Další bývalý komunistický potentát uniká spravedlnosti za to, že se svým konáním podílel za střelbu na československých hranicích před rokem 1989. Případ bývalého federálního ministra vnitra Františka Kincla zatím nepravomocně odložil Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Proč?
Usnesením ze dne 31. ledna 2023 odložil podplukovník Jan Trnečka z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) „věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby“; zločinu se dopustil bývalý federální ministr vnitra Ing. František Kincl.
Kincl byl ve funkci byl od 12. 10. 1988 do 3. 12. 1989.
Kincl si byl podle vyšetřovatele ÚDV vědom toho, že úprava režimu na hranicích je v přímém rozporu s ustanovením článku 12 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (č. 120/1976), a přesto neučinil žádná opatření, aby nedocházelo k porušování práv občanů.
V důsledku ministrovy nečinnosti „nadále docházelo ke služebním zákrokům příslušníků Pohraniční stráže spojeným s použitím zbraně“, přičemž na československých hranicích byli:
- 23. 10. 1988 postřelena a zraněna Kerstin Traurweinová, roz. Hahnová,
- 21. 7. 1989 postřelen a zraněn Dr. Thomas Bartsch,
- 14. 9. 1989 postřelen a zraněn Günter Herbert Zeh,
- 22. 9. 1989 postřeleni a zraněni Rene Röder a Steffen Schlegel.
V usnesení ÚDV se přitom zdůrazňuje, že „zvlášť závažný zločin“, kterého se exministr dopustil, není promlčen.
Proč tedy byla věc odložena?
Protože podle znaleckého posudku, který vypracoval znalecký ústav Psychiatrická nemocnice Bohnice, „prověřovaný“, kterému je 82 let, „trpí dlouhodobě závažnou a trvalou duševní poruchou diagnostikovanou jako ,F22 porucha s bludy‘ (dříve zvaná ,paranoia‘)… Pro tuto poruchu není schopen chápat smysl úkonů trestního řízení.“
Usnesení není pravomocné. Poškození proti němu mohou do 3 dnů od doručení podat stížnost.
„Ať už to poškození udělají, nebo ne, je zjevné, že ani vysocí státní a straničtí funkcionáři nemají lék, jak uniknout útrapám stáří. (A to platí i v případě, kdyby byl znalecký posudek poněkud ´přehnaný´,“ uvedl k odložení právní zástupce poškozených Lubomír Müller.
Komunističtí potentáti trestům unikají
František Kincl není jediným vrcholným komunistickým představitelem, kterého Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu vyšetřoval.
Přestože se rozběhlo trestní řízení, drtivá většina komunistických pohlavárů spravedlnosti unikla. Státní zastupitelství razantně zasáhlo do případů úmrtí na československých hranicích před rokem 1989 předloni na podzim.
Stíháno bylo hned několik předlistopadových komunistických potentátů – Milouš Jakeš, Lubomír Štrougal (ten tento týden zemřel – pozn. teď.) Jan Fojtík a Vratislav Vajnar. Po zásahu žalobců z Městského státního zastupitelství v Praze a z Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 je jediným stíhaným exministr vnitra Vratislav Vajnar. Vyplývá to ze zjištění Ekonomického deníku. Zastavení stíhání u dvou exkomunistů ovlivnila demence. Nesvéprávní ale nejsou.
Stíhání komunistického šéfstraníka Milouše Jakeše ovlivnilo jeho úmrtí, proto je státní zástupce Vladimír Hackl zastavil.
Stíhání expremiéra Lubomíra Štrougala ovlivnil jeho zdravotní stav, respektive znalecké posudky, obvodní žalobci jej proto taktéž zastavili a nepomohla ani stížnost poškozených či jejich zástupců. Náměstek městského žalobce Vladimír Hackl prvotní rozhodnutí žalobců potvrdil.
V případě exministra vnitra Vratislava Vajnara Vladimír Hackl rozhodnutí o zastavení stíhání zrušil a vrátil k dalšímu projednání na obvod.
Stíhání stranického ideologa Jana Fojtíka pak zastavila žalobkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Katarína Kandová.
Věc bývalého ministra vnitra Františka Kincla začal znovu prošetřovat Ústav dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
Někdejší vrcholní představitelé Komunistické strany Československa byli obviněni z toho, že na československých hranicích spoluzavinili před rokem 1989 smrt a zranění osob, které se chtěly dostat z tehdejšího Československa. Právní řád totiž garantoval, že „každý“ má právo „svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní“.
