Muži, který měl nutit děti k modlitbám, pokání a pravidelné stravě, musí stát zaplatit 6 tisíc euro za nemajetkovou újmu. Soudy v případu pochybily, protože nepředvolaly milence ženy a nepřipustily výpověď dcery. Při rozvodu obvinila žena manžela z psychického týrání náboženskými praktikami. Muž odmítl dát souhlas s rozvodem. Trestní soud ho odsoudil za domácí násilí, i když se zletilá dcera rozhodla žít s otcem. Soudy nepřipustily a nehodnotily všechny důkazy v kontextu, proces nebyl spravedlivý, rozhodl yí Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku.
Porušení práva na spravedlivý proces konstatoval ESLP v případu Cupiał v. Polsko: „Vnitrostátní soudy na dvou úrovních jurisdikce neprovedly řádné posouzení ohledně konkrétních a důležitých argumentů stěžovatele, a nesplnily tak jeden z požadavků spravedlivého slyšení – totiž poskytnout přiměřené odůvodnění rozhodnutí. V souladu s tím došlo k porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy,“ stojí v závěru rozhodnutí ESLP.
Polsko musí muži zaplatit 6 tisíc eur za nemajetkovou újmu. Úplný rozsudek v případu Cupiał proti Polsku, jak byl vyhlášen 9. března 2023, je zde.
Stěžovatel před ESLP Dariusz Cupiał se narodil v roce 1962, má titul Ph.D z teologie a do roku 2005 byl ženatý s manželkou A, rovněž údajně hluboce věřící ženou. Má s ní tři děti. V roce 2005 však podala žena žádost o rozvod. Rok poté během rozvodového řízení podala oznámení na prokuraturu, že muž ji i děti dlouhodobě týral náboženskými praktikami.
Náboženstvím bránil rozvoji dětí
Podle posudku, který nařídila státní zástupkyně, všechny děti vykazovaly známky emoční a osobnostní poruchy v důsledku „dlouhodobého psychického týrání ze strany otce“. „Děti zažívaly úzkost, nejistotu, pocit uvěznění a strachu ze svého otce. Příznaky byly tak silné, že u stěžovatelových dcer nebylo možné vyloučit riziko pokusu o sebevraždu,“ cituje Soud závěry posudku, podle kterého otec „sledováním svého náboženského ,poslání´ způsobil, že děti byly vychovávány v systému podobném systému neformálních náboženských skupin.
„Otec bránil dětem v naplňování jejich základních biologických potřeb tím, že je budil poté, co šly spát, a omezoval jim čas na jídlo. Navíc zabránil plnému intelektuálnímu rozvoji dětí tím, že vnutil [svému] náboženskému způsobu vnímání světa. Dával jim tresty, které dětem způsobily úzkost,“ cituje Soud posudek.
Večerní modlitby, přiznání k hříchu a pravidelná strava
Stěžovatel byl podle rozsudku členem hnutí duchovní obnovy v rámci katolické církve žil život podle náboženských pravidel. „Zejména požadoval, aby se rodina každý večer scházela ke společné modlitbě. Na konci této modlitby se děti musely omluvit za své špatné chování během dne a veřejně se tak přiznat ke svým hříchům. Večerních modliteb se často účastnili stěžovatelovi přátelé a známí z různých [katolických] náboženských hnutí. V těchto situacích se děti styděly veřejně prohlásit své hříchy. Stalo se také, že když se stěžovatel vrátil domů pozdě a děti již spaly, vzbudil je, aby se mohl modlit,“ měl podle rozhodnutí zjistit Okresní soud v Lublinu.
Podle zjištění soudu v Lublinu zval muž domů neznámé lidi. „V stěžovatelově domě často pobývaly celé rodiny s malými dětmi celé dny i týdny. Při těchto příležitostech děti spaly na podlaze a poskytly hostům své postele. Děti před soudem uvedly, že tyto situace pro ně byly obtížné. Byly také požádány, aby daly své hračky dětem na návštěvě. Často jídlo, které A. připravila pro rodinu, dostali hosté a děti neměly žádné. Soud dále poznamenal, že stěžovatel požadoval, aby se celá rodina stravovala v pravidelnou dobu. Dětem nebylo dovoleno jíst mezi jídly nebo po sedmé hodině večer. Často, když se stěžovatel vrátil domů pozdě, rodina musela jíst studené jídlo,“ popsal situaci v rodině soud v Lublani.
