Vyjádření obecných soudů v jeho věci nesdělil český Ústavní soud stěžovateli, takže se k nim muž nemohl vyjádřit. Nyní uspěl u Evropského soudu pro lidská práva se stížností na porušení práva na spravedlivý proces. Zásada kontradiktornosti byla porušena. Stěžovatel může nyní požádat o obnovu řízení, uvádí ESLP k případu Janáček v. ČR. V případu, který začal jako vypořádání majetku manželu zaplatí český stát jen náklady řízení ve Štrasburku.

Stěžovatel před Evropským soudem pro lidská práva Ladislav Janáček se narodil v roce 1957 a žije v Říčanech, uvádí o stěžovateli Soud. V roce 2013 rozhodl Okresní soud v Zlíně o vypořádání majetku s jeho bývalou manželkou tak, že měl zaplatit tři statisíc korun do tří dnů a skoro dva miliony korun do jednoho roka. „Okresní soud použil k posouzení hodnoty manželského jmění různé znalecké posudky,“ stojí v rozsudku ESLP.

Právě o posudky šlo v tomto původním řízení. Jak vyplývá z popisu vývoje případu, k původnímu posudku společnosti O. stanovil soud znalce V. a po jeho sdělení, že může s posudkem začít až za osm měsíců, stanovil znalce S. Soud rovněž obdržel posudek znalce M., a to na podnět stěžovatele. Okresní soud však „přesvědčivě“ zdůvodnil, proč přijal závěry znalce S. a znalce M. odmítl.

V rámci odvolání potom změnil v roce 2015 Krajský soud v Brně původní rozsudek tak, že „stěžovateli uložil mimo jiné zaplatit své bývalé manželce na vypořádání jmění manželů celkem Kč. 2 134 878 (77 792 eur), z toho 1 000 000 Kč (36 438 eur) mělo být uhrazeno do šesti měsíců ode dne nabytí právní moci odvolacího rozsudku a 1 134 878 Kč (41 353 eur ) do jednoho roku od téhož data“.   Soud vyslechl znalce S. a další dva znalce, stojí v rozsudku.

Úplný rozsudek ESLP, který byl vyhlášen 3. února 2022 je zde:

Mohlo by vás zajímat

Exekuce na vypořádání společného jmění

Pak ale události nabraly obrátky: „Dne 18. 11. 2015 zahájil soudní exekutor exekuční řízení na částku 1 000 000 Kč. Dne 17. prosince 2015 byl stěžovateli oficiálně oznámen exekuční příkaz k vymožení částky 1 000 000 Kč. Dne 12. ledna 2016 Nejvyšší soud dovolání stěžovatele zamítl jako zjevně neopodstatněné. Dne 6. září 2016 soudní exekutor nařídil prodej nemovitého majetku stěžovatele,“ vyjmenovává Soud.

Dne 14. dubna 2016 podal Ladislav Janáček ústavní stížnost. Stěžoval si, že oba soudy vycházely pouze ze znaleckého posudku znalce S., že krajský soud zamítl žádost o nařízení alternativního znaleckého posudku; a že z důvodu formalistického přístupu soudů nebyl majetek manželů správně rozdělen. Stěžovatel se dovolával čl. 11 (ochrana majetku) a čl. 36 odst. 1 (spravedlivý proces) české Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1.

Soudce zpravodaj měl za to, že nejde o nová vyjádření

Ústavní soud v rámci řízení vyzval okresní soud, krajský soud a Nejvyšší soud k vyjádření k ústavní stížnosti Ladislava Janáčka. „Dne 19. července 2016 Ústavní soud po písemném postupu zamítl ústavní stížnost stěžovatele, když mimo jiné zjistil: K posouzení případu si Ústavní soud vyžádal vyjádření obecných soudů. Po seznámení se s jejich obsahem… dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná,“ stojí v rozsudku ESLP.

