Seznámili se na internetu, vzali se, narodila se jim dcera a dostali se do konfliktu. Manželka se s dítětem vrátila z Velké Británie domů, manžel ji následoval, avšak bez práce, peněz a znalosti jazyka. V roce 2015 české soudy svěřily dítě do péče ženy. Kdyby byl Čech, soudy by jednaly jinak, stěžoval si Brit Pallay Agarwal ve Štrasburku. Stěžovatel neprokázal, že by s ním české soudy zacházely příznivěji, pokud by nebyl cizinec, rozhodl Evropský soud pro lidská práva (ESLP).
Pallav Agarwal, je britským státním příslušníkem, který se narodil v roce 1972 a žije v Solihull. Se svou budoucí manželkou, z České republiky se seznámil online v roce 2012 a poté se v roce 2013 setkali osobně ve Spojeném království. Bydleli spolu nejprve ve Spojeném království a poté v České republice, kde se v roce 2014 vzali a kde se jim v březnu 2015 narodila dcera. Poté se jejich vztah dostal do konfliktu a stěžovatel odjel pracovat do Spojeného království. Manželka a dcera se k němu následně připojili.
„V listopadu 2015 se manželka a dcera stěžovatele vrátily do České republiky; následná žádost stěžovatele o navrácení dítěte do Spojeného království podle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí byla českým soudem zamítnuta z důvodu, že místo obvyklého pobytu dítěte bylo v České republice,“ uvádí fakta případu ESLP.
Úplný rozsudek ve věci Agarwal v. ČR, jak byl vyhlášen 19. ledna 2022 je zde.
Soud: Brzy mu dojdou peníze a bude muset odjet
Jak dále vyplývá z rozsudku, matka požádala v roce 2015 o svěření dítěte do péče. Dítěti byl ustanoven opatrovník Úřad městské části Praha 4. Panu Agarwalovi byl poskytnut tlumočník. Oběma rodičům v konfliktu byla nabízena mediace a psychologická podpora a služby, které měly pomoci vybudovat vztah otce s dcerou. Rozsudkem Městského soudu v Praze bylo dítě svěřeno do výchovy matky „v nejlepším zájmu dítěte“.
„Na základě písemných důkazů soud uznal, že bytová situace stěžovatele se stabilizovala, stěžovatel si pronajal byt; stále však žil ze svých úspor sám a připustil, že brzy bude mít finanční potíže a bude se muset přestěhovat do zahraničí, aby mohl pracovat. Soud dále poznamenal, že stěžovatel neudělal nic pro zlepšení své schopnosti komunikovat v češtině, mezi ním a dítětem tedy stále existovala jazyková bariéra a stěžovatel nebyl schopen komunikovat se zařízením denní péče o dítě a dalšími institucemi,“ cituje ESLP český soud s tím, že za těchto okolností nebyl schopen vytvořit podmínky pro svůj požadavek na „střídavou výchovu“.
Soud dítě nepustil do Indie, styk se odehrává přes skype
V roce 2019 zamítl stížnost pana Agarwala Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou. Od června 2019 mu ale bylo uděleno právo vídat dceru o letních prázdninách na delší dobu, nakonec s ní mohl strávit devět dní v řadě. V listopadu 2019 vydal okresní soud rozhodnutí, podle kterého mohl vídat dceru každý druhý víkend. „V říjnu 2019 okresní soud zamítl dvě žádosti stěžovatele, který chtěl vzít své dítě do Indie během festivalu Diwali; soud se domníval, že třítýdenní odloučení od matky by bylo pro čtyřleté dítě příliš dlouhé, a poznamenal, že stěžovatel nepředložil žádné důkazy o podmínkách, za kterých by dítě žilo v Indii, očkovací status nebo jeho schopnost uhradit cestu. To potvrdil i v následném odvolání Městský soud,“ popisuje ESLP vývoj situace.
„Vzhledem k tomu, že se stěžovatel následně přestěhoval zpět do Spojeného království, okresní soud dne 29. září 2020 rozhodl, že kontakt stěžovatele s jeho dcerou bude probíhat přes Skype. Městský soud to v následném odvolání potvrdil.,“ uzavírá Soud tuto kapitolu života jedné rodiny.
Neznalost češtiny nesmí být jediný důvod vyloučení péče
V roce 2019 podal Pallav Agarwal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Podle Článku 8 Úmluvy si stěžoval, že mu nebyla svěřena jeho dcera do výhradní ani střídavé péče a že mu soudy neudělily řádný styk s ní. Podle článku 14 Úmluvy ve spojení s článkem 8 tvrdil, že byl diskriminován na základě své státní příslušnosti kvůli údajné diskriminační povaze důvodů uvedených k odmítnutí svěření do péče, uvádí se dále v rozsudku ESLP.
K tomu soud ve Štrasburku rovněž upozornil na rozhodnutí českého Ústavního soudu z téhož roku týkající se diskriminace na základě národnosti. Ústavní soud měl za to, že pro posouzení schopnosti rodiče přijímat dítě je relevantní schopnost komunikovat se svým dítětem, školkou dítěte a různými dalšími orgány péče o dítě. „Konstatoval však, že by nebylo možné akceptovat nedostatečnou znalost českého jazyka jako jediný nebo podstatný důvod vylučující střídavou péči a že svěření péče pouze jednomu z rodičů musí být odůvodněno jinými relevantními a ústavně přijatelnými důvody,“ cituje rozsudek český Ústavní soud.