Žena mu řekla, že ho obviní, když se s ní nerozvede
Na dotaz polského trestního soudu stěžovatel vinu odmítl. „Uvedl, že mu A. v prosinci 2005 oznámila, že podala žádost o rozvod. Řekl jí, že s rozvodem nesouhlasí, a A. odpověděla, že v takovém případě ho formálně obviní z psychického týrání jejich dětí. Od té doby byly všechny jeho činy A. prezentovány jako škodlivé, toxické a škodlivé pro děti,“ uvedl před Okresním soudem v Lublinu. Podle manžela si žena ještě jako vdaná našla jiného muže – pana WM.
Soud muže odsoudil za psychické týrání svých tří dětí na jeden rok vězení s odkladem na tři roky. Svědectví manželky A, uznal za koherentní, spolehlivé, podrobné a logické. Na základě znaleckých posudků shledal spolehlivými rovněž výpovědi dětí s výjimkou nejstarší dcery M, která výpověď změnila ve prospěch otce.
Dcera se odstěhovala k otci, milence ženy soud nepředvolal
Trestní soud zamítl žádost o zbavení styku s dětmi s tím, že o tom rozhodl rodinný soud v rámci rozvodu. V té době už také zletilá dcera M. dobrovolně žila se svým otcem. O tento fakt opřel muž své odvolání: Jeho advokát před odvolacím soudem tvrdil, že konflikt v rodině měl být řešena rodinným právem, nikoli trestním a že svědectví jsou ve skutečnosti posbírané drby. „V této souvislosti zdůraznil, že zatímco dcera M. mohla zůstat se svou matkou, rozhodla se dobrovolně bydlet s otcem. Oběti domácího násilí se obvykle chtěly oddělit od pachatelů, skutečnost, že stěžovatelův vztah s nejstarší dcerou byl tak dobrý, podkopala důvěryhodnost ostatních svědků,“ uvedl advokát manžela.
„A konečně tvrdil, že okresní soud se nevypořádal s hlavním problémem případu – konkrétně, že: A. navázala vztah s WM, když byla ještě vdaná za stěžovatele; chtěla se od stěžovatele odloučit, ale stěžovatel proti tomuto přání protestoval; tvrzení o psychickém týrání se objevila až po prvním jednání v rozvodovém řízení, teprve tehdy A. začala vyjadřovat námitky proti výchovným metodám stěžovatele. Nakonec stěžovatel namítl, že okresní soud nepředvolal z úřední povinnosti WM jako svědka,“ shrnuje průběh řízení v Polsku ESLP.
Polský soud: Je obtížné připustit křivé obvinění
Odvolací soud v Lublinu zamítl přezkum rodinných fotek a nahrávek s tím, že děti byly v té době příliš malé. Rozhodnutí nepředvolat WM, který se mezitím stal novým manželem A. shledal správným, neboť „strany o výslech tohoto svědka nepožádaly“. Na argumenty načasování a kontextu případu soud nijak nereagoval, pouze uvedl, že je obtížné připustit, že touha odloučit se od muže mohla být důvodem ke křivému svědectví A.
Odvolací soud dále konstatoval, že se „stěžovatel dopustil na svých dětech psychického týrání tím, že je nutil k určitému chování“. „V důsledku jeho jednání se u dětí rozvinuly emocionální a osobnostní poruchy a projevovaly se averze ke katolické církvi a také k náboženským praktikám obecně,“ uvedl odvolací soud a rozsudek potvrdil.
Rozhodnutí nepřipustit některé důkazy potvrdila před Evropským soudem pro lidská práva polská vláda: „Vláda potvrdila, že několik žádostí o připuštění nových důkazů, které podal stěžovatel, nebylo vyhověno. Při všech těchto příležitostech však soudy analyzovaly, zda byly žádosti dostatečně odůvodněné a relevantní k předmětu sporu, a poté dostatečně odůvodnily své rozhodnutí nevyhovět. Vláda poukázala zejména na rozhodnutí nepřipustit jako důkaz různé filmové záznamy a fotografie, nevyslechnout svědka, který byl psychologem, a nepředvolat druhého manžela A. (WM),“ stojí v rozsudku. Rovněž zpochybnila podjatost autora znaleckého posudku, na kterou si stěžoval manžel.
