Jako neexistující národní soudce za neexistující národní členský stát Rusko zasedl loni v říjnu ve Velkém senátu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) bývalý ruský soudce Mikhail Lobov. Jenže úřad ruského soudce zanikl k 16. září 2022. Od března není Rusko členem Rady Evropy. Slovenská soudkyně Alena Poláčková a polský soudce Krzysztof Wojtyczek protestují. Jde podle nich o tribunál neustavený v souladu se zákonem a rozsudek tak nemá žádnou hodnotu precedentu.
Soudkyně Evropského soudu pro lidská práva zvolená za Slovensko Alena Poláčková a soudce zvolený za Polsko Krzysztof Wojtyczek protestují disentními stanovisky proti procesu, jak se odehrál v případě Fedotova v. Rusko.
Právě v tomto případě zasedl bývalý ruský soudce Mikhail Lobov bez mandátu ve Velkém senátu soudců dokonce jako soudce národní, ačkoli národní stát Rusko neexistuje jako člen Rady Evropy od března 2022 a jako člen Úmluvy od 16. září 2022. Velký senát včetně ruského soudce bez mandátu Lobova jednal 12. října 2022.
Úplný text případu Fedotova v. Rusko, ve kterém Rusko podle soudu porušilo Úmluvu, když zamítlo manželství šesti homosexuálům, je zde.
I pravidla střídání soudců vyžadují, aby stát existoval
Z disentu soudkyně Poláčkové vyplývá, že to je Evropský soud pro lidská práva, který nedodržel vlastní jednací řád, respektive Úmluvu. Podle Úmluvy má každý členský stát Rady Evropy u ESLP jednoho soudce. Při skončení jeho mandátu tento soudce vyčká v úřadě do příchodu svého následníka. Počet řádných soudců nemůže být vyšší než počet členských států.
Jenže Rusko není členský stát Rady Evropy a v září přestal existovat i úřad ruského soudce. „Žalovaný stát v tomto případě přestal být členem Rady Evropy dne 16. března 2022. Dnem 16. září 2022 přestal být stranou Úmluvy. V souladu s článkem 20 Úmluvy se Soud skládá ze stejného počtu soudců, jaký mají Vysoké smluvní strany. Pravidlo vyplývající z tohoto článku má podle mého názoru zásadní charakter a jde ruku v ruce s duchem Úmluvy, takže počet soudců Soudu by nikdy neměl překročit počet Vysokých smluvních stran Úmluvy,“ upozorňuje ve svém disentu soudkyně Poláčková.
Podle soudkyně Poláčkové nelze na situaci ani aplikovat pravidlo střídání soudců, například ve chvíli, kdy „starý soudce“ projednává některé zbytkové případy, například ty, kde působil jako zpravodaj. To opět předpokládá, že stát, za který byl zvolen, existuje jako člen Úmluvy.
„Zatímco situace předvídaná dotčenými ustanoveními se týká výměny soudců a předpokládá existenci Vysoké smluvní strany Úmluvy, která má právo navrhovat kandidáty na volbu soudců, v projednávaném případě již neexistují žádné právní důvody pro soudce zvoleného za členský stát, který přestal být vysokou smluvní stranou Úmluvy, aby pokračoval ve svém mandátu po datu zániku tohoto statutu,“ uvádí slovenská soudkyně ESLP doslova.
Přítomnost Rusa na poradě činí Velký senát nezákonným
Alena Poláčková rovněž argumentuje tím, že k podobné situaci už historicky došlo při vystoupení Řecka z Úmluvy v roce 1970. Úřad řeckého soudce tehdy zanikl, ale žádný řecký soudce nebyl po datu zániku připuštěn k rozhodování. „Ve svém rozsudku ve věci De Wilde, Ooms a Versyp v. Belgie (18. června 1971, § 11, řada A č. 12) Soud rozhodl, že ,soudce G. Maridakis, který se zúčastnil ústních slyšení, se nemůže zúčastnit projednávání těchto případů po 31. prosinci 1970, protože vystoupení Řecka z Rady Evropy nabylo účinnosti od tohoto data´,“ cituje soudkyně judikaturu samotného ESLP. Postavení „národního soudce“ předpokládá existenci mandátu soudce jako takového, který v daném případě po 16. září 2022 zanikl, opakuje soudkyně Poláčková.
„Podle mého názoru přítomnost bývalého ruského soudce na druhé poradě dne 12. října 2022 – tedy po 16. září 2022 – v jehož průběhu se ve Velkém senátu konalo závěrečné hlasování ve věci, činí Velký senát „tribunálem neustaveným v souladu se zákonem“, v tomto případě s článkem 20 Úmluvy. Tato skutečnost postihla všechna rozhodnutí přijatá Velkým senátem v projednávané věci,“ uzavírá svůj disent Poláčková s odůvodněním, že procesně musela hlasovat proti všem výrokům rozsudku.
Rusko ztratilo jakýkoli zájem na obhajobu
Nad účinky rozsudku se pak v disentu zamýšlí polský soudce Krzysztof Wojtyczek: „Dne 16. března 2022 byla Ruská federace vyloučena z Rady Evropy. Dne 16. září 2022 přestala být Ruská federace smluvní stranou úmluvy. Od 16. září 2022 žalovaný stát, i když zůstává odpovědný za možná porušení práv podle Úmluvy, k nimž mohlo dojít před tímto datem, již nemá žádné podstatné povinnosti týkající se dalšího dodržování práv zakotvených v Úmluvě,“ uvádí polský soudce.
„Případ tedy nemá žádné praktické důsledky pro další vývoj vnitrostátního právního systému žalovaného státu, ale zároveň jsou základní obecné otázky velmi důležité pro čtyřicet šest států, které zůstávají v systému Úmluvy, a zejména pro státy, které nestanoví právní uznání svazků osob stejného pohlaví,“ napsal Wojtyczek.
V této souvislosti soudce upozorňuje, že žalované Rusko nereagovalo na žádost o seznam osob, které se účastní jednání a po 16. březnu 2022 „ztratilo jakýkoli zájem na obhajobě případu a na rozvoji systému Úmluvy“. „Veřejné zájmy a hodnoty v sázce, které by mohly být relevantní pro jiné státy, nebyly v řízení před Soudem ani identifikovány, ani formulovány,“ uvádí soudce.
Disent sepsal i sám Lobov
„Za současných mezinárodních okolností není možné tomuto a jakýmkoli dalším rozsudkům vydaným po 16. září 2022 v případech vznesených proti Rusku přisuzovat jakoukoli hodnotu precedentu a takové rozsudky nemohou mít účinky erga omnes,“ dochází k závěru soudce zvolený za Polsko.
Disent k předmětnému rozsudku ovšem sepsal i sám Lobov jako nesouhlasné stanovisko k rozhodnutí Velkého senátu proti Rusku. Lobov jakožto soudce bez mandátu zastupující neexistující členský stát hlasoval proti odsouzení Ruska za porušení Článku 8 Úmluvy kvůli zamítnutým sňatkům homosexuálních osob v Rusku.
Irena Válová