Stěžovatel Agarwal: Soudy ignorovaly realitu
Před Evropským soudem pro lidská práva Agarwal tvrdil svěření dítěte do výchovy nebylo v demokratické společnosti nezbytné a bylo nepřiměřené sledovanému legitimnímu cíli. „Byl přesvědčen, že prokázal velmi naléhavý zájem a odhodlání být své dceři nablízku, vychovávat ji a mít s ní smysluplný kontakt, což však soudy při zvažování různých zájmů náležitě nezohlednily,“ uvádí se v rozsudku ESLP.
Namísto toho soudy podle Agarwala vycházely z důvodů, které „nesouvisely s jeho schopností vychovávat svou dceru a které nebyly dostatečné k ospravedlnění zásahu do jeho práv, jako je jazyková bariéra a omezený kontakt mezi ním a jeho dcerou, přičemž oba byly přičitatelné matce“. „Zejména se soudy od samého počátku zaměřovaly na nestabilitu jeho situace a ignorovaly, že od narození dítěte do prosince 2017 pobýval na jednom místě a že byl nucen se přestěhovat do České republiky, kde nemohl do práce, kvůli jednostrannému rozhodnutí matky se tam s dítětem přestěhovat,“ cituje Soud stížnost. Stěžovatel považoval za zarážející, že ke vzneseným bodům nebyl proveden žádný důkaz.
České soudy daly na první místo zájem dítěte
V úvodu svého rozhodování připomenul Evropský soud pro lidská práva, že společné vychovávání a užívání společnosti dítěte je základní prvek rodinného života, přestože se vztah rozpadl. „Vnitrostátní soudy by najít spravedlivou rovnováhu mezi zájmy dítěte a zájmy rodičů,“ uvedl Soud s tím, že v hledání nejlepšího zájmu dítěte mají národní úřady výhodu blízké znalosti poměrů v rodině. „Úkolem Soudu tedy není nahrazovat vnitrostátní orgány při výkonu jejich povinností v otázkách péče o děti a styku s dětmi, ale spíše přezkoumávat ve světle Úmluvy rozhodnutí přijatá těmito orgány při výkonu jejich pravomocí,“ uvedl Soud.
Totéž Soud zopakoval v aplikaci na projednávaný případ s tím, že není sporu o tom, že svěřením dítěte do péče matky došlo k zásahu do života stěžovatele. Zbývá zkoumat, zda byl zásah v demokratické společnosti nezbytný, uvedl Soud s tím, že státy mají v této věci široký prostor pro uvážení. Pro Soud bylo důležité, že české soudy daly na první místo „nejlepší zájem dítěte“. „S přihlédnutím k napjatým vztahům mezi rodiči i k tomu, že oba měli silné citové vazby k dítěti, poukázaly na to, že dívka byla vždy v péči matky, která byla podle opatrovníka příkladná, zatímco situace stěžovatele nebyla stabilní a mezi ním a jeho dcerou přetrvávala jazyková bariéra,“ uvedl Soud.
„Za těchto okolností soudy nebyly přesvědčeny, že stěžovatel je schopen vytvořit vhodné prostředí pro výchovu své dcery a domnívaly se, že k upevnění jejich vztahu, který byl v době jejich rozhodování spíše na dálku, je zapotřebí čas,“ shrnul ESLP důvody českých soudů.
ESLP: Úvahy českých soudů jsou rozumné
Poté Evropský soud pro lidská práva předložil svůj závěr: „Podle názoru Soudu se úvahy ve prospěch ponechání dítěte v péči jeho matky zdají být dostatečně rozumné a závažné. Konečně, Soud uznává, že vzhledem k jeho nízkému věku mohla mít změna bydliště a odloučení od matky negativní dopad na psychický stav dítěte. Soud v tomto ohledu opakuje, že rodič nemůže mít nárok na taková opatření, která by poškodila zdraví a vývoj dítěte. Nic nenasvědčuje tomu, že by zjištění, k nimž dospěly vnitrostátní soudy, které měly výhodu přímého kontaktu se všemi dotčenými osobami, byla nepřiměřená a spadala tak mimo jejich široký prostor pro uvážení,“ uvedl Soud.
Podle ESLP byl vnitrostátní rozhodovací proces byl spravedlivý, pokud umožnil stěžovateli plně přednést svůj případ a důvody předložené vnitrostátními soudy byly relevantní a dostatečné. „V důsledku toho musí být tato stížnost prohlášena za nepřípustnou jako zjevně neopodstatněná,“ uvedl Soud.
S českými otci zacházejí české soudy stejně
Poté se Evropský soud pro lidská práva vypořádal se stížností pana Agarwala na diskriminaci: „Stěžovatel uvedl, že každé rozhodnutí přijaté českými soudy bylo založeno, výslovně a otevřeně, na skutečnosti, že byl cizincem, že nejprve žil v zahraničí a poté neměl v České republice práci ani majetek a že neuměl česky. Kdyby byl Čech, bylo by podle jeho názoru jasné, že by s ním soudy jednaly jinak. Rozhodnutí českého Ústavního soudu bylo v tomto ohledu velmi vágní a nevypořádalo se s jeho klíčovými argumenty,“ shrnul Soud jeho tvrzení.
„Soud souhlasí se stěžovatelem, že stereotypům a předsudkům vůči cizím otcům je třeba se v jakékoli situaci vyhnout. V projednávané věci však stěžovatel neprokázal, že by v obdobné situaci bylo s českým otcem zacházeno příznivěji. Takový byl i názor Ústavního soudu. Soud je proto přesvědčen, že pokud jde o zkoumání otázky péče o dítě, ve vnitrostátních rozhodnutích přijatých v případě stěžovatele neexistovalo žádné rozdílné zacházení z důvodu státní příslušnosti,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva a prohlásil i tuto část stížnosti za zjevně neopodstatněnou a celou stížnost za nepřípustnou.
Irena Válová
