Současná právní úprava platby za pobyt v protialkoholní záchytné stanici zůstane beze změn. Ústavní soud (ÚS) nevyhověl návrhu Okresního soudu v Mělníku na provedení škrtů v zákoně o specifických zdravotních službách. Náklady hradí lidé, kteří na záchytce skončí, pokud se prokáže jejich intoxikace. Výši úhrady stanovují jednotlivá zdravotnická zařízení. Podle ÚS lze úhradu vnímat i jako jistou formu varování.
Poplatek momentálně není zastropovaný a zákon nerozlišuje, zda intoxikovaný člověk ohrožoval jen sám sebe, nebo i okolí. Mělnický soud ve svém návrhu zdůraznil, že lidé mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči, přičemž i záchytka je zdravotní službou poskytovanou člověku, který pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a ohrožuje sebe, někoho jiného, případně majetek a veřejný pořádek.
Podle ústavních soudců je potřeba zákon vykládat tak, že intoxikovaní lidé hradí ubytovací, stravovací, hygienické nebo i dopravní náklady spojené s pobytem v záchytné stanici, které nespadají pod bezplatnou zdravotní péči. Naopak vstupní lékařské vyšetření nebo zdravotní pomůcky jsou podle soudu hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Povinnost úhrady nákladů, jak ji nyní popisuje zákon, tedy podle ÚS není v rozporu s ústavním pořádkem a není zapotřebí ji rušit.
Skutečnost, že se intoxikovaný člověk musí podílet na nákladech pobytu na záchytce, může mít podle ústavních soudců i jistý preventivní účinek. „Nepochybně jsou (náklady) pro tyto osoby jakýmsi varováním, že stav intoxikace, který si přivodily a který byl takové intenzity, že s jejími následky spojuje zákon nutnost umístění osoby v záchytné stanici, bude mít pro ně negativní důsledek spočívající mimo jiné v úhradě takto vzniklých nákladů,“ stojí v nálezu.
Lidé, kteří ohrožují jen sami sebe, například v chladném počasí v těžké opilosti leží na ulici, by podle návrhu mělnického soudu za pobyt na záchytce platit neměli, přestože si intoxikaci alkoholem přivodili sami. Právo na bezplatnou zdravotní péči totiž mají i další lidé, kteří si poškození zdraví do jisté míry sami způsobili – třeba ti, kteří se neúspěšně pokusili o sebevraždu, případně pacienti s nemocemi z obezity nebo silní kuřáci s rakovinou plic.
„V praxi lze někdy dost obtížně oddělit agresivní chování od toho pasivního,“ reagoval ústavní soudce Jiří Zemánek.
Podle údajů, které shromáždil mělnický soud, se poplatek za záchytku v různých městech pohybuje od 700 do 4500 korun. Konkrétní výši si stanovují jednotlivá zdravotnická zařízení.
Pokud se některé soudy – podobně jako ten mělnický – budou zabývat konkrétními spory o úhradu za záchytku, mohou částku v odůvodněných případech snížit, plyne z nálezu. Zasáhnout lze například v situaci, kdy stanice naúčtují náklady neoprávněně, anebo je neprokážou. Soudy rovněž mohou posoudit nárok z hlediska souladu s dobrými mravy.
(čtk)
