Evropský soud pro lidská práva ve čtvrtek vydal jeden rozsudek a dvě rozhodnutí vůči České republice. Všechny tři stížnosti zahrnovaly právo na spravedlivý proces a jeho dílčí aspekty. Porušení práva štrasburský soud shledal v případu Janáček. Stížnosti Němeček a Auto Hégr, a. s. odmítnul jako nepřijatelné. Informovala o tom Kancelář vládního zmocněnce.
Auto Hégr, a. s. proti České republice: Právo na přístup k soudu a odůvodnění soudního rozhodnutí
V případu Auto Hégr, a. s. se stěžovatelka neúspěšně bránila proti zaplacení finanční částky před civilními soudy. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítnul, protože nesplňovalo všechny formální náležitosti a směřovalo jen proti skutkovým zjištěním nižších soudů. Ústavní soud následně odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost, aniž by se výslovně vyjádřil k jejím námitkám uvedeným v doplňujícím podání.
Štrasburský soud se ztotožnil se stanoviskem vlády, dle kterého Ústavní soud nepostupoval formalisticky, pokud se nezabýval postupem soudů nižších stupňů. Ústavní stížnost směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu. Ten se věcí nezabýval pro formální vady podání stěžovatelky. Soud ve Štrasburku zdůraznil, že stěžovatelka byla zastoupena advokátem, jehož odpovědností bylo, aby odvolání dostálo všem požadavkům stanovených právními předpisy. Soud proto neshledal, že by vnitrostátní soudy stěžovatelce upřely právo na přístup k soudu a odůvodnění soudního rozhodnutí.
Rozhodnutí Auto Hégr, a. s. v anglickém jazyce naleznete zde.
Němeček proti České republice: Stěžovatel chybou Ústavního soudu neutrpěl podstatnou újmu
Stěžovatel se v minulosti opakovaně obracel na Ústavní soud s desítkami podání. Mnohokrát namítal podjatost téměř všech ústavních soudců s důvody, že jde o „justiční vrahy“ nebo jejich práci přirovnal k „jednání fašistů“ či „upalování lidí zaživa islámským státem“. Ústavní soud o všech jeho námitkách podjatosti postupně rozhodl a vydal k nim samostatná usnesení. V jednom navazujícím usnesení však Ústavní soud omylem uvedl jméno pouze jednoho ze soudců namísto jmen obou soudců, o jejichž podjatosti rozhodoval.
Štrasburský soud ve svém odmítavém rozhodnutí přijal argument vlády, že tato formální chyba neměla na výsledek řízení žádný vliv. I kdyby ji Ústavní soud napravil, nic by se nezměnilo na závěru, že stížnost Ústavní soud odmítnul jako zjevně neopodstatněnou. Chyba navíc stěžovateli nezpůsobila žádnou majetkovou ani nemajetkovou újmu.
Rozhodnutí Němeček v anglickém jazyce naleznete zde.
Janáček proti České republice: Možnost účastníka řízení se vyjádřit k argumentaci soudů
Porušení práva na spravedlivý proces v řízení před Ústavním soudem štrasburský soud nicméně shledal ve věci Janáček proti České republice. Ve vnitrostátním řízení totiž Ústavní soud stěžovateli nekomunikoval všechna vyjádření, která si vyžádal od obecných soudů jako podklad pro své rozhodnutí. Stěžovatel tak neměl šanci se k nim v rozporu se zásadou kontradiktornosti řízení vyjádřit.
Štrasburský soud zdůraznil, že vnitrostátní soudy musí ponechat primárně na účastníkovi řízení, aby posoudil, zda některý z podkladů pro rozhodnutí soudu bude komentovat. Pouze za předpokladu, že by se vyjádření obecných soudů omezila na pouhý odkaz na svá předchozí rozhodnutí v dané věci a Ústavní soud by na nich nezaložil své rozhodnutí, by jejich nepředložení stěžovateli k vyjádření neporušovalo zásady spravedlivého procesu. V případě Janáček však vyjádření obecných soudů šla nad rámec svých odůvodnění v jejich přechozích rozhodnutích. Ústavní soud navíc své závěry formuloval tak, že z nich skutečně vycházel. Stěžovatel měl tak zjevný zájem na tom, aby na ně mohl reagovat.
Celý rozsudek v anglickém jazyce naleznete zde.
Anotace všech tří případů v českém jazyce naleznete přibližně za měsíc v databázi eslp.justice.cz.
(red)
