Litva zaplatí 12 000 euro za porušení práva otevřeně lesbické autorky šířit pohádky s homosexuálními postavami. Stát podle vnitrostátního práva opatřil knihu varovnými nálepkami pro děti. Vědecké důkazy o vlivu informací o homosexualitě na děti neexistují, soudy mají respektovat společenskou realitu a úřady nesmí rozlišovat na vztahy více a méně hodnotné. Omezení přístupu dětí k informacím o homosexuálech je neslučitelné s Článkem 10 – právo na svobodu slova a projevu Úmluvy, uvedl Evropský soud pro lidská práva.
Pět soudců proti rozsudku podalo částečný disent.
Stěžovatelka, , byla litevská státní příslušnice, která se narodila v roce 1975 a žila ve Vilniusu. Byla „otevřeně lesbická“ autorka knih pro děti. Stěžovatelka paní Macaté zemřela v březnu 2020. V řízení místo ní pokračuje její matka.
Stěžovatelka před Evropským soudem pro lidská práva napsala knihu zaměřenou na devítileté děti. Šlo o šest pohádek upravených z tradičních pohádek tak, že do nich byly vloženy „postavy z různých marginalizovaných sociálních skupin jako jsou Romové, osoby různých ras, osoby se zdravotním postižením, z rozvedené rodiny a příběhy kolem problémů, jako je např. emigrace anebo šikana“.
„Dvě ze šesti pohádek obsahovaly dějové linie romantických vztahů a sňatků mezi osobami stejného pohlaví,“ vysvětluje fakt případu Evropský soud pro lidská práva. Kniha vyšla v Litvě v roce 2013.
Podle rozsudku knihu částečně financovala litevská univerzita na základě smlouvy s ministerstvem kultury.
Úplný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Macaté v. Litva, a byl veřejně vyhlášen soudem ve Štrasburku 23. ledna 2022 je zde.
Přichází syn krále a jeho tmavý manžel
Evropský soud pro lidská práva v rozsudku předkládá příklady autorčiny tvorby. Například pohádka „Tři princové hledají moudrost“ vypráví o králi, který poslal své tři syny do světa. Oba starší princové potkali každý začarovanou dívku, se kterou se oženili, zatímco nejmladší dorazil do města, jehož obyvatelé byli tmavé pleti a zamiloval se do krejčího. Text pohádky obsahoval následující, uvádí Soud.
Princ a krejčí zůstali na zámku. Nikdo si ani nevšiml, že krejčí měl o něco tmavší pleť než ostatní lidé. A nikomu nevadilo, že se oba mladíci drželi za ruce a vyměňovali si láskyplné pohledy, když se procházeli královskou zahradou. Tak to bylo v tomto království: každý věděl, že srdce chce, co chce, a miluje toho, koho miluje. Jakmile se všichni posadili, maršál oznámil: ‚Králův nejstarší syn a jeho žena!‘ … ‚Prostřední syn našeho krále a jeho ženy!‘ … ‚Nejmladší syn našeho krále a jeho manžela!‘ …
Králův třetí syn vstoupil s mladým krejčím… [Pořád to bylo pro [hosty] zvláštní, vidět dva mladé muže, jak se drží za ruce. Královna pochopila a usmála se: A pokud jde o tohle, srdce chce, co chce. A když mluví srdce, musíme naslouchat. Jinak nebude v životě žádný klid ani radost.“
„To jsou moudrá slova,“ souhlasili hosté. „Je pro mě velkou ctí být pozván takovými moudrými panovníky. Není divu, že tvé království vzkvétá,“ dodali…
Litevský Inspektorát pro Novinářskou etiku zasahuje
Záhy po vydání knihy se objevily stížnosti od sdružení zastupujících rodiny, že dětem jsou předkládány příběhy o vztazích mezi osobami stejného pohlaví.
V roce 2014 jeden z největších celostátních deníků Lietuvos rytas uveřejnil článek „Pohádky o netradiční lásce – v dětských batůžkách“. Obsahoval popis dvou pohádek z knihy, které se zabývaly vztahy osob stejného pohlaví a rozhovor se stěžovatelkou. Stěžovatelka hovořila o své zkušenosti s prací s dětmi, které se staly obětí šikany, o svém přání pěstovat úctu ke všem lidem a všem rodinám. Bylo zmíněno, že je autorkou pro děti s více než patnáctiletou praxí a že je otevřeně lesba. Článek také obsahoval komentáře dvou členů Litevského fóra rodičů, které vyjádřilo silnou kritiku, že příběhy o vztazích osob stejného pohlaví byly prezentovány dětem.
