V sestavě ústavních soudců je sice služebně nejmladší, ale na Ústavním soudu (ÚS) není nováčkem – dlouholetý vysokoškolský učitel Jan Svatoň postupně působil jako asistent tří soudců. Pracovní, ale i životní zkušenosti vidí jako svou hlavní devízu a přínos pro budoucí rozhodování soudu. Zdůraznil, že ÚS nesmí opouštět svou hodnotovou orientaci, která se formuje od 90. let, a že pro něj osobně je důležité například téma sociální spravedlnosti, stejně jako vědomí, že soud často rozhoduje nejen o ústavnosti obecně, ale v konečném důsledku o konkrétních lidech.
Když prezident Miloš Zeman jmenoval Svatoně soudcem, vyjádřil naději, že ÚS nebude třetí komorou Parlamentu a že jeho představitelé nebudou politickými aktivisty. Podle Svatoně se soud sice při svém rozhodování nevyhnutelně setkává s „političnem“, třeba když rozhoduje o návrzích na zrušení zákonů či jejich částí, měl by si však udržovat odstup od politiky a posuzovat především ústavnost, ale také účelnost a smysl konkrétní právní regulace. „Soud se tímto způsobem pochopitelně politiky dotýká, ale neměl by řešit otázky za politiky,“ uvedl Svatoň.
Příchodem Svatoně začíná další velká obměna ÚS, nastupující prezident Petr Pavel ve svém funkčním období dostane možnost jmenovat 13 soudců z 15členné sestavy. Svatoň doufá, že vznikne mix soudců a soudkyň různých právních profesí, a tím pádem také různého nahlížení na problémy.
Sám chce přispět jak svou erudicí dlouholetého pedagoga ústavního práva a státovědy na brněnské právnické fakultě, tak zkušenostmi nasbíranými v pozici asistenta soudců Jiřího Malenovského, Vojena Güttlera a naposledy Vladimíra Sládečka. „Jsou to zkušenosti, které nelze získat z knih, učebnic či komentářů,“ uvedl.
Soudcem ÚS se Svatoň stal v 70 letech, kdy soudci obecných soudů kvůli věkovému limitu z justice odcházejí. Svatoň však věří, že životní zkušenost je při rozhodování důležitá, zmínil určité „zmoudření věkem“, jež se projevuje třeba ve schopnosti vcítit se do osudů lidí.
Rozhodujeme o lidech
„Rozhodujeme o ústavnosti, ale de facto se rozhoduje často o lidských osudech. Takže to není jen o něčem, ale především o někom. Samozřejmě si to můžeme uvědomovat v jakémkoli věku, ale v tom vyšším věku je to velmi intenzivní,“ uvedl.
Za jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí ÚS Svatoň považuje již jeho první nález, kterým soudci v roce 1993 zamítli návrh na zrušení zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. ÚS v nálezu především poukázal na to, že tehdy nová ústava není založená na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu ideje, vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti.
„Podle mého názoru to od té doby neztratilo vůbec nic ze své aktuálnosti. Je to stále důležité jak pro rozhodování ÚS, tak pro působení veřejné moci obecně,“ řekl Svatoň. Je pro něj podstatná také sociální spravedlnost, ale i jistá rozumnost, účelnost právní regulace – zda má své opodstatnění, zda je vhodná a potřebná. „Jestliže opodstatnění má, je potom samozřejmě i lépe přijímána,“ uvedl Svatoň, podle kterého tu „společnost není pro stát, ale naopak stát pro společnost“.
Svatoň i nadále bude v omezené míře působit na právnické fakultě v Brně, kde učí asi 45 let a hlásí se k ní jako ke své alma mater, zatímco k ÚS jej prý váže „osudová přitažlivost“. Rodák z Jihlavy prožil část života na Vysočině, zůstala mu od té doby láska k běžeckému lyžování. Od druhé poloviny 60. let je fanouškem bigbítu a rocku. „Mám rád lidi. Říkám to, přestože se to někomu může zdát jako jistá floskule. A velmi rád jsem učil. Celý život mě to inspirovalo. A ještě stále trochu učit budu,“ uvedl Svatoň.
(čtk)
