O osvědčení pro stupeň utajení „důvěrné“ přišel muž kvůli styku s bývalým kolegou z armády Z.J. Tajná služba totiž zjistila, že Z.J. vyvíjí protistátní činnost a Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) to vyhodnotil jako riziko. Muž ale tvrdí, že o protistátní činnosti Z.J. nic neví. Protože je tato část spisu tajná, muž se nemůže nařčení účinně bránit. Nerozhoduje, že nic nevěděl, znaky pro odebrání osvědčení byly samotným stykem naplněny, potvrdil rozhodnutí NBÚ Nejvyšší správní soud (NSS).
Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze respektive ředitele Národního bezpečnostního úřadu o odebrání osvědčení pro stupeň utajení Důvěrné. Podle rozsudku zjistil NBÚ „konkrétní bezpečnostní riziko“ ve stycích muže s „osobou Z.J., která prokazatelně vyvíjela činnost proti zájmu České republiky“. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že osoba Z.J. byl bývalý dlouholetý kolega muže z armády. Vzájemně se znali 24 let.
„Národní bezpečnostní úřad při rozhodování vycházel ze zpráv zpravodajské služby zařazených v utajované části bezpečnostního svazku,“ uvádí fakta NSS.
Další informace o Z.J. jsou tajné
Toto rozhodnutí NBÚ napadl muž u Městského soudu v Praze. Jenže do části spisu o nebezpečném Z.J. mu nebylo umožněno nahlédnout. Co by se mohl dozvědět, by podle rozsudku „mohlo vést k ohrožení či závažnému narušení činnosti zpravodajských služeb, resp. do této činnosti mohlo přinejmenším zasáhnout“.
Úplný text rozhodnutí NSS je zde.
O případech, jejichž spis je tajný stejně jako důvody odebrání bezpečnostní prověrky, Česká justice již dříve informovala zejména v souvislosti s případem Regner v. Česká republika. V tomto případě stížnosti proti ČR rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že ČR utajením spisu neporušila právo na spravedlivý proces.
Mohlo by vás zajímat
Tykají si, sejdou se, dal mu informace o rušiči
Městský soud v Praze se v žalobě námitkou nemožnosti nahlížet do utajené části spisu podrobně zabýval s tím, že ani NBÚ není oprávněn posoudit utajovanou informaci a rozhodovat, zda s ní může účastníka řízení o odebrání osvědčení seznámit. „O utajení rozhoduje výhradně původce utajované informace, tj. zpravodajská služba,“ cituje NSS z rozhodnutí Městského soudu v Praze, podle kterého převážil zájem utajit informaci nad právem žalobce seznámit se s částí spisu.
Městský soud se ovšem s informací seznámil a potvrdil stanovisko Národního bezpečnostního úřadu o pochybnostech o bezpečnostní spolehlivosti muže: „A to pro jeho styky s osobou Z. J. (bývalým kolegou), s nímž má žalobce dobré vztahy. Městský soud měl za to, že se nejednalo o vztah nahodilý, minimální či jednorázový, ale že se žalobce s dotyčnou osobou setkává opakovaně. Městský soud poukázal na obsah výpovědi žalobce při pohovoru v rámci bezpečnostního řízení, v níž sám žalobce uvedl, že se s osobou Z. J. zná 24 let, v armádě spolupracovali na projektech, tykají si, občas se sejdou, zavolají, žalobce jmenovanému předal na vyžádání vojenské informace o rušiči za účelem armádního nákupu, bavili se také o armádních projektech,“ cituje NSS z rozsudku městského soudu.
Že nic netušil? O to je hrozba větší
Takové styky mohou podle NBÚ vést k riziku ztráty opatrnosti a obezřetnosti. „Překročí-li míra pravděpodobnosti určitou mez, je nutno takový stav vyhodnotit jako opravdové nebezpečí. V bezpečnostním řízení, v němž se rozhoduje o tom, komu přiznat nebo odejmout mimořádné oprávnění seznamovat se s utajovanými informacemi, se uplatňuje zásada ,v pochybnostech v neprospěch´,“ upozornil soud na zvláštnost bezpečnostního řízení.