Inspektorát pro Novinářskou etiku v Litvě dospěl k závěru, že dvě pohádky, které takové vztahy zobrazovaly, nedodržuje § 4 § 2 odst. 16 zákona o ochraně nezletilých před škodlivými účinky veřejných informací. Toto ustanovení stanoví, že jakákoli informace, která „vyjadřuje pohrdání rodinnými hodnotami“ nebo „vybízí k jinému pojetí manželství a založení rodiny, než jak je zakotveno v Ústavě nebo občanském zákoníku“ se považuje za negativní vliv na nezletilé, uvádí o případu dále Soud.
Následně vydavatel knihy přidal na obal varovný štítek, že kniha může být škodlivá pro děti mladší14 let věku. Stěžovatelka podal proti vydavateli žalobu, kterou v občanskoprávním řízení, zamítly, když došly k závěru, že vydavatel jednal v souladu s vnitrostátním právem týkajícím s rodiny a ochrany nezletilých před škodlivými informacemi.
„Dne 24. května 2019 Nejvyšší soud odmítl přijmout k přezkoumání dovolání stěžovatele v právních otázkách s odůvodněním, že nevznáší žádné důležité právní otázky,“ stojí v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva.
Malý senát ESLP poslal případ rovnou k Velkému senátu
Stěžovatelka si stěžovala na porušení Článku 10 (svoboda projevu) Evropské úmluvy o lidských právech ve spojení s Článkem 14 (zákaz diskriminace), že její kniha byla označena jako škodlivá pro děti z jediného důvodu, a to proto, že obsahovala pozitivní zobrazení vztahů mezi osobami stejného pohlaví. Argumentovala také tím, že § 4 § 2 odst. 16 zákona o ochraně nezletilých před škodlivými účinky veřejných informací, i když se zdá být neutrální, je ve skutečnosti zaměřen na omezení šíření jakýchkoli pozitivních informací o LGBTI osobách pod záminkou ochrany dětí. Podle článku 14 (zákaz diskriminace) ve spojení s článkem 10, měl být důvodem pro omezení její knihy předsudek vůči sexuálním menšinám.
Slečna Neringa Dangvydė Macatė podala stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva dne 22. listopadu 2019. Senát soudu ji z vlastního rozhodnutí postoupil k rozhodnutí Velkému senátu. „Dne 31. srpna 2021 se senát druhé sekce ve složení Jon Fridrik Kjølbro, předseda, Carlo Ranzoni, Aleš Pejchal, Egidijus Kūris, Branko Lubarda, Marko Bošnjak, Saadet Yüksel, soudci, a Hasan Bakırcı, zástupce tajemníka sekce, vzdal pravomoci ve prospěch velkého senátu (článek 30 úmluvy a článek 72),“ popisuje proces Evropský soud pro lidská práva.
Důkazy o vlivu povědomí o homosexualitě na děti neexistují
Jak vyplývá z rozsudku, soudci Evropského soudu pro lidská práva shromáždili právní úpravy a judikaturu ze všech rozhodujících organizací od členských zemí Rady Evropy až po USA a Kanadu.
S odkazem na svoji judikaturu upozornil Evropský soud pro lidská práva v úvodu svého rozhodování na „nejlepší zájem dítěte“. „Soud při mnoha příležitostech potvrdil, že tam, kde se jedná o děti, musí být zohledněn jejich nejlepší zájem. Existuje široká shoda – včetně mezinárodního práva – na podpoře myšlenky, že ve všech rozhodnutích týkajících se dětí, přímo či nepřímo, je prvořadým hlediskem jejich nejlepší zájem.“
Soud už dříve shledal, že například povinná sexuální výchova přiměřená věku dětí ve škole je správná. „V jiných případech Soud uznal, že vnitrostátní orgány oprávněně omezovaly přístup dětí k publikacím, o nichž bylo zjištěno, že obsahují ,podněcování k tomu, aby se oddávaly předčasně činnostem, které jsou pro ně škodlivé, nebo dokonce páchaly určité trestné činy´ nebo které obsahovaly závažná a škodlivá obvinění proti sexuálním menšinám, která se rovnala nenávistným projevům,“ uvedl ve svém rozhodování ESLP.