Stěžovatel dopisem ze dne 19. září 2016 požádal Ústavní soud o vysvětlení, proč mu nebyla dána možnost seznámit se s písemným vyjádřením Okresního soudu ve Zlíně, Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu sp. aby měl příležitost vyjádřit svůj názor.  Ústavní soud ve své odpovědi ze dne 29. září 2016 uvedl, že vzhledem k tomu, že vyjádření nebyla stěžovateli zaslána, soudce zpravodaj měl pravděpodobně za to, že neobsahují žádné nové informace ani právní argumenty.  

Předmětné rozhodnutí o zamítnutí ústavní stížnosti je zde:

Mezitím pokračovala exekuce stěžovatele: „Dne 12. března 2017 soudní exekutor zveřejnil podrobnosti o elektronické aukci na prodej nemovitých věcí žalobkyně. Výsledky elektronické aukce zůstávají nejasné,“ popisuje události rozsudek ESLP. 

Zásada kontradiktornosti řízení porušena

Už 23. července 2007 přijalo plénum Ústavního soudu interní doporučení soudcům zpravodajům, podle kterého mají vyjádření ostatních stran zasílat stěžovatelům pro informaci a poskytnout jim přiměřenou lhůtu na odpověď, pokud vyjádření obsahují jakékoli nové skutečnosti, nároky nebo argumenty, uvádí dále rozhodnutí ESLP.

Faktu, že se tak v tomto případě nestalo využil stěžovatel: Stěžovatel namítal, že mu nebyla sdělena písemná vyjádření obecných soudů v jeho věci, z nichž Ústavní soud vycházel při svém rozhodování, a tudíž se k nim nemohl vyjádřit. Podle stěžovatele šlo o popření práva na spravedlivé slyšení.

Vláda trvala na tom, že v případě stěžovatele bylo porušení pouze formální, neboť vyjádření ostatních účastníků řízení k ústavní stížnosti neobsahovala žádné nové nebo relevantní argumenty. Navíc z nich podle vlády Ústavní soud nevycházel. 

„Stěžovatel tvrdil, že tím, že mu Ústavní soud nenabídl možnost reagovat na argumenty ostatních účastníků řízení před ním, porušil tento soud zásadu kontradiktornosti řízení. Podle něj byly připomínky ostatních stran důležité pro posouzení jeho případu a nenastaly žádné mimořádné okolnosti, které by toto selhání ospravedlňovaly,“ uvedl s odkazem na případ Mareš v. ČR č. 1414 /03 , § 30, 26. října 2006, a Milatová a další, kde byly okolnosti obdobné.  

České nesdělování dokumentů je před Soudem opakovaně

 V této souvislosti Soud znovu připomněl, že „právo na kontradiktorní řízení zahrnuje právo stran znát a vyjádřit se ke všem předloženým důkazům nebo připomínkám s cílem ovlivnit rozhodnutí soudu“. „Strany jakéhokoli sporu mohou oprávněně očekávat, že budou konzultovány ohledně toho, zda konkrétní dokument vyžaduje jejich připomínky,“ uvedl Soud, podle kterého je důvěra ve spravedlnost založena mimo jiné na předpokladu, že existuje možnost vyjádřit svůj názor ke každému dokumentu ve spisu. 

Podle Soudu mají strany „oprávněný zájem na obdržení kopií písemných připomínek obsahujících odůvodněná stanoviska k podstatě věci a je pouze na nich, aby posoudily, zda konkrétní dokument vyžaduje jejich připomínky“.

„Soud se již zabýval řadou případů vedených proti České republice, které nastolily otázku nesdělování různých dokumentů předložených různými účastníky řízení před Ústavním soudem,“ uvedl ESLP s odkazem na rozsudek Milatová a další – písemné vyjádření Ústavního soudu, pozemkový úřad a soud nižší instance, výše citovaný Mareš – písemné vyjádření soudu nižší instance a Nejvyššího soudu, Vokoun v. ČR , č. 20728/05 , 3. července 2008 – písemné vyjádření Nejvyššího soudu, Palšovič v. ČR , č. 39278/04 , 3. února 2011, Hubka v. ČR, č. 500/06   , § 36, 3. 2. 2011 – písemná vyjádření Ministerstva obrany a Nejvyššího správního soudu, uvedl Soud spolu s dalšími čtyřmi případy včetně Janýr v. ČR.

