Ministerstvo spravedlnosti (MSp) připravilo novelu zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů. Řízení má být dvojinstanční, rozhodovat budou kárné senáty vrchních soudů a v odvolání kárný senát při Nejvyšším soudu (NS). O kárných proviněních soudců by měly podle návrhu rozhodovat nadále již jen kárné senáty složené ze soudců, přezkumu předsedů senátů budou podléhat uložené výtky a v případě kárných řízení pro nerespektování závazného právního názoru bude moci být použit jako důkaz protokol o hlasování senátu.
Na stole je další z návrhů novel zákona o kárném řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů. Tým ministra spravedlnosti Pavla Blažka se rozhodl v mnohém respektovat návrhy předchozí, avšak přišel i s poměrně zásadními novinkami, které mohou vyvolat nejen v justici debaty.
Návrh počítá s tím, že kárné řízení by mělo být oproti dnešku dvojinstanční. V prvním stupni by rozhodovaly kárné senáty při vrchních soudech, odvolání by posuzovaly kárné senáty při NS. Kárný senát při Vrchním soudu (VS) v Praze by rozhodoval o návrzích soudců, státních zástupců a exekutorů z moravských soudních krajů, senáty při VS v Olomouci zase o návrzích z krajů českých.
Avšak zatímco o kárných návrzích ve věcech soudců by rozhodovaly v obou stupních tříčlenné senáty složené výhradně z řad soudců (předsedou by měl být soudce vrchního soudu, přísedícími soudce krajského soudu a okresního soudu), v případě státních zástupců a exekutorů by v prvním stupni „přisedal“ k třem soudcům a jednomu zástupci té dané profese vždy advokát. Dnes jsou kárné senáty šestičlenné, přičemž v nich jsou přísedícími i zástupci akademické obce, žádná z profesí v nich nemá nadpoloviční většinu.
Odvolání na nejvyšším soudu
Při NS by pak byly zřízeny odvolací kárné senáty, v nichž by zasedali dva soudci NS a jeden soudce Nejvyššího správního soudu (NSS). Návrh počítá i s tzv. velkým, pětičlenným kárným senátem, který by sjednocoval kárnou judikaturu.
Další novinky se týkají procesních pravidel. Prodloužila by se dosavadní šestiměsíční subjektivní lhůta pro podání kárného návrhu na devět měsíců a zavádí se informační povinnost kárného navrhovatele vůči ostatním potenciálním kárným žalobcům, zda kárný návrh podali či hodlají podat. A pokud tak neučiní, neběží subjektivní lhůta. Řeší se tím tak situace, kdy některý z kárných žalobců z vyšších instancí nemůže využít svoji pravomoc v případě, že se o spáchání kárného provinění toho konkrétního soudce či státního zástupce vůbec nedozví, popřípadě je o něm zpraven až po lhůtě či krátce před jejím uplynutím. Tito potenciální kární žalobci jsou oprávněni se ke kárnému návrhu připojit, a to nejpozději před zahájením dokazování. Odvolání proti rozhodnutí (a to včetně rozhodnutí o schválení dohody o kárném provinění a opatření) prvoinstančního kárného senátu pak mohou podat i ti potenciální kární žalobci, kteří nebyli původními navrhovateli.
Návrh řeší i možnost odvolání proti uloženým výtkám. To se dnes řeší v rámci správního soudnictví. Návrh počítá s tím, že námitky proti výtce bude moci podat nejen dotčený soudce, státní zástupce či exekutor, ale také i kární žalobci, kteří nebudou s jejím uložením spokojeni. O podaných námitkách by měl rozhodovat předseda senátu jako samosoudce.
Debaty může vyvolat institut podmíněného zastavení kárného řízení. Kárný senát by podle návrhu mohl bez ústního jednání rozhodnout o podmíněném zastavení kárného řízení v případě, že se kárně obviněný k činu doznal a prohlásil, že uhradí státu regresní úhradu podle zákona upravujícího odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, pokud se jí stát domáhá.
Právní poradenství obětem trestných činů
Podle uvážení pak může stanovit kárný senát také další podmínky, včetně délky zkušební doby. Ta by měla být závislá na závažnosti provinění, minimálně šest měsíců, maximálně pak tři roky. Mezi ony podmínky, k nimž se musí kárně obviněný zavázat pro případ, že je jeho provinění hodnoceno jako závažné, aby mohl senát rozhodnout o podmíněném zastavení řízení, by spadaly, vedle závazku splnění povinnosti, jejíž nesplnění mu bylo vytýkáno, také zaplacení k míře deliktu adekvátní finanční částky. A to na zajištění právního, dluhového nebo podobného poradenství fyzickým nebo právnickým osobám a peněžité pomoci obětem trestných činů.
Předseda kárného senátu pak může rozhodnout, že v průběhu zkušební doby kárně obviněný podmínku nesplnil a zahájí tím opět kárné řízení, anebo prodloužit původně stanovenou zkušební dobu, a to až na maximální lhůtu tří let.
Další kontroverzní změnou oproti stávající úpravě je možnost prolomit pro účely kárného řízení tajnost hlasovacího protokolu senátu v případě, že je soudci vytýkáno, že svým hlasováním porušil povinnost řídit se závazným právním názorem vyššího soudu. Navíc odtajnit protokol hlasování by mělo být možné i pro účely zjištění, zda byl delikt vůbec spáchán a možnost do něj nahlédnout by tak měli i zástupci ministerstva spravedlnosti.
Právě kvůli nemožnosti porušit tajnost protokolu o hlasování senátu zprostil kárný senát NSS soudce Krajského soudu v Plzni v čele s předsedou senátu Eduardem Wipplingerem. Soudci čelili kárnému návrhu pro opakované nerespektování závazného právního názoru NS.
Petr Dimun
