Obecné soudy již podruhé řeší obžalobu expředsedy Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Romana Švaňhala kvůli domácímu násilí na družce. Do věci totiž loni zasáhl Nejvyšší soud, který zrušil pravomocné rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 4 však minulý týden Švaňhala opět odsoudil za vydírání a vyhrožování své družce. Musí ji také zaplatit nemajetkovou újmu, sdělil České justici mluvčí soudu Michal Dvořák. Státní zástupce Václav Mastný z Okresního státního zastupitelství v Třebíči při jednání uvedl, že byl usnesením Nejvyššího soudu šokován, protože podle něj „účelově akceptoval“ obhajobu obžalovaného. Rozhodnutí není pravomocné, Švaňhal se na místě odvolal.
Na konci února byl soudce Roman Švaňhal uznán vinným ze spáchání přečinu vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. „Dále bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy. Rozsudek není dosud v právní moci, když obžalovaný si podal odvolání do protokolu, státní zástupce si ponechal lhůtu pro vyjádření. O odvolání bude následně rozhodovat Městský soud v Praze,“ uvedl pro Českou justici mluvčí a předseda senátu Michal Dvořák.
Nejvyšší soud věc 7 Tdo 850/2022 pod vedením předsedy senátu Josefa Mazáka vrátil k novému projednání loni na podzim. Zatímco nalézací soudy hodnotily například to, že Švaňhal poškozené odmítl poskytovat osobní vozidlo nebo ji izoloval od vnějšího světa jako psychické týrání, podle Nejvyššího soudu to tak nebylo a soudce odpíráním půjčením auta pouze „naplňoval své vlastnické právo“.
V usnesení se mluví o tom, že podle pravomocného rozhodnutí Švaňhal například družku dlouhodobě ponižoval, bezdůvodně urážel, posmíval se jí za vadu řeči, bil ji pet lahví a tahal za vlasy či vyhrožoval svými konexemi. Psychické domácí násilí postupně podle nalézacího soudu přecházelo ve fyzické týrání. „Počínaje rokem 2016 se u poškozené rozvinula porucha přizpůsobení projevující se tím, že nebyla schopna prožívat radost a byla narušena její výkonnost, koncentrace a pozornost,“ stojí v původním pravomocném rozhodnutí. Když byl Švaňhal agresivní, vyhrožoval, že pokud kontaktuje policii, vyhodí ji na ulici a společný potomek „zůstane u něho“.
Nejvyšší soud nalézacímu soudu vyslal požadavek, aby kvantifikoval rozsah domácího násilí, kterého se měl Roman Švaňhal na družce dopustit. Trestný čin týrání je totiž podle Nejvyššího soudu naplněn pouze v případě, pokud k jednání obžalovaného docházelo soustavně. Dále Nejvyšší soud požadoval vyjasnit způsob, intenzitu a četnost jeho jednání při zásadě „in dubio pro reo“, tedy „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
Obecné soudy totiž jak vyplývá z usnesení nedostatečně posoudily, zda obětí týrání nemohl být i soudce.
Podle státního zástupce Mastného pasáže v usnesení svědčí o naprosté negaci fundamentálních atributů domácího násilí ze strany Nejvyššího soudu a to zejména v jeho psychické formě. Uvedl to nyní v závěrečné řeči při jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4. Podle něj Nejvyšší soud vysílá špatný signál obětem domácího násilí, ale i veřejnosti. Hovořil dokonce o pachuti z „falešné soudcovské solidarity“.
Nejvyšší soud: Trestní postih za chování partnera jako ultima ratio
Soudce v dovolání namítal, že ne všechny formy tzv. domácího násilí mohou vést k závěru, že jde o trestný čin. Poukázal na situační verbální a fyzické párové násilí, které se vyskytuje v partnerských soužitích, ale není trestným činem. „Do výroku o vině obviněného byly zahrnuty i takové formy jednání, které vzhledem k jejich povaze nelze považovat za týrání a které nemohly nabýt povahy týrání ani v důsledku délky doby trvání. Jde především o jednání, které bylo ve výroku o vině vymezeno tak, že obviněný „porušoval vzájemné dohody o způsobu soužití“,“ uvedl pak v usnesení předseda senátu Mazák.
Podle Nejvyššího soudu k naplnění znaku týrání nepostačuje uplatňování dominance ve vztahu jedním z partnerů, nedostatek empatie ani to, co je nazýváno vztahovou asymetrií ani velmi neuspokojivé a konfliktní partnerské soužití, i když vede k traumatickým poruchám. Nejvyšší soud také poukázal na princip ultima ratio. „Trestní právo nesmí zasahovat do společenského života z jiného důvodu než k ochraně před trestnými činy vymezenými v trestních zákonech,“ stojí v usnesení, které se spíše než k postihu za domácí násilí kloní k nezasahování do soukromé sféry partnerského soužití. Zpochybnil také hodnocení důkazů a závěry znalců.
Švaňhal pravomocným rozhodnutím soudu přišel o talár. Ten mu byl ale po zásahu Nejvyššího soudu v lednu vrácen a je pouze postaven „mimo službu“ – pobírá tedy 60 procent soudcovského platu. Nejvyšší soud už dříve v kauze zesnulého soudce Vlastimila Matuly rozhodl, že po zrušení pravomocného rozhodnutí v trestní věci se soudce vrací do funkce. „Je-li trestní bezúhonnost předpokladem pro výkon funkce soudce, pak zrušením odsuzujícího rozsudku se musí na tohoto soudce v důsledku zásady presumpce neviny hledět, že se trestného činu nedopustil a nebyl za něj odsouzen, a že tento předpoklad pro výkon své funkce neztratil. Jinak by stále (i do budoucna po zrušení odsuzujícího rozsudku) byl tím, komu zanikla funkce soudce pro spáchání trestného činu. Nejde proto o otázku nového vzniku funkce tohoto soudce, ale o to, že byl (zákonnou cestou) odstraněn důvod, pro který měla funkce soudce zaniknout,“ uvádí se ve zmíněném rozhodnutí NS.
Původně odvolací soud Švaňhala pravomocně potrestal jednatřiceti měsíci s podmínkou na třiačtyřicet měsíců a náhradou nemajetkové újmy ve výši 60 tisíc korun. Oba soudy uvěřily poškozené E.G. , protože její výpověď se shodovala s ostatními svědeckými výpověďmi a důkazy. Soudce čelí i obžalobě za křivé obvinění poškozené.
Švaňhal v roce 2011 ve funkci předsedy Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nahradil současného ústavního soudce Tomáše Lichovníka. Soudil například známou kauzu záměny dětí v třebíčské porodnici.
Eva Paseková