Ústavní soud měl posoudit porušení práv

Poté Soud připomněl, že kontradiktorní řízení není absolutní a může se lišit okolnostmi. Například tím, že nemožnost vyjádřit se k dokumentu nemá vliv na výsledek případu. V projednávané věci Soud seznal že Ústavní soud zmínil, že si vyžádal vyjádření od obecných soudů ve věci stěžovatele a že tato vyjádření prostudoval, aby dospěl ke svým závěrům, ale výslovně neodkázal na konkrétní prohlášení nebo jiné prvky obsažené ve sporných připomínkách. 

„Soud však podotýká, že tato vyjádření se týkala přímo důvodů stížnosti, a to hodnocení důkazů, včetně údajně neodůvodněné volby okresního soudu a krajského soudu při rozhodování o znaleckém posudku vypracovaném znalcem S. a jejich údajně formalistický přístup, který vedl k rozdělení manželského jmění v neprospěch stěžovatele,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva v rozsudku.

 Podle ESLP bylo úlohou „Ústavního soudu posoudit, zda tato tvrzení představují porušení stěžovatelových práv podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ČR“. „Důsledky nesdělení vyjádření předložených obecnými soudy proto nelze podceňovat,“ napsal v rozsudku dále Soud s tím, že od května 2011 měla být vyjádření soudů zasílána účastníkům řízení vždy s výjimkou odvoláván se na rozhodnutí ostatních účastníků stížnosti.

Rozhodnutí nekomunikovat případ musí být odůvodněno

To však nebyl tento případ, ve kterém podle Soudu šla písemná vyjádření obecných soudů nad rámec důvodů uvedených v rozhodnutí. Přesto nebyly sděleny stěžovateli, který měl podle Soudu oprávněný zájem na ně reagovat. „Ústavní soud navíc své závěry formuloval tak, že z nich skutečně vycházel,“ uvádí se v rozsudku ESLP.

Podle Evropského soudu pro lidská práva „rozhodnutí nekomunikovat musí být řádně odůvodněno a může být založeno pouze na skutečnosti, že ostatní strany ve svých připomínkách neudělaly nic jiného, ​​než že se odvolávaly na svá vlastní veřejně dostupná rozhodnutí, aniž by uváděly jakékoli argumenty nad rámec těch, které již byly výslovně uvedeny“.

Může podat návrh na obnovu řízení a soudit se o újmu

Soud nemusí zkoumat, zda nesdělení dotčených vyjádření v projednávané věci způsobilo žalobci újmu; existence porušení je myslitelná i bez újmy (viz Adolf v. Rakousko).  Rozsah, v jakém tato podání ovlivnila posouzení Ústavního soudu, není z hlediska práva stěžovatele na spravedlivý proces rozhodující (viz Kuopila v. Finsko , č. 27752/95 , uvedl ESLP v závěru rozsudku.  

S ohledem na výše uvedené úvahy Soud poté zamítl námitku vlády a konstatoval, že v tomto případě respektování práva na spravedlivý proces, zaručeného článkem 6 odst. 1, vyžadovalo, aby stěžovatel dostal příležitost seznámit se s písemnými podáními ostatních stran a vyjádřit se k nim.  „V souladu s tím došlo k porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva.

Co se týče náhrady za újmu, kterou stěžovatel vyčíslil na dvacet tisíc euro a dalších dvacet tisíc euro za náklady řízení, nebyl stěžovatel úspěšný. „Vzhledem k povaze stěžovatelovy stížnosti a k důvodům, pro které Soud shledal porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a ke skutečnosti, že stěžovatel může podat návrh na obnovu řízení u Ústavního soudu (§ 119–119 písm. b) zákona o Ústavním soudu (zákon č. 182/1993) má Soud za to, že zjištění porušení představuje dostatečné spravedlivé zadostiučinění za jakoukoli nemajetkovou újmu, kterou stěžovatel utrpěl,“ uvedl v závěru rozhodnutí Soud, který Ladislavu Janáčkovi přiznal 1389 euro za náklady řízení.

Irena Válová