„Tvrzení žalobce o neznalosti konkrétních skutečností, z nichž vyplývá shledané bezpečnostní riziko, dle městského soudu toto riziko nesnižuje, nýbrž může vést ke zvýšení hrozby vyzrazení utajovaných informací. Jako irelevantní městský soud hodnotil žalobní námitku, že žalobci není znám důvod, pro který osoba Z. J. nezískala bezpečnostní prověrku, a že je sankcionován za styk s ním, aniž by mu tato informace byla známa,“ stojí dále v rozhodnutí.
Skutečnost, že žalobce nevěděl, že osoba Z. J. vyvíjela (či vyvíjí) činnost proti zájmu České republiky, je podle soudu „nerozhodná“. „Existence bezpečnostního rizika není založena na subjektivním vědomí či vnímání žalobce, ale zakládá se na objektivním zjištění,“ uvedl v rozsudku městský soud.
Jaká jsou pravidla? Zákaz styků s kolegou?
V kasační stížnosti ovšem muž upozornil, že neexistují žádná pravidla pro styk s lidmi a pro jejich zařazení mezi bezpečné nebo závadné: „Dle stěžovatele správní orgány ani městský soud nedefinovaly vodítka, na jejichž základě by si držitel bezpečnostního osvědčení mohl předem ujasnit, zda a jaký styk s jakými lidmi může ovlivnit jeho bezpečnostní způsobilost (např. jaká úroveň styků a jaké situace a místa schůzek jsou již podezřelé, či závadové),“ uvádí se v rozhodnutí.
„Absence těchto vodítek znamená při rozhodování žalovaného (NBÚ – pozn. autorky) porušování ústavního práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života. Stěžovatel se cítí být sankcionován pro své vztahy s bývalým kolegou, aniž by věděl proč,“ uvedl muž v kasační stížnosti s tím, že rozhovory se Z.J. byly zdvořilostí, na akademické, odborné úrovni a neví nic o tom, že Z.J. vyvíjí protistátní činnost.
Muž, který byl bez problémů držitelem osvědčení řadu let poté zopakoval, že „s ohledem na právní zásadu ,je dovoleno vše, co není zákonem zakázáno´ nemůže obstát zákaz jeho styků s bývalým kolegou“. Dále napadl nemožnost bránit se pomluvám založených na tajných informacích, jejichž znalost je mu odepřena. Pouhé odkazy ke zprávám tajných služeb bez možnosti znát je vylučují obranu, což zakládá na porušení práva na spravedlivý proces.
NSS: Nešlo o střelbu na terč se zavázanýma očima
Stejně jako městský soud také Nejvyšší správní soud však potvrdil, že postup NBÚ je správný: „Žalovaný nemohl postupovat nijak jinak než stěžovateli utajované části bezpečnostního svazku neposkytnout. Jak již bylo uvedeno, žalovanému nepřísluší posuzovat stupeň utajení informace ani rozhodovat o tom, zda s ní lze účastníka seznámit,“ uvedl NSS s odkazem na svoji judikaturu.
Podle soudu utajení informací ve správních rozhodnutích neznemožnilo stěžovateli účinnou procesní obranu. „Již na základě uvedení důvodu, pro který stěžovateli byla platnost osvědčení zrušena (jak byl vyložen již v prvostupňovém správním rozhodnutí), totiž stěžovatel věděl, že tento důvod spočívá v jeho stycích s konkrétní osobou (Z. J.), která vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmu České republiky. Stěžovatel sice neznal podrobnosti, které byly zpravodajské službě o jeho stycích s touto osobou známy, nicméně svou procesní obranu nepochybně mohl zaměřit tímto směrem,“ uvedl k tomu Nejvyšší správní soud.
