Prezidentské volby nejsou volby zákonodárného sboru, jak jsou zaručeny úmluvou o lidských právech a základních svobodách. Proto nejsou předmětem Úmluvy. Uvedl to aktuálně Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v rozhodnutí o přijatelnosti stížnosti Ukrajiny proti Rusku. V tomto bodě pak shledal stížnost jako nepřijatelnou. Právo na svobodné volby zaručuje volbu zákonodárného sboru, nikoli hlavy úřadu bez pravomocí, vyplývá z rozhodnutí ESLP.
Rozhodnutí o přijatelnosti stížnosti Ukrajiny a Nizozemí proti Ruské federaci vyhlásil Evropský soud pro lidská práva veřejně 25. ledna 2023 ve Štrasburku. Rozsáhlé rozhodnutí má celkem 945 bodů. V závěru Soud drtivou většinu bodů stížností Ukrajiny a Nizozemí na porušení Úmluvy Ruskem seznal přijatelnou a námitky Ruska zamítl. V dalším kroku bude Soud rozhodovat o stížnosti samé.
Úplný text rozhodnutí z 25. ledna 2023 je zde.
Prezidentské volby nejsou volby zákonodárného sboru
Stížnost, kterou ESLP shledal nepřijatelnou a dal za pravdu Rusku, je stížnost na porušení práva na svobodné volby podle Článku 3 Protokolu 1. „Vysoké smluvní strany se zavazují konat v rozumných intervalech svobodné volby s tajným hlasováním za podmínek, které zajistí svobodné vyjádření názorů lidu při volbě zákonodárného sboru,“ zní předmětný článek.
Na porušení tohoto článku zastrašováním voličů si stěžovala Ukrajina. Jenže šlo o prezidentské volby v roce 2014, nikoli o volby parlamentní, jak vyplývá z bodu 722. „Shrnutí stěžující si ukrajinské vlády“ v rozhodnutí ESLP o stížnosti Ukrajiny podle Článku 3 Protokolu 1: „Právo na svobodné a spravedlivé volby na území pod kontrolou ruských polovojenských zástupců bylo zcela porušeno. Místním občanům bylo zabráněno volit v ukrajinských prezidentských volbách zastrašováním a násilím,“ uvádí Ukrajina ve stížnosti.
V dalším bodě pak Evropský soud shrnuje proces před senátem Soudu: „Když byl případ projednáván před senátem, stěžující si ukrajinská vláda se dovolávala článku 3 Protokolu č. 1 odkazujícího na parlamentní volby, ,volby´ v ,DPR´ a ,LPR´ a (ve spojení s články 10 a 11), stížnosti na ,referenda o nezávislosti´ a prezidentské volby v květnu 2014.“
„Ve svých připomínkách k Velkému senátu se však k rozsahu stížnosti nevyjádřili nad rámec stručného prohlášení uvedeného výše (viz bod 722) a v ústních podáních nebyly předloženy žádné další argumenty týkající se této stížnosti,“ uvádí dále Soud.
Rusko naopak argumentovalo, že podle Úmluvy není Soud věcně příslušný rozhodovat o prezidentské volbě ve vztahu k Úmluvě. „Při ústním jednání žalovaná vláda tvrdila, že tato stížnost je nepřípustná ratione materiae s ustanoveními Úmluvy, přičemž citovala Paksas proti Litvě ([GC], č. 34932/04,“ popisuje Soud proces.
Soud: V samém jádru jurisdikce
Jak dále vyplývá z rozhodnutí Soudu, strany sporu měly předložit vyčerpávající přehled argumentů a postojů. „Výše uvedené shrnutí stížnosti žalující ukrajinské vlády podle článku 3 Protokolu č. 1 je proto třeba považovat za definitivní. Vzhledem k formulaci stížnosti se soud domnívá, že ji nelze chápat tak, že zahrnuje stížnost na volby do ukrajinského parlamentu, protože v tomto ohledu nebyla Velkému senátu předložena žádná faktická obvinění,“ stojí v rozhodnutí.
Podle Soudu zaručuje předmětný článek Úmluvy „volbu zákonodárného sboru“ a pojem „zákonodárný sbor“ je třeba vykládat ve světle ústavní struktury daného státu, uvedl Soud s odkazem na případ Matthews v. Spojené království a Boškoski v. „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“.
„Otázka, zda prezidentské volby na Ukrajině spadají do působnosti článku 3 Protokolu č. 1, jde do samého jádra jurisdikce Soudu ratione materiae k posouzení stížnosti,“ uvedl dále Soud.
Povinnosti státu se nevztahují na volbu prezidenta
Poté Evropský soud pro lidská práva činí závěr: Ochrana práva na svobodné volby se nevztahuje na prezidentské volby. „Povinnosti uložené smluvním státům článkem 3 Protokolu č. 1 se v zásadě nevztahují na volbu hlavy státu,“ uvádí ESLP s odkazem na předešlou judikaturu: Baškauskaitė v. Litva, rozhodnutí Komise ze dne 21. října 1998, Krivobokov v. Ukrajina a Anchugov a Gladkov v. Rusko.
„Přesto, Soud akceptuje, že pokud by se prokázalo, že úřadu hlavy státu, o který jde, byla dána pravomoc iniciovat a přijímat právní předpisy nebo má rozsáhlé pravomoci kontrolovat přijímání právních předpisů nebo pravomoc cenzurovat orgány nastolující legislativu, pak by mohl být pravděpodobně považován za ,zákonodárný sbor´ ve smyslu článku 3 Protokolu č. 1,“ uvedl dále ve svém rozhodování ESLP.
Prezident nemá pravomoci zákonodárného sboru
Poté Evropský soud pro lidská práva opakuje, že vzhledem k pravomocem prezidenta Ukrajiny v roce 2014 není možné ukrajinského prezidenta považovat za „zákonodárný sbor“. „Po přezkoumání ustanovení Ústavy Ukrajiny platných v té době týkajících se role a pravomocí prezidenta soud dospěl k závěru, že článek nelze použít, protože volbu prezidenta Ukrajiny nelze vykládat jako ,volbu zákonodárného sbor´.
„Stěžující si ukrajinská vláda se k judikatuře Soudu v tomto ohledu nevyjádřila ani obecně, ani s ohledem na její konkrétní nález ve věci Krivobokov. Nepoukázala na žádné ústavní změny, které by mohly přinést následné prezidentské volby v rozsahu článku 3 Protokolu č. 1. Soud proto prohlašuje tuto stížnost za nepřípustnou z důvodu, že nespadá do pravomoci ratione materiae Soudu,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva body 728 a 729 stížnosti Ukrajiny proti Rusku.
Irena Válová