„Pokud jde o nejlepší zájem dítěte, Soud již při několika příležitostech rozhodl, že nemá k dispozici žádné vědecké důkazy nebo sociologické údaje, které by naznačovaly, že pouhá zmínka o homosexualitě nebo otevřená veřejná diskuse o sociálním postavení sexuálních menšin, by nepříznivě ovlivnily děti,“ uvedl k tomuto konkrétnímu případu Soud s odkazem na případ Aleksejev proti Rusku , č. 4916/07 „Rovněž rozhodl, že pokud byli nezletilí svědky demonstrací ve prospěch práv LGBTI, vystaveni myšlenkám diverzity, rovnosti a tolerance, přijetí těchto názorů mohlo pouze přispět k sociální soudržnosti,“ dodal k tomu Soud.
Soudy nemohou přehlížet společenskou realitu
V podobném duchu podle Soudu rozhodují i mezinárodní organizace, které kritizují legislativu, která se snaží zamezit dětem v přístupu k informacím o různých pohlavních orientacích.
„Soud rovněž bere na vědomí rozhodnutí přijatá soudy ve Švýcarsku, Spojených státech a Kanadě v několika různých kontextech týkajících se přístupu dětí k informacím o vztazích mezi osobami stejného pohlaví, které rozhodly, že vnitrostátní orgány nemohou přehlížet sociální realitu a existenci různých typů vztahů ve společnostech, ve kterých děti žijí; a že pouhá skutečnost, že někteří lidé mohou považovat určité typy rodin nebo vztahů za závadné nebo nemorální, nemůže ospravedlnit bránění dětem v tom, aby se o nich dozvěděly,“ uvedl dále Evropský soud pro lidská práva.
Vláda: Ochrana homosexuálů nemá vést k jejich povyšování
Litevská vláda podle ESLP v tomto případě pohádek s homosexuálními postavami argumentovala odůvodněním Krajského soudu ve Vilniusu, že ochrana párů stejného pohlaví by neměla vést k „urážení“, „ponižování“ nebo „snižování“ heterosexuálních osob a rodin nebo k „povyšování rodin stejného pohlaví“.
Na to Soud reagoval: „V této souvislosti Soud poznamenává, že opakovaně rozhodl, že pluralismus, tolerance a velkorysost jsou znaky demokratické společnosti. Ve světle výše uvedených argumentů vlády Soud objasňuje, že rovný a vzájemný respekt k osobám různé sexuální orientace je vlastní celé struktuře Úmluvy. Z toho vyplývá, že urážení, ponižování nebo zlehčování osob kvůli jejich sexuální orientaci nebo prosazování jednoho typu rodiny na úkor jiného není podle Úmluvy nikdy přijatelné,“ dal Soud obecně za pravdu litevské vládě.
Jenže to není tento případ, rozhodl: „Evropský soud pro lidská práva však ve skutkových okolnostech tohoto případu žádný takový cíl nebo účinek nemůže rozeznat. Naopak shledává, že zobrazení, jak činila stěžovatelka ve svých spisech, angažovaných vztahů mezi osobami stejného pohlaví jako v zásadě rovnocenných vztahům mezi osobami různého pohlaví, spíše obhajuje respekt a přijímání všech členů dané společnosti jako základní aspekt jejich života,“ uvedl Soud.
Soud: Omezení informací o homosexuálech degraduje vztahy
Poté Evropský soud pro lidská práva uzavřel: „Soud navíc pevně zastává názor, že opatření, která omezují přístup dětí k informacím o vztazích osob stejného pohlaví pouze na základě sexuální orientace, mají širší sociální důsledky. Taková opatření, ať už jsou přímo zakotvena v zákoně nebo jsou přijímána v jednotlivých případech, ukazují, že úřady upřednostňují některé typy vztahů a rodin před jinými – že vztahy mezi různými pohlavími považují za společensky přijatelnější a hodnotnější než vztahy osob stejného pohlaví, což přispívá k pokračující stigmatizaci těch druhých.
Proto jsou podle Soudu taková omezení neslučitelná s pojmy rovnosti, pluralismu a tolerance, které jsou vlastní demokratické společnosti, uvedl Soud s odkazem na svoji judikaturu.
„S ohledem na výše uvedené Evropský soud pro lidská práva konstatuje, že pokud jsou omezení přístupu dětí k informacím o vztazích mezi osobami stejného pohlaví založena pouze na úvahách o sexuální orientaci – to znamená, že neexistuje žádný jiný důvod pro považování takových informací za nevhodné nebo škodlivé pro růst a vývoj dětí, nesledují žádné cíle, které lze akceptovat jako legitimní pro účely čl. 10 odst. 2 Úmluvy, a jsou proto s článkem 10 neslučitelné,“ uvedl doslova Soud.
Litva musí stěžovatelce zaplatit 12 000 euro za způsobenou újmu a 5 000 euro za náklady řízení.
Irena Válová
