem ze dne 24. 6. 2019 byla zjištěna zranění pravděpodobně utrpěná při omezovacích pokusech a některá podezřelejší poranění, která mohla být způsobena zaškrcením, případně kardiopulmonální resuscitací. Smrt podle znalců způsobil otok mozku v důsledku dlouhodobého dušení, následně záchvat a nedostatečné okysličení mozku, k čemuž mohla přispět pouta za zády,“ uvádí se v popisu případu.
Jeden znalec vyslechnutý GIBS se domníval, že síla použitá proti LF byla poměrně intenzivní, ale uvedl, že by nevedla ke smrti zdravého jedince, cituje Soud.
Policisté nejsou zdravotníci a ani záchranáři nic netušili
V červenci 2020 GIBS ukončila vyšetřování s odůvodněním, že policisté jednali bez úmyslu poškodit LF a že se jej pouze snažili omezit, zajistit bezpečnost jeho i ostatních a umožnit záchranářům poskytnout mu pomoc. Podle názoru GIBS se od policistů jen stěží dalo očekávat, že si budou uvědomovat rizika polohy na břiše, že budou vědět, jak s pacienty v takovém stavu zacházet nebo zhodnotit konkrétní zdravotní stav LF, protože i záchranáři, kteří měli de facto neustále dohlíželi na jejich jednání, takové znalosti neměli,“ uvádí dále ESLP.
Stížnost zamítlo Městské státní zastupitelství v Praze a po přezkumu také Vrchní státní zastupitelství v Praze. Dne 10. května 2021 zamítl ústavní stížnost také Ústavní soud, který zjistil, že byla nutná dvě vyšetřování: Jedno prostřednictvím GIBS, která je příslušná pouze k vyšetřování policistů, nikoli záchranářů, a další policejní.
„Všechny vyšetřující orgány spolupracovaly na objasnění incidentu a nebyl důvod vyšetřovat příslušníky první hlídky, jejichž kroky byly přesto přezkoumány. Kromě toho GIBS jako nezávislý orgán postupoval rychle, ihned po událostech vyslechl všechny přítomné osoby a shromáždil rozsáhlé důkazy, které mu umožnily zjistit příčinu smrti LF,“ cituje ESLP český Ústavní soud s odkazem na rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Úplné rozhodnutí o Ústavní stížnosti je zde.
Rodina si stěžuje, že nikdo není vinen
Matka a bratr se s rozhodnutím Ústavního soudu nespokojili a podali v listopadu 2021 stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. „Stěžovatelé si stěžovali, že vyšetřování smrti jejich příbuzného nebylo účinné. Napadli skutečnost, že záchranáři a policisté byli vyšetřováni odděleně a neproběhlo žádné vyšetřování první policejní hlídky.“
„Nesouhlasili s hodnocením důkazů a se závěry, k nimž dospěly vyšetřovací orgány, stěžují si na nezjištění a nepotrestání pachatele. Uvedli také, že vyšetřování nebylo dostatečně rychlé a že nebyli informováni o rekonstrukci ani jim nebylo umožněno vidět tělo LF,“ shrnuje obsah stížnosti Evropský soud pro lidská práva. K tomu Soud poznamenal, že stěžovatelé nevznesli námitky proti neúčasti na rekonstrukci a kvůli prohlídce těla mrtvého, takže nevyčerpali vnitrostátní prostředky.
Soud je na straně GIBS
Hlavní část stížnosti se však týkala faktu, že vyšetřováním nebyl označen viník smrti syna a bratra. „Jejich hlavní stížnost spočívá v tom, že vyšetřování skončilo bez jakéhokoli stíhání,“ uvádí Soud.
Na to Soud opakuje, že vyšetřování hlídek začalo ihned, nezávislým orgánem, v jeho rámci byli vyslechnuti policisté, zdravotníci i svědci. „Na základě shromážděných výpovědí, několika znaleckých posudků a později i rekonstrukce GIBS případ podrobila pečlivému zkoumání. Objektivní a důkladná analýza umožnila dospět k věrohodnému vysvětlení smrti LF a k závěru, že policejní zásah byl zákonný a nezbytný a že použité síly byly oprávněné a přiměřené okolnostem,“ uvádí k tomu Evropský soud pro lidská práva. Stěžovatelé měli přístup k vyšetřovacímu spisu a mohli podávat stížnosti.
Soud nenašel nic, co by podpořilo tvrzení stěžovatelů, že úřady řádně nevyšetřily příčinu smrti LF. Nebylo prokázáno, že by vyšetřování porušilo minimální standard požadovaný podle článků 2 a 3 Úmluvy, uvedl Soud a stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Irena Válová