Pohraniční režim, za který obvinění spoluodpovídali, ale svobodnému pohybu osob bránil, a to i za cenu použití střelných zbraní či speciálně vycvičených psů.
Trestní oznámení podala Platforma evropské paměti a svědomí, která se zabývá objasňováním zločinů totalitních režimů. Na základě tohoto oznámení policie začala některé bývalé představitele KSČ a komunistické vlády stíhat.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ale začal postupně stíhání odkládat. Odůvodnil to především úmrtím bývalých komunistických potentátů.
Zasáhla demence, ale nesvéprávní nejsou
Stíhání komunistických potentátů už bylo jednou zastaveno, a to na základě znaleckých posudků. Jenže Ekonomický deník upozornil na možnou podjatost znalců a tu následně potvrdil i Ústavní soud. Byly proto vypracovány posudky nové.
Ze znaleckého posudku Psychiatrické nemocnice v Praze Bohnicích ohledně zdravotního stavu obviněného Štrougala vyplývá, že dotyčný je jen velmi omezeně schopen chápat smysl vedeného trestního řízení, přičemž není schopen chápat smysl konkrétních procesních úkonů, a to pro demenci. Zlepšení jeho zdravotního stavu je přitom vyloučeno.
„Vyšetření obviněného Štrougala přineslo poznatky, které i z laického pohledu svědčí o velkém zdravotním deficitu. 97letý obviněný je prakticky slepý, trpí nedoslýchavostí, značným pohybovým omezením, a především pak progredující demencí. Je schopen, nota bene jen po omezenou dobu, pouze základní společenské konverzace, v rámci které se ztrácí a nedokáže si vybavit banální slova. Do této konverzace je sice schopen včlenit i reakci na své obvinění, nicméně tato má ryze povšechný ráz. Letmý odkaz na několik pojmů a institucí, s nimiž se v minulosti desítky let setkával, nemá s ohledem na další znalecká zjištění
relevanci. Nejde o to, že by obviněný povšechně nechápal aktuální ´společenské´ bezpráví a jeho postih, ale o fakt, že již není schopen duševně postihnout a jakkoli reflektovat elementární projevy bezpráví minulého, tj. toho, které mu je kladeno za vinu. Dotyčný je tedy ve spojitosti s vedeným trestním stíháním, jak sám říká, ´obtěžován´, aniž by se byl schopen dovtípit proč. Nejde o jeho bohorovnou obhajobu, ale vzhledem ke znaleckým zjištěním už o odraz jeho aktuálního zdravotního stavu,“ stojí ve znaleckém posudku ke Štrougalovi.
„Na základě těchto zjištění lze mít proto důvodné pochybnosti o způsobilosti obviněného Štrougala chápat smysl vedeného trestního stíhání. Ostatně, i kdyby bylo možno učinit v posledně uvedeném
smyslu kladný závěr, lze konstatovat, že zdravotní stav obviněného Štrougala má za následek též nezpůsobilost ke konkrétním procesním úkonům, resp. úkonům obhajoby. Další vedení trestního stíhání, tj. i postavení obviněného před soud ve smyslu trestního řádu, tudíž zdravotní stav dotyčného vylučuje,“ doplnilo státní zastupitelství.
Ze znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem ohledně
zdravotního stavu obviněného Vajnara ústavní posudek vyplynulo, že dotyčný smysl vedeného trestního řízení i konkrétních procesních úkonů chápe, byť ve spojitosti s mírnou kognitivní poruchou trpí poruchami paměti, soustředění a rozhodování ve větší míře, než odpovídá jeho věku, což musí být v případném trestním řízení vzato v potaz. V jeho případě musí Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 rozhodnout znovu.
Na základě znaleckého posudku bylo zastaveno i stíhání někdejšího stranického ideologa Jana Fojtíka.
Ten je dle posudku postižen mírnou demencí, organickou poruchou nálady (středně těžkou depresivní fází) a organickou insomnií. Smysl úkonů trestního řízení – co je mu kladeno za vinu, co je trestní řízení, že jeho cílem je rozhodnutí o vině či nevině a případné potrestání – je schopen chápat jen velmi povšechně, formálně a nepřesně, a to jen v určitou denní dobu a v klidu domácího prostředí, zejména v odpoledních hodinách.