„Nejednalo se tedy slovy Ústavního soudu o ,střelbu na terč se zavázanýma očima´,“ uvedl NSS s odkazem na svůj dřívější rozsudek. Podle soudu byl zájem na spravedlivém procesu a na ochraně utajovaných informací a fungování bezpečnostních služeb vyvážen.
Styk se závadnou osobou je riziko, NBÚ to nemusí dokládat
Procesní omezení podle NSS upravuje i zákon o ochraně utajovaných informací. „Procesní omezení ve správním i soudním řízení jsou odrazem specifických rysů bezpečnostního řízení, která jsou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva Regner proti České republice, č. 35289/11) a Ústavního soudu (např. nález sp. zn. II. ÚS 377/04) považována za legitimní a v obecné rovině přiměřená, jsou-li v průběhu soudního řízení vyvážena postupem soudů, které mají (v rámci úplného právního i skutkového přezkumu) neomezený přístup ke všem utajovaným informacím, a tedy mohou přezkoumat i důvody znepřístupnění konkrétních informací účastníku bezpečnostního řízení,“ uvedl Nejvyšší správní soud.
Jak dále Soud připomenul, zákon o ochraně utajovaných skutečností mluví o „bezpečnostním riziku“. Pro nevydání nebo odebrání osvědčení pak stačí jen existence takového rizika, tedy potenciální možnosti. A taková situace podle NSS, který se seznámil s utajovanou částí spisu, v tomto případě nastala. Podle Soudu nešlo o nahodilé, formální styky a nezávadové styky.
Už samotné styky s osobou, která „vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmu České republiky“ představují podle §13 zákona o ochraně utajovaných informací bezpečnostní riziko. Proto Národní bezpečnostní úřad nemusel prokazovat, že účastník řízení měl v úmyslu takové osobě sdělovat utajované informace.
Je jedno, zda věděl či nevěděl o protistátní činnosti Z.J.
Ani městský soud proto podle NSS nemusel v rozsudku podrobněji odůvodňovat, jak „reálně styk s osobou Z. J. ovlivňuje schopnost stěžovatele nechovat se v souladu se zákonem“, jak se stěžovatel mylně domnívá, uvedl doslova Nejvyšší správní soud.
Závěr ředitele NBÚ shledal Nejvyšší správní soud logickým a v mezích zákona, neboť povaha styků s osobou Z.J. představuje bezpečnostní riziko. To podle Soudu nesnižuje ani to, že „stěžovatel byl držitelem osvědčení řadu let“ bez pochybení.
„Pro existenci bezpečnostního rizika pak není rozhodující, zda stěžovatel věděl či nevěděl, že osoba, s níž se stýká, vyvíjí či vyvíjela činnosti proti zájmům České republiky,“ upozornil Nejvyšší správní soud.
Styk s protistátními osobami není zakázán, ale…
K námitce muže, že s ohledem na ústavní maximu může každý (občan) činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, nemůže obstát zákaz styku s bývalým kolegou, Nejvyšší správní soud uvedl: „Stěžovateli není styk s osobou Z. J. zakázán. Kdokoli se samozřejmě může stýkat (v rozsahu, ve kterém nepřekračuje zákony) s osobou, která vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmu České republiky, aniž by za to mohl být trestán.“
Na druhou stranu ale může podle Soudu takový styk s ohledem na jeho povahu a intenzitu objektivně představovat bezpečnostní riziko, v důsledku čehož dochází k pozbytí bezpečnostní způsobilosti. „Uvedené ovšem nelze považovat za trestání za stýkání se s jinou osobou, nýbrž za naplnění objektivních znaků pro nevydání osvědčení stanovených zákonem,“ uzavřel NSS.
K námitce, že NBÚ ani městský soud nedefinovaly vodítka, podle kterých by stěžovatel mohl předem vyhodnotit, zda a jaký styk a s jakými lidmi může ovlivnit jeho bezpečnostní způsobilost, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že vždy bude záležet na souvislostech: „Pojmem ,lze´ zákonodárce správnímu orgánu vymezuje prostor pro správní úvahu založenou na okolnostech každého jednotlivého případu.“
Irena Válová