ESLP: Úmluva nestanová pravidla přípustnosti důkazů
V počátku svého rozhodování Evropský soud pro lidská práva zopakoval, „že i když článek 6 zaručuje právo na spravedlivý proces, nestanoví žádná pravidla pro přípustnost důkazů, což je primárně věcí úpravy podle vnitrostátního práva“. „Není proto úlohou Soudu zásadně určovat, zda mohou být určité druhy důkazů – například důkazy získané nezákonně z hlediska vnitrostátního práva – přípustné, nebo zda je stěžovatel vinen či nikoli. Otázkou, kterou je třeba zodpovědět, je, zda řízení jako celek, včetně způsobu, jakým byly důkazy získány, bylo spravedlivé,“ uvedl Soud.
„Kromě toho právo na spravedlivý proces nelze považovat za účinné, pokud žádosti a připomínky stran nejsou skutečně „vyslyšeny“ – to znamená, že je tribunál řádně prozkoumá,“ dodal Soud. A konečně, soudy by podle ustálené judikatury měly v rozsudcích uvádět důvody, na nichž jsou založeny, uvedl dále Soud.
Soud: Jádro případu je nepředvolání údajného milence
Podle ESLP je jádrem stížnosti odsouzení za náboženské praktiky, jimž vystavoval své děti. Otázkou, kterou vnitrostátní soudy měly určit tedy bylo zda tyto praktiky představují „nebezpečné praktiky“, uvedl Soud s odkazem k případu Vojnity v. Maďarsko.
Soud rovněž poznamenal, že stěžovatel zdůraznil, že manželka A. podala žádost o zahájení vyšetřování údajného psychického týrání jejich tří dětí až poté, co požádala o rozvod, k čemuž stěžovatel odmítl dát souhlas. Tvrdil, že obvinění ohledně psychického týrání se objevila až v době, kdy A. navázala nový vztah s mužem WM. „Soud však poznamenává, že vnitrostátní soudy se tímto tvrzením nezabývaly,“ stojí v rozhodnutí ESLP.
Soud se domnívá, že tento argument vznesený stěžovatelem u vnitrostátních soudů se týkal jádra trestního případu proti němu a vyžadoval velmi konkrétní a výslovnou odpověď. Vnitrostátní soudy však tento bod nijak neposoudily. Touto otázkou se okresní soud nijak nezabýval. Zatímco na některá konkrétní tvrzení stěžovatele, pokud jde například o nepřiznání fotografií a filmových záznamů jako důkazů, reagoval, na argument o nepředvolání WM a na jeho hlavní tvrzení o obecném kontextu případu a nebylo vynaloženo žádné úsilí analyzovat tento problém, stojí dále v rozhodnutí ESLP.
Rozhodnutí dcery žít s otcem má razítko od soudu
Soud nepřesvědčily ani argumenty vlády, že stížnosti na podjatost znalce byly řádně přezkoumány. „Když stěžovatel požadoval druhý znalecký posudek k výpovědi dcery M., tato žádost byla rovněž zamítnuta se zjevně stručným odůvodněním,“ stojí v rozsudku ESLP.
„Soud dále konstatuje, že krajský soud zamítl námitky obhajoby a shledal, že svědectví M., nejstarší dcery stěžovatele, podané během hlavního líčení, které vykreslovalo stěžovatele v pozitivním světle, nebylo spolehlivé. Vnitrostátní soudy se však zjevně nezabývaly skutečností, že po rozvodu jejích rodičů se M. dobrovolně rozhodla žít se stěžovatelem a že toto ujednání bylo akceptováno vnitrostátními soudy. V tomto ohledu Soud rovněž poznamenává, že vnitrostátní soudy důkladně nezkoumaly žádné možné vazby mezi ostatními svědky a stěžovatelem a jeho bývalou manželkou,“ zhodnotil práci polských soudů ESLP.
S ohledem na výše uvedené úvahy Soud poznamenává, že vnitrostátní soudy na dvou úrovních jurisdikce neprovedly žádné posouzení ohledně konkrétních a důležitých argumentů stěžovatele, a nesplnily tak jeden z požadavků spravedlivého slyšení – totiž poskytnout přiměřené odůvodnění. za jejich rozhodnutí. V souladu s tím došlo k porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy, uzavřel Evropský soud pro lidská práva s tím, že Polsko musí vyplatit muži 6 000 euro za nemajetkovou újmu.
Irena Válová