„V cizím prostředí se u něj dostavují pády a stavy dezorientace až deliria. Z důvodu demence není schopen vykonávat základní práva v trestním řízení (vyjádřit se ke všem skutečnostem kladeným mu za vinu, navrhovat důkazy, činit návrhy, podávat žádosti či opravné prostředky, osobně se účastnit úkonů trestního řízení). Nelze očekávat, že by se jeho duševní stav zlepšil do takové míry, že by to zvrátilo znalecké závěry, demence se bude naopak zhoršovat.
Fojtík byl vyšetřen doma. Na podkladě odborného posouzení znalci dospěli k závěru, že jeho duševní stav již v dané době neumožňoval chápat smysl trestního řízení alespoň na elementární úrovni,
za kterou nelze považovat „velmi povšechné, formální a nepřesné chápání“ úkonů trestního řízení z důvodu demence, tedy duševní poruchy.
„Předmětné znalecké závěry pak v konfrontaci s dalším spisovým materiálem obstaraným v přípravném řízení – v daném směru lze zmínit již samotnou nemožnost provést výslech obviněného z důvodu jeho duševní poruchy, jakož i reprodukci průběhu jeho vyšetření odborníky
v jeho bydlišti, které znalecké závěry toliko podporují – tj. při respektování základních zásad trestního řízení vymezených v § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, neumožňují pokračovat v trestním řízení obviněného Jana Fojtíka,“ stojí v rozhodnutí o zastavení stíhání.
Znalci zároveň zkonstatovali, že u Fojtíka nelze očekávat zlepšení duševního stavu, jež by mu umožňovalo náležité pochopení smyslu trestního řízení, potažmo orgánům činným v trestním řízení
„pouhé“ přerušení trestního stíhání.
„Naopak je dán odborný předpoklad postupné degradace jeho duševní poruchy, a pro případ opačného vývoje jeho duševního stavu je zapotřebí opětovně připomenout možnost nařízení obnovy řízení v intencích § 278 odst. 2 in fine trestního řádu,“ konstatovali žalobci.
Ke znaleckému zkoumání Jana Fojtíka vznesl výhrady zmocněnec poškozeného Thomase Bartsche – Lubomír Müller. Ten napadl jednak formální nedostatky znaleckého posudku, a jednak samotný závěr ohledně závažnosti duševní poruchy Fojtíka. Státní zástupkyně Katarína Kandová je ale odmítla.
„Skutečnost, zda jednotliví lékaři, kteří se podíleli na zpracování znaleckého posudku, jsou zapsáni v seznamu znalců či uvedeni
v kolonce ´osoby v ústavu´, je nerozhodná, jelikož jde o ústavní znalecký posudek, takže jedinou relevantní skutečností v daném směru je, že byl vypracován zapsaným znaleckým ústavem. Obdobně nevýznamnou okolností jsou případné překlepy ve jménu lékaře MUDr. Krombholze či zpracování znaleckých závěrů několik měsíců po vyšetření obviněného, k čemuž lze poznamenat, že toto bylo ze strany státního zastupitelství opakovaně urgováno. K výtkám vůči samotným znaleckým závěrům je pak zapotřebí podotknout, že znalecký ústav je z podstaty věci dostatečně odbornou autoritou, jejíž znalecké závěry sice nejsou nezpochybnitelné, pro takový případ by však musely být zjištěny zjevné rozpory mezi odborným posouzením a dalšími skutečnostmi zjištěnými v rámci trestního řízení. V posuzované věci přitom takové rozpory, jak se podává i z bodu 55. odůvodnění, zjištěny nebyly. Skutečnost, že 94letý obviněný byl schopen určitých vyjádření ohledně jeho trestního stíhání či reprodukce historických reálií, nevylučuje správnost odborného závěru, že není schopen náležitě pochopit smysl trestního řízení. Proti takovému závěru nemůže svědčit ani skutečnost, že není omezen na svéprávnosti. Nelze přitom souhlasit s tím, že by pro dosažení účelu trestního řízení stačilo ´povšechné´ chápání jeho smyslu,“ uvedla státní zástupkyně Katarína Kandová.
Zda bylo zastavení trestního stíhání správné, přezkoumává nyní Ústavní soud v řízeních pod sp. zn. I. ÚS 2378/2022 (kauza Lubomíra Štrougala) a sp. zn. II. ÚS 3602/22 (kauza Jana Fojtíka).
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